Obory SOČ

Každá práce SOČ musí být zařazena do jednoho z osmnácti oborů. Na této stránce najdete seznam oborů a jejich anotace

1. Matematika a data science
2. Fyzika a astronomie
3. Chemie
4. Biologie, geografie a geologie
5. Molekulární biologie
6. Zdravotnictví
7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství
8. Ochrana a tvorba životního prostředí
9. Strojírenství, automatizace, robotika a doprava
10. Elektrotechnika, elektronika a telekomunikace
11. Stavebnictví, architektura a design interiérů
12. Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie
13. Ekonomie, ekonomika, marketing a management
14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
15. Teorie kultury, umění a umělecké tvorby
16. Historie
17. Humanitní vědy, právo, politika a kritické myšlení
18. Informatika

1. Matematika a data science

Obor zahrnuje práce týkající se matematiky a data science (včetně machine a deep learning a souvisejících modelů pro umělou inteligenci) v nejširším možném záběru od ryze teoretických prací až po poučené použití metod matematiky a data science v širokém spektru aplikací. V matematice tomu tak odpovídají originálně pojaté prezentace matematických teorií a samostatná řešení matematických problémů, teoretických základů pro podporu souvisejících vědních disciplín (fyzika, informatika, ekonomie, metrologie apod.), které ústí až k vypracování postupů, návrhu řešení včetně srovnání vhodnosti a účinnosti potenciálních řešení a jejich vyjádření ve formě algoritmů a SW aplikací (pokud přesahují pouhé ukládání dat ve formě databází). V data science pak jde o statistickou formulaci a typicky též následné řešení konkrétních reálných problémů včetně těch z oblasti přírodních, technických a společenských disciplín, s očekávaným intenzivním (ovšem poučeným) zapojením a vývojem příslušných softwarových nástrojů. Stejně tak do oboru patří i různé optimalizační a počítačové simulace s matematickým základem, které vedou k řešení reálných problémů. Vítány jsou také práce týkající se historie matematiky, přesahující popis dějinných souvislostí. Totéž platí pro sbírky netriviálních matematických problémů, ovšem ty s didaktickým přesahem (s cílem využít je jako učební pomůcku) do tohoto oboru nepatří.

2. Fyzika a astronomie

Fyzika je věda, která se zabývá hmotou, energií a jejich vzájemnými interakcemi. Astronomie je věda, která zkoumá vesmír a vše, co se v něm nachází mimo Zemi. Mezi hlavní disciplíny můžeme zařadit následující podkategorie: Atomová, molekulová a optická fyzika: Zabývá se studiem atomů, jednoduchých molekul, elektronů, světla a jejich vzájemných interakcí. Astronomie a kosmologie: Zabývá se studiem vesmíru jako celku, jeho vznikem a vývojem, vlastnostmi vesmírných objektů a využitím výpočetních metod při astronomickém výzkumu. Fyzika kondenzovaných látek a materiálů: Zabývá se studiem vlastností pevných látek a kapalin. Zkoumá například supravodivost, polovodiče, komplexní kapaliny a tenké vrstvy materiálů. Mechanika: Zahrnuje klasickou fyziku a mechaniku, zejména studium sil, kmitání a proudění pevných látek, kapalin a plynů. Do této oblasti patří také aerodynamika a hydrodynamika. Jaderná fyzika a fyzika částic: Zabývá se studiem vlastností atomových jader, elementárních částic a sil, které mezi nimi působí. Zahrnuje také vývoj a výzkum detektorů částic. Teoretická, výpočetní a kvantová fyzika: Zkoumá přírodu, fyzikální jevy a zákonitosti pomocí matematických a výpočetních metod. Na rozdíl od experimentálního výzkumu se zaměřuje především na teoretické modelování, výpočty a simulace fyzikálních procesů.

Projekty zaměřené na vývoj učebních pomůcek využívajících fyzikální experimenty by měly být primárně zařazovány do kategorie 12: Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie. Kategorie 2 Fyzika a Astronomie je určena především pro projekty zaměřené na výzkum, realizaci nových fyzikálních experimentů a získávání nových poznatků a výsledků v oblasti fyziky.

