Tereza Říhová
Gymnázium LJ Holešov
Sexbyznys aneb je legalizace prostituce řešením?
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=KCkG15L4hJQ
Otázky poroty:

Natálie Bartíková
Gymnázium Kroměříž
Faktory ovlivňující psychiku výjezdového hasiče
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=30bfDgiGv4s&t=14s
Otázky poroty:

Ondřej Martinák
M gymnázium, SZŠ Vsetín
Střídavá péče očima dospívajících
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=r_C0AGDCANw&feature=youtu.be
Otázky poroty:

Eliška Velecká
Gymnázium a JŠ Zlín
Lze najít štěstí v dnešním světě?
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=EuE2O8ii6Eg&feature=youtu.be&fbclid=IwAR3mfuhdvVkt2D_f-gYFDzSJcRfF8QsHNic9dLcxRZ_wXH8Rp3GkERPo-RY
Otázky poroty:

Roman Matějek
Stojanovo gymnázium Velehrad
Káva jako fenomén dnešní doby
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=N8agNSPfNXw
Otázky poroty:

Veronika Minaříková
Stojanovo gymnázium Velehrad
Fitness online
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=lT3Aq-rXR5M
Otázky poroty:

Monika Mikulčíková
Gymnázium JP Slavičín
Cesta k volnému času jak ho známe dnes
obor 14
Videoprezentace: https://youtu.be/FmrU1H3Rxeg
Otázky poroty:

Zuzana Sklenářová
Gymnázium LJ Holešov
Vliv domácích zvířat na psychiku člověka
obor 14
Videoprezentace: https://www.youtube.com/watch?v=ARHJz36w9I8
Otázky poroty:

Aneta Malárová
OA, VOŠ, JŠ Uherské Hradiště
Odměny a tresty ve výchově dětí
obor 14
Videoprezentace: https://youtu.be/uzxAyzEVfXo
Otázky poroty:

Dotazy od celé poroty pro Terezu Říhovou
Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1.Jaký je Váš názor na danou problematiku? Respektive přikláníte se k legalizaci?
2.Nevede vaše práce k obhajobě legalizace prostituce jako nejlepší možné cestě, jak dostat sex byznys pod kontrolu?
3.Co Vás na výpovědích respondentů nejvíce překvapilo?
4.Zavedla byste pro ženy – prostitutky povinné lékařské prohlídky?
5.Jak by mohla pomáhat VŠ chudým dívkám, aby nemusely vykonávat tuto činnost?
6.Proč se v programu Pirátské strany vyskytují Vámi uvedené návrhy na úpravu prostituce? Z čeho může jejich postoj vycházet?
7.Jaký je váš názor na mužskou prostituci?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Natálii Bartíkovou

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Jaké využití bude mít Vaše práce?
2. Neexistuje způsob, jak zabránit přihlížejícím, aby ovlivňovali, zdržovali nebo jiným způsobem negativně působili na práci hasiče?
3. V práci se soustředíte na stres, každopádně do hry z hlediska psychiky vstupují i jiné stavy jako například frustrace nebo syndrom vyhoření. Proč tedy pouze stres?
4. Proč jste se více nedotazovala služebně starších hasičů?
5. Lišily se nějakým způsobem odpovědi služebně mladších a služebně starších hasičů?
6. Podnikové hasičské sbory mají ve významné části případů specifické typy zásahů, které je odlišují od ostatních sborů. O jaké se jedná?
7. Domníváte se, že dobrovolní hasiči jsou pod menším psychickým tlakem?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Ondřeje Martináka

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Proč je výzkum zaměřen pouze na věkovou kategorii adolescence? Věková kategorie staršího školního věku je jistě také dostatečně rozumově vyspělá na zodpovězení otázek v dotazníku.
2. Jaký je důvod pro vysokou rozvodovost v ČR?
3. Domníváte se, že workoholismus u rodičů má vliv na nižší porodnost v ČR?
4. Nestávají se dospívající díky střídavé péči rukojmími svých rodičů?
5. Nestávají se rodiče při střídavé péči rukojmími svých dětí?
6. Pokud střídavá péče, jak často?
7. Byl pro vás některý z výsledků Vaší práce překvapivý?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Elišku Veleckou