3. Chemie

Do oboru 03-Chemie náleží syntetické práce z anorganické a organické chemie, vývoj a aplikace metod analytické chemie, teoretická chemie a farmaceutická chemie včetně testování účinků připravených chemických látek na modelové organismy. Obor zahrnuje i práce s biochemickou tématikou, kde jsou sledovány biochemické děje z pohledu chemických pochodů a reakcí odehrávajících se v živých organismech včetně produkce nízkomolekulárních látek v bioreaktorech. Patří sem také práce s chemicko-technologickou tématikou, např. optimalizaci průmyslových postupů, snížení produkce odpadů, snížení materiálové a energetické náročnosti procesů, technologie gumy a plastů, metalurgie, či potravinářská technologie. Dále sem patří i tématika zaměřená na chemii v životním prostředí. Naopak sem nepatří biochemické práce využívající metod molekulární biologie k produkci funkčních biomakromolekul (plazmidů, peptidů). Součástí každé práce je vždy samostatné provedení praktických experimentů, jejich vyhodnocení a prezentace z nich vyplývajících závěrů.

4. Biologie, geografie a geologie

Biologie: témata obecné biologie, mikrobiologie, mykologie, botaniky a zoologie metodami systematicko-ekologické biologie, případně experimentální.

Metody systematicko-ekologické biologie zahrnují sledování organismů (včetně mikroorganismů) v biotopech, jejich rozšíření, migraci, popis nových druhů nebo dokumentaci výskytu druhů na lokalitě, dále práce korelující působení přirozených i umělých podmínek na výskyt a rozšíření jednotlivých druhů nebo společenstev, na získání, zpracování a interpretaci systematicko-ekologické dokumentace.

Metody experimentální biologie zahrnují i práce z makroskopické anatomie, morfologie a fyziologie organismů, populační genetiky a ekologie, evoluční biologie, etologie, embryologie, vývojové biologie, s důrazem na experimentální nálezy k jejich vysvětlení. Z mikrobiologie sem patří zejména práce zaměřené na mikrobiální komunity, populace a laboratorní kultury a jejich životní projevy. Do oboru patří i práce, které využívají sekvenaci DNA/RNA jako rutinní metodu k determinaci organismů a jejich genotypů nebo k tvorbě evolučních hypotéz, ale zjištění sekvence není hlavním cílem práce.

Geografie: témata fyzické geografie (geomorfologie, klimatologie, meteorologie, globální oteplování, přírodní katastrofy, hydrologie, oceánografie, pedologie, biogeografie, geoekologie).

Témata sociální geografie (geografie obyvatelstva a sídel, geografie zemědělství a průmyslu, geografie dopravy, cestovní ruch, kulturní a historická geografie, politická geografie, geografie města a venkova, ekonomická geografie). Témata regionální geografie (světové makroregiony, globální problémy regionů, regionální geografie Česka, problematika vymezování regionů dle určených kritérií). Dále témata kartografie a geoinformatiky (geografické informační systémy, dálkový průzkum Země a planet, matematická kartografie, kartometrie, historická kartografie, topografie) či témata z geodézie. Geografická témata je možné zpracovávat pomoci kvalitativních či kvantitativních metod, využívat je možné metody pozemního či dálkového sběru dat, geoinformační technologie, metody dálkového průzkumu Země či geodetické metody.

Geologie: stavba Země, působení vnitřních činitelů (globální tektonika, vulkanismus, plutonismus, zlomy, vrásy, zemětřesení), působení vnějších činitelů (geologická činnost vody, větru, organismů, zvětrávání, eroze, bioeroze, protierozní opatření), geomorfologie, mineralogie (vznik, výskyt a využití nerostů, popis nových nerostů a paragenezí), petrologie (horniny. vyvřelé, usazené a přeměněné, horninový cyklus, jejich vznik a, výskyt, rozšíření), ložisková geologie (vznik a výskyt ložisek), historická geologie, paleontologie (paleozoologie, paleobotanika, ichnologie (makrovrtby, mikrovrtby), paleoekologie, paleogeografie, tafonomie, paleobiologie, aplikovaná geologie (montanistika, historie dolování, průzkum historických důlních děl, využití nerostných surovin), geofyzika, geochemie, hydrogeologie, speleologie a karsologie, regionální geologie (geologické rozdělení ČR, geologické mapování), pedologie (vznik půd, vlastnosti, rozšíření).

Do oboru nepatří práce z buněčné biologie, molekulárně biologické a genetické (tj. molekulární genetika, genové inženýrství, objasňování procesů na nižší než buněčné úrovni, sekvenování genomů, metagenomů a jejich částí, zejména pokud je zjištění a technická analýza sekvencí hlavním cílem práce, vývoj nových molekulárních metod apod.), virologické, enzymologické, biochemické a biofyzikální. Do oboru též nepatří práce zabývající se strukturou, funkcí a vývojem tkání, pletiv a od nich odvozených tkáňových kultur a práce zabývající se biochemií a ultrastrukturou mikroorganismů, biofilmů a podobných materiálů. Dále do oboru nepatří práce věnované ochraně a tvorbě životního prostředí. ochraně neživé přírody (geoparky, ochrana geologických a paleontologických památek, ochrana nerostných zdrojů a vody apod.). Dále do oboru nepatří naučné stezky s mineralogicko, geologicko, paleontologickou tématikou, takové typy prací patří spíše do oborové didaktiky.

5. Molekulární biologie

Obor zahrnuje práce zaměřené na studium biologických procesů na molekulární a buněčné úrovni. Typicky se jedná o výzkum biologických makromolekul, zejména nukleových kyselin a proteinů, jejich struktury, funkcí a vzájemných interakcí. Do oboru patří práce zabývající se molekulární genetikou, genomikou, regulací genové exprese, epigenetikou, buněčnou signalizací, virologií a molekulárními mechanismy biologických procesů a onemocnění. Součástí oboru jsou také práce zaměřené na genové inženýrství, biotechnologie, syntetickou biologii a vývoj či zdokonalování metod molekulární a buněčné biologie. Zahrnuty mohou být rovněž práce využívající bioinformatické a výpočetní přístupy k analýze biologických dat, genomů, proteinů a jejich funkcí. Do oboru dále náleží výzkum buněčných a tkáňových kultur, včetně modelových systémů odvozených od mnohobuněčných organismů, studium buněčné diferenciace, vývoje, struktury a funkcí buněk a tkání. Z mikrobiologie sem patří zejména práce zaměřené na molekulární genetiku, buněčnou fyziologii, ultrastrukturu mikroorganismů a molekulární mechanismy jejich interakcí a tvorby biofilmů. Práce mohou využívat experimentální, mikroskopické, biochemické, biofyzikální i výpočetní metody. Vedle experimentálních studií jsou vítány také práce založené na analýze dostupných biologických dat, pokud přinášejí vlastní výsledky a jejich odbornou interpretaci. Pro zařazení práce do oboru je rozhodující především charakter řešené biologické otázky a použitý vědecký přístup, nikoliv pouze studovaný organismus nebo biologický materiál.

6. Zdravotnictví

Obor zahrnuje práce zaměřené na zdraví člověka, prevenci, diagnostiku a léčbu onemocnění, veřejné zdraví a organizaci zdravotní péče. Témata mohou vycházet z klinické a laboratorní medicíny, biomedicínského a experimentálního výzkumu, epidemiologie, prevence a podpory zdraví. Patří sem také problematika infekčních i neinfekčních onemocnění, vlivu životního stylu, pracovního a životního prostředí na zdraví, péče o různé skupiny obyvatel a zdravotní gramotnosti. Součástí oboru mohou být rovněž práce zaměřené na nové diagnostické, léčebné a preventivní postupy, zdravotnické technologie, digitalizaci zdravotnictví a další inovace vedoucí ke zlepšení kvality, bezpečnosti a dostupnosti zdravotní péče.

7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství

Zemědělství: Technologie pěstování plodin vč. sklizně a posklizňové úpravy. Výživa a hnojení rostlin, výroba hnojiv a pomocných látek, mikrobiální aktivita půdy. Biologická i chemická ochrana rostlin, integrovaná ochrana rostlin (IOR). Plevele, škůdci, choroby zemědělských plodin. Osevní postupy, střídání plodin. Využití GMO. Ovocnářství, zelinářství, vinařství, školkařství, květinářství. Genetika ve vztahu ke šlechtění rostlin a zvířat.