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Na základě čeho jste vybírala teorie, o které se v práci opíráte? Pro průzkum štěstí v dnešním světě by určitě stálo za zvážení, přidat i řekněme současnější pohled na životní spokojenost (štěstí) například třeba očima J. Petersona nebo D. Kahnemana.
2. Proč je dnešní společnost nastavena na konzum?
3. Domníváte se, že dojde vlivem pandemie koronaviru ke změně hodnot?
4. Znáte i jiná vývojová stádia, než jaká jsou uvedena v závěru práce?
5. Čemu se chcete v budoucnu věnovat?
6. V práci zmiňujete Aristotela a jeho pojem štěstí a zkratkovitě spojujete toto pojetí s ctností pravdy, i když v Etice Nikomachově vidí štěstí v dobru, dobrém životě, který dává životu smysl a štěstí a ctnost je u něj spojena v pojmu „eudamonion“, kdy jedno bez druhého nelze popisovat. „Štěstí je tedy cíl, který je základem všeho a spojuje všechny ostatní cíle, k nimž se člověk může ubírat. Samo o sobě vnáší do života smysl.“ Proč tedy ta zkratka a nedošlo už tady ke špatnému zadání otázek (na základě nepřesného definování) a tím pádem ke zkreslení výsledků dotazníku?
7. Jsou podle vás životnější teorie filozofů nebo psychologů?
8. Proč jste nevybrala Epikurejce nebo Sókrata a jeho „střední cestu“?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Romana Matějku

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Překvapilo Vás něco při psaní Vaší práce?
2. Zaznamenal jste při zpracovávání práce rozdíl v přístupu ke kávě z hlediska pohlaví?
3. Je technicky složitější výroba kávy nebo čaje?
4. Proč v Evropě převažují tradiční malé kavárny?
5. Jaké prvky mají podstatný vliv na kvalitu kávy?
6. Proč jste zvolil kávu a ne čaj? Není čaj silná konkurence? Do Evropy se dostávají v podobné době a pití čaje je stejný kulturní fenomén jako kávy.
7. Co sebou nese pro dnešního člověka pití kávy a nedochází až k devalvaci tohoto rituálu díky automatům, popř. stylu To Go?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Moniku Mikulčíkovou

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Z čeho vycházíte při generačním srovnání? Podle uvedeného pouze z vlastních zkušeností, a tak se nabízí otázka: Nestálo by za zvážení rozšířit výzkum o kvantitativní zmapování trávení volného času mladými?
2. Co byste mladým generacím vzhledem k výsledkům práce doporučila?
3. Proč si lidé dnes kupují možnost více času trávit v práci?
4. Který kapitán světového průmyslu zavedl 40ti hodinovou týdenní pracovní dobu?
5. Myslíte si, že by ekonomika ČR zvládla přechod na čtyřdenní pracovní týden?
6. V čem se mění historicky kvalita prožívání volného času?
7. V čem vidíte přínos vaší práce pro sebe a jaké by mělo být její další využití?
8. Jaké je dle vás budoucnost volného času v době „pokoronavirové“?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Zuzanu Sklenářovou

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Z jakého důvodu nejvíce lidí chová hlodavce?
2. Domníváte se, že chov domácího zvířete je odpovídající příprava na budoucí dítě?
3. Jak byste se snažila zmírnit osamělost u mladší generace?
4. Máte sama nějaké domácí zvíře? Pokud ano, jaký byl důvod jeho pořízení?
5. Jaký vliv, dle vás a vaší zkušenosti, má domácí zvíře na psychiku člověka v krizové situaci?
6. Myslíte, že platí teorie o nahrazení vztahu člověk – člověk vztahem člověk – zvíře pro dnešní dobu?
7. Můžeme se skrze zvíře naučit zlepšit, nebo přímo naučit vztahům k lidem, nebo nás to může od lidské společnosti odcizit?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Dotazy od celé poroty pro Anetu Malárovou

Odpovídejte prosím na všechny otázky v jednom bloku, odpovědi číslujte.