Chov zvířat, zejména hospodářských. Užitkovost a reprodukce hospodářských zvířat. Veterinární lékařství, zoohygiena chovů. Včelařství. Kynologie. Hipologie.
Snižování energetické náročnosti zemědělské výroby. Snižování ztrát všeho druhu. Zemědělská mechanizace. Zemědělský podnik, faremní hospodaření. Ekologické zemědělství. Ochrana půdy a eroze.

Hospodaření ve specifických podmínkách chráněných krajinných oblastí, pásmech hygienické ochrany vod, imisních oblastech.

Potravinářství: Kvalita a bezpečnost potravin. Přírodní a cizorodé látky v potravinách. Procesní kontaminanty. Nutriční hodnota potravinářských výrobků, výživa člověka. Inovace v potravinářské výrobě, senzorická analýza potravin.

Technologie zpracování zemědělských produktů. Průzkum trhu pro uvádění zemědělských produktů vč. bioproduktů.

Lesní a vodní hospodářství: Aktuální problémy lesního hospodářství. Intenzifikace a rozvoj pěstování lesů, zvyšování produkce půd. Rozvoj a zkvalitňování těžební činnosti, racionální využívání dřevní suroviny s jejím úplným využitím, těžebně výrobní proces s ohledem na minimální poškozování lesního biotopu. Řízení lesního hospodářství v podmínkách nových ekonomických vztahů, optimální způsoby odborného řízení lesů mimo státní vlastnictví. Integrovaná ochrana lesa. Pěstování dřevin odolných proti imisím, předcházení a zpracování kalamit. Využití výpočetní techniky v lesnictví, myslivost.

Řešení úloh souvisejících s údržbou a zefektivňováním obsluhy přehradních a plavebních zařízení, uplatňování hledisek přírodního prostředí při úpravách vodních toků. Čištění, úprava a rozvod vody, způsoby zjišťování poruch na vodovodních potrubích, ochrana potrubí před korozí, hledání nových zdrojů pitné vody. Předcházení ekologickým haváriím, organizace havarijní služby a odstraňování znečištěných vod, technické prostředky na likvidaci ropných havárií. Nové způsoby projektování odvodňovacích prací, zadržování vody v krajině a podobně.

Obhospodařování volných vod, rybníků, jezer. Rybářství a rybníkářství. Intenzivní i okrasná akvakultura.

8. Ochrana a tvorba životního prostředí

Podstatou oboru je zkoumání komplexních vztahů mezi živou a neživou přírodou a analýza antropogenních vlivů na tyto systémy. Práce jsou zaměřeny na aplikovanou ekologii, fungování krajinných ekosystémů a procesy degradace či devastace prostředí způsobené lidskou činností. Klíčovou vizi představuje formulování strategií pro udržitelný rozvoj, proměnu hodnotového systému a prosazování environmentální etiky. V oboru se objevují práce věnující se aktivní péči o jednotlivé složky biosféry – zejména o ovzduší, vodu, půdu a biotu. V rámci technických a technologických řešení se obor zabývá ekotechnologiemi, energeticky úspornými výrobními postupy, využíváním alternativních zdrojů energie a moderními principy cirkulární ekonomiky včetně omezování a materiálového využití odpadů.

Vymezení oboru: Do této kategorie nespadají práce, jejichž primární zaměření, metodika a praktické výstupy prokazatelně nesouvisejí s ochranou přírody a tvorbou životního prostředí.

9. Strojírenství, automatizace, robotika a doprava

Obor je určen pro práce, které řeší praktické technické problémy spojené s návrhem, výrobou, provozem a zlepšováním strojů, zařízení, výrobních procesů, robotických pracovišť a dopravních systémů. Práce musí mít jasný technický přínos s vlastním návrhem, experimentem, modelem, prototypem, výkresovou dokumentací, měřením nebo ověřením navrženého řešení.
Strojírenství zahrnuje zejména návrh a optimalizaci strojních součástí, mechanismů, výrobků, přípravků, nástrojů a technologických postupů. Práce se mohou zaměřit na zlepšení funkce, pevnosti, životnosti, spolehlivosti, přesnosti, bezpečnosti, vyrobitelnosti, údržby nebo povrchové úpravy. Patří sem také využití nových materiálů, výrobních technologií, 3D tisku, včetně konstrukce a využití 3D tiskáren, obrábění, tváření, svařování, montáže, kontroly kvality a technické dokumentace. Obor také zahrnuje průmyslový design.

Automatizace a robotika zahrnují návrh mechanizovaných, automatizovaných a robotizovaných zařízení, strojů a pracovišť z hlediska jejich mechanického uspořádání, funkce, bezpečnosti, ergonomie, manipulace s výrobky, pohybu, výrobních postupů a začlenění do provozu. Vhodnými tématy jsou například návrhy malých strojů, funkčních modelů, mobilních nebo manipulačních robotů, chapadel, koncových efektorů, podavačů, dopravníků, třídicích zařízení, montážních přípravků, pracovních buněk, jednoduchých výrobních linek, pneumatických a hydraulických mechanismů nebo zařízení pro usnadnění práce člověka.

Vítány jsou práce, ve kterých student navrhne, postaví, otestuje nebo zlepší reálné zařízení či jeho část. Práce může propojovat konstrukci, výrobu, materiály, pohybové mechanismy, senzory, akční členy, bezpečnost, ergonomii a praktické ověření funkce. Hlavní přínos práce však musí spočívat v technickém návrhu, konstrukčním řešení, mechanické funkci, výrobním postupu, provozním využití nebo experimentálním ověření zařízení.

Doprava zahrnuje práce zaměřené na technické, provozní, bezpečnostní, ekonomické a environmentální zlepšení dopravních prostředků, dopravní infrastruktury a dopravních systémů. Patří sem témata ze silniční, železniční, vodní, letecké, městské, cyklistické i nekonvenční dopravy. Práce se mohou zabývat konstrukcí, údržbou a provozem vozidel, návrhem nebo úpravou dopravních tras, zastávek, přestupních uzlů, cyklostezek, parkovacích řešení, dopravních opatření, logistiky, bezpečnosti provozu, bezbariérovosti, plynulosti dopravy nebo kvality cestování.

Do oboru patří především práce, kde hlavním výsledkem je technické, konstrukční, výrobní, mechanické, technologické, provozní nebo dopravně-inženýrské řešení.

Do oboru naopak nepatří práce, jejichž hlavní přínos spočívá v softwaru, algoritmech, umělé inteligenci, databázích, počítačových sítích, webových aplikacích, elektronice, elektrotechnice, elektrických pohonech, energetice, nebo telekomunikacích. Tyto práce mají být zařazeny do příslušných oborů podle svého hlavního odborného přínosu.

10. Elektrotechnika, elektronika a telekomunikace

Projekty zaměřené na všechny oblasti elektrotechniky, například radioelektroniku, telekomunikační techniku, silnoproudou elektrotechniku a energetiku, řídící a regulační techniku, kybernetiku, lékařskou elektroniku či robotiku (po stránce řídící či elektronické. Popis řešení mechanických částí naopak patří do oboru 09). Aplikace mikroprocesorů v elektrotechnických výrobcích. Výpočetní technika může být v oboru zahrnuta pouze z hlediska hardwaru a návrhu periferních zařízení, jinak patří do oboru 18. Samotný software patří do oboru jen v případě, že slouží k usnadnění návrhu elektrotechnických zařízení či jejich řízení a měření, nebo simulaci.

Do oboru nepatří: aplikační software (účetní programy, databázový SW apod.), učební pomůcky. Víceoborové práce jsou vítány, ale přednostně bude hodnocena oblast spadající do oboru elektro (např. u mechanického řešení pohybu robota nás zajímá více řídicí elektronika než převody a hydraulika – to patří do oboru 09).

11. Stavebnictví, architektura a design interiérů

Obor zahrnuje práce zaměřené na architektonická, konstrukční, materiálová a technologická řešení ve stavebnictví. Patří sem samostatné studie a návrhy stavebních a architektonických děl – od novostaveb, rekonstrukcí a adaptací přes veřejná prostranství, sportoviště a ucelené urbanistické celky až po řešení interiérů a drobné architektury. Práce se mohou věnovat také výtvarné a estetické stránce vystavěného prostředí, snižování energetické náročnosti budov, uplatnění inovativních materiálů i zkvalitňování stavebních technologií a řemeslných postupů.

Do oboru nepatří ryze výtvarná díla bez architektonického či prostorového kontextu ani samostatné technologické rozbory výrobních zařízení.

12. Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie

Řešení problematiky související s tvorbou a využitím učebních pomůcek a didaktických technologií ve školní výuce i při zájmových výukových činnostech v době mimo vyučování. Učební pomůcky jsou nepostradatelnou skupinou pomůcek, které umožňují vykonávání různých činností (učební činnosti, hry, práce a činnosti ve volném čase) ve výukovém procesu. Učební pomůckou rozumíme takový materiální didaktický prostředek, který má při použití ve výuce přímý a bezprostřední vztah k učivu a zejména k výukovým cílům, k jejichž dosažení má učební pomůcka napomoci. Učební pomůcky jsou využívány ve výuce jako zdroje informací, prostředky řízení výuky a kontroly výuky, prostředky pro rozvíjení dovedností i schopností žáků a mají i motivační potenciál. Práce v tomto oboru musí obsahovat popis a úplnou fotografickou dokumentaci učební pomůcky (je dáno povahou pomůcky). Je třeba uvést informaci, pro který studijní nebo učební obor, ročník a tematický celek učiva je učební pomůcka určena a uvést zařazení do ŠVP – případně do RVP daného typu školy. Dále musí být uveden výukový cíl, k jehož dosažení je pomůcka vytvořena, navrhovaná výuková metoda a předpokládaný nebo ověřený výsledek výuky, v níž byla pomůcka využita. U didakticky zaměřených speciálních počítačových programů či aplikací (použitelných jako učební pomůcky) a u elektronických učebnic je třeba doložit odkaz na vytvořenou pomůcku společně s popisem ovládání.

13. Ekonomie, ekonomika, marketing a management

Obor je určen studentům, kteří se zajímají o fungování firem, trhu, financí a ekonomiky. Zaměřuje se také na marketing, podnikání, řízení organizací a lidských zdrojů. Soutěžní práce mohou zkoumat aktuální ekonomické a společenské problémy, analyzovat data, hodnotit fungování organizací nebo navrhovat vlastní řešení. Vítána jsou témata z oblasti podnikání, financí, trhu práce, spotřebitelského chování, reklamy, regionálního rozvoje či dopadů různých opatření a událostí na ekonomiku. Důraz je kladen na samostatnou práci, kritické myšlení, práci s informacemi a daty a schopnost formulovat a obhájit vlastní závěry. Nelze zařazovat práce (programový produkt) bez ekonomického zhodnocení přínosu (který by měl být nosnou částí práce).

14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

Zahrnuje široké spektrum společenskovědních témat, jež souvisejí s vývojovou psychologií, obecnou psychologií, kognitivní psychologií, pedagogickou psychologií, psychologií osobnosti, klinickou psychologií a dalšími příbuznými tématy, která řeší problematiku lidské psychiky, jejího vývoje i proměn v průběhu života, včetně cílených intervencí a terapií. Obor dále zahrnuje témata edukace dětí, dospívajících i dospělých i trávení volného času a edukace ve volnočasových aktivitách napříč všemi věkovými kategoriemi. Z celospolečenského hlediska pak do oboru spadají sociologická témata, která, na rozdíl od psychologie, neřeší individuální odlišnosti a vývoj, ale zabývají se jevy souvisejícími s většími sociálními skupinami a mají dopad na společnost jako celek. Práce se zabývají návrhy řešení konkrétních společenských problémů, a to s využitím pedagogických, psychologických a sociologických metodologických postupů. Do oboru nepatří témata související s vývojem didaktických pomůcek ani společenská témata, jež mají historický nebo kulturní kontext.

15. Teorie kultury, umění a umělecké tvorby

Řešení otázek z oblasti kultury, estetiky, teorie umění a teorie jednotlivých uměleckých oborů (výtvarné umění, hudba, divadlo, literatura, film, jazykověda, včetně oborů hraničních a vzájemně se překrývajících), řešení otázek vyplývajících ze společenské funkce a historické podmíněnosti uměleckých a kulturních jevů, včetně otázek restaurování a společenského využití umělecké tvorby, uměleckých a kulturních památek. Do tohoto oboru nepatří práce, jež se zabývají čistě technickou stránkou jevů (např. stavitelství), podstatné je, aby integrální součástí práce byla právě umělecká či estetická složka.

16. Historie

Řešení otázek a problémů z oblasti historických disciplín, zejména prehistorie, dějin starověku, středověku, raného novověku, dějin 19. a 20. století a soudobých dějin. Dále problematiky filozofie dějin, dějin dějepisectví, dějin kultury a umění, vojenských dějin, církevních dějin, hospodářských dějin, právních dějin, dějin tělovýchovy a sportu, dějin organizací a spolků, regionálních dějin, pomocných věd historických, historické geografie apod. Tematický prostor je otevřen také v oblasti výzkumu každodenního života, mentalit, archetypů člověka v dějinných epochách, kulturní antropologie, gender history, podob propagandy, proměn školního dějepisu, historických časopisů, fenoménu historického komiksu a filmu nebo historické kulturní krajiny. Vybrané téma je možné řešit v rámci českých i světových dějin, případně v propojení mikrohistorie a makrohistorie.

17. Humanitní vědy, právo, politika a kritické myšlení

Politologické soutěžní práce by měly zkoumat mocenské vztahy, politické systémy, instituce, ideologie, politické a volební chování skrze teoretické modely, nikoliv jako běžný popis politické historie nebo aktuálního dění v médiích. Aplikována by měla být komparativní metoda (srovnávání politických systémů, volebních modelů či stranických struktur), institucionální analýza (zkoumání pravidel fungování státních orgánů) nebo kritická analýza diskurzu (zkoumání politického jazyka, ideologií apod.). Do oboru 17. nepatří témata sociální stratifikace, chování sociálních skupin, sociální mobility, nejsou-li analyzována za účelem řešení problémů spojených s výkonem moci či politickou kulturou obecně. Metody psychologie, jinak spadající do oboru č. 14, lze využít pouze jako doplňkový ilustrační nástroj, přičemž těžiště práce musí zůstat v rovině politologické.

Práce v oblasti mezinárodních vztahů (především pak evropské integrace) by měly zkoumat interakce mezi státy, mezinárodními organizacemi a nadnárodními aktéry skrze zavedené teoretické modely, tedy nikoli jako chronologický přehled zahraničních konfliktů nebo laický komentář zpráv. Klíčovými metodami jsou jednopřípadová či komparativní případová studie (hloubková analýza např. jednoho diplomatického vyjednávání či srovnání reakcí dvou států na krizi), geopolitická analýza (zkoumání vlivu geografie a zdrojů na mocenské zájmy) nebo analýza rozhodovacích procesů v EU (zkoumání vlivu unijních institucí, lobbingu a legislativy na výslednou politiku).

Autoři prací v oboru práva by měli soustředit pozornost na analýzu a interpretaci právních norem, rozhodovací činnost orgánů veřejné moci, systematiku právního řádu. Metody vědních oborů sociologie, psychologie, ekonomie apod. by měly být využívány jen tehdy, je-li to účelné k řešení problémů tvorby práva, účinnosti právních norem a jejich vymáhání. Základními metodami zkoumání je tedy právní exegeze a hermeneutika (pokročilý výklad textu zákona pomocí gramatických, logických a teleologických metod) či komparativní právní věda (srovnávání české právní úpravy se zahraniční nebo evropskou). Cílem je identifikovat právní problém (např. mezeru v zákoně) a navrhnout jeho legislativní (přístup de lege ferenda) nebo aplikační řešení.

Práce v oblasti filozofie by měly být zaměřeny na hloubkovou pojmovou a argumentační analýzu konceptů, myšlenkových systémů a lidského poznání, nikoliv na pouhé dějepisné shrnutí toho, „co který filozof řekl“. Kriticky je třeba zkoumat vnitřní logickou provázanost a platnost vybraného filozofického problému. K tomu pak využívat metodu konceptuální analýzy, argumentační analýzy či filozofické hermeneutiky. Cílem není zpracovat psychologický profil myslitele, ale předložit vlastní, logicky obhajitelný filozofický argument k danému problému. Doporučuje se řešit zvolená témata tak, aby bylo možno nových poznatků využít ke změnám paradigmat soudobé společnosti.

Práce ze sfér teologie a religionistiky by měly být zaměřeny na hloubkové zkoumání duchovních systémů, myšlení a textů, nikoliv na pouhý popis obecných dějinných událostí, čistě sociologických dat nebo zkoumání psychologických fenoménů. Ústředním bodem teologické práce by měl být vnitřní věroučný, duchovní či etický obsah problému. K jeho zpracování je třeba využít metodu biblické exegeze (analýzu posvátných textů) či teologickou hermeneutiku (výklad významu pro současnost). Při psaní práce religionistické je třeba přistupovat k náboženství z vnější, metodologicky neutrální pozice jako k lidskému a kulturnímu fenoménu. V religionistické práci je vhodné kombinovat historické či sociální přístupy s komparativní metodou (srovnávání rituálů, mýtů či symbolů napříč tradicemi) nebo strukturální analýzou náboženských představ. Hlavním cílem není popsat chování skupiny lidí, ale porozumět specifické vnitřní struktuře a dynamice náboženského fenoménu jako takového.

Práce o etice by měly kriticky zkoumat morální hodnoty, normy, lidské jednání a morální dilemata za využití etických teorií, nikoliv prostřednictvím psychologického zkoumání emocí nebo sociologických statistik o chování společnosti. Zásadní metodou je analýza morálních dilemat a kasuistika (detailní rozbor konkrétních případů, např. v bioetice či ekologické etice), aplikace normativních etických teorií (např. utilitarismu, deontologie či etiky ctností na zvolený problém) a argumentační analýza etických soudů. Práce by neměla být pouhým moralizováním, ale přísně racionální obhajobou určitého hodnotového postoje.

Od prací z okruhu mediálních studií lze očekávat analýzu struktury, obsahu, fungování a vlivu médií na společnost skrze specifické komunikační teorie. Klíčovými metodami jsou kvantitativní a kvalitativní obsahová analýza (systematické kódování a vyhodnocování mediálních textů/obrazů), analýza skrytých významů, symbolů a kódů v médiích či analýza mediálního rámování (framingu), která odhaluje, jakým způsobem média konstruují realitu a manipulují s pozorností diváka. Práce v odvětví žurnalistiky se pak mají zaměřovat na hloubkovou analýzu novinářských textů, etických standardů redakcí, procesů tvorby zpráv a transformace mediálního trhu, nikoliv na psaní vlastních reportáží, provádění rozhovorů či zakládání školních časopisů. Metoda práce je analytická, nikoli umělecká či praktická. Hlavní metodou je komparativní analýza zpravodajství (srovnání toho, jak o stejném tématu informovala různá média), agenda-setting analýza (zkoumání, jak média nastolují společenská témata a určují jejich důležitost) a analýza novinářské etiky (zkoumání porušování kodexů, střetů zájmů, šíření dezinformací nebo využívání neověřených zdrojů).

Do soutěžního oboru mohou patřit také práce z příbuzných odvětví jako jsou kriminologie, kriminalistika, penologie, viktimologie, etnografie, kulturní a sociální antropologie, genderová studia, demografie, logika aj. Zásadním kritériem, pro určení, zda je možné práci zařadit do oboru č. 17 a nikoli do jiných soutěžních oborů (zejména č. 13, 14, 16), není téma či jen název práce, nýbrž reálně aplikovaná a současně dominantní metoda zkoumání, povaha problému a postup při jeho řešení.

18. Informatika

Práce z oblasti informatiky a počítačových věd zaměřené především na software a algoritmizaci, databázová úložiště, AI, herní technologie, kybernetickou bezpečnost, operační systémy i firmware, provoz ICT služeb a aplikací, softwarové inženýrství, uživatelská rozhraní a webové technologie. Nedílnou součástí jsou také síťové technologie, cloudové technologie, hardware, IoT a embeded systémy, kde v práci převažuje vlastní přínos autorů v oblasti informatiky nad obsahem z jiných oborů, např. elektrotechniky. Do oboru lze zařadit i různé optimalizační, či distribuované výpočty a počítačové simulace, ale pouze v případě, že jasným cílem práce je technologie, proces, algoritmus, či softwarová analýza, a ne řešení problému z jiného vědního oboru. Každá práce by měla obsahovat autorský návrh architektury, algoritmu, softwarového celku a měla by být dobře zdokumentovaná a otestovaná.