1. Co byste na základě výsledků práce rodičům doporučila? Na co by si měli dát pozor a co naopak funguje?
2. Někteří respondentů uvádějí, že nechtějí mít děti (SŠ) nebo že nechtějí být rodiči (ZŠ). Co by mohlo být podle Vás příčinou?
3. Co se Vám samotné líbí na tom, jak Vás vychovávají Vaši rodiče a co byste i sama ráda uplatnila při výchově svých dětí?
4. Trestat nebo netrestat? A pokud ano, kdy a za jakých pravidel?
5. Může být trest zároveň mantinelem, který každé dítě ve svém životě potřebuje?
6. Jaký je váš názor na fyzické tresty – bití dětí?
7. Co vy sama si myslíte o výchově bez trestu jen s odměnami?

Děkuji za Vaše odpovědi.

Vážená poroto,
děkuji za vaše dotazy.

1. Osobně se přikláním k dekriminilizaci prostituce, která by svými pravomocemi zasahovala dál. Znamenalo by to větší otevření tématu sexbyznys a větší ochranu pro jeho provozovatele.

2. Smyslem mé práce bylo poskytnout nestranný pohled do světa sexbyznysu a jeho možného zdanění. Co se týče kontroly sexbyznysu, tak samotná legalizace prostituce je pouze začátkem. Dalším možným krokem by mohla být úplná dekriminalizace, která by posunula prostituci do roviny tzn. „běžných povolání“. Pokud by k tomu došlo, pak by se na prostituci měly vztahovat hlavní zásady zákoníku práce se stejnými právy a povinnostmi.

3. Nejvíce mě překvapila radikálnost některých názorů na prostituci. Někteří respondenti se přikláněli až k lynčování prostitutek, druzí potom viděli prostitutky jako oběti společnosti.

4. Ano zavedla, jelikož by se ještě více snížilo riziko přenosu pohlavních chorob.

5. Vysoké školy by mohly zavést programy na podporu těchto studentů, které by přispívaly či úplně hradily základní studijní výdaje tj. MENZU, kolej a studijní materiál. Pokud je pro studenta či studentku na prvním místě samotné studium, měla by být tato pomoc dostačující.

6. Myslím si, že hlavní motivací Pirátské strany k vytvoření tohoto zákona bylo zvýšení státního příjmu, tato skutečnost mohla být realizována pomocí regulace šedé ekonomiky. Samotné zlepšení postavení prostitutek ve společnosti a ulehčení odchodu ze sexbyznysu je, dle mého názoru, pouze určitá forma kontroly pracovníků pohybujících se v sexbyznysu.

7. Můj názor na mužskou prostituci se nijak neliší od názoru na ženskou prostituci. Prostituce byla, je a pravděpodobně i bude. Závisí pouze na tom, jak se k ní jako společnost postavíme. Pokud bude fungovat sexbyznys dle regulí zákona, nevidím důvod, proč by mělo být na jeho provozovatele nahlíženo s despektem. Prostituce v dnešní podobě (bez legalizace) mě nijak přímo neovlivňuje a provozovatele prostituce neodsuzuji, pokud k tomu nejsou donuceni (což neschvaluji a zároveň je tento fakt je trestán) považuji to za jejich svobodnou volbu.

Tereza Říhová

Dobrý den,
na dotazy bych odpověděl následovně

1. Určitě souhlasím s tím, že věková kategorie staršího školního věku je dostatečně rozumově vyspělá na zodpovězení otázek v dotazníku, zároveň si ale myslím, že adolescenti dokážou vnímat situaci více racionálně a s odstupem. Všichni víme, že období pubescence je období „vzdoru proti rodičům a systému“ a také období výrazných emočních a názorových změn. Postoje pubescentů by proto dle mého názoru mohly výsledky výzkumu významně zkreslit.

2. Má práce se tématem rozvodu zabývá jen okrajově a myslím, že pro objektivní zodpovězení této otázky by bylo třeba provést rozsáhlý výzkum. Mám-li ale na otázku odpovědět za sebe, myslím, že za vysokou rozvodovostí (a to nejen v ČR) z velké části stojí sociální faktory, kterými jsou např. krize rodiny a popírání tradic a tradičních rolí v rodině. Určitě neopomenu zmínit také značnou toleranci moderní společnosti k rozvodům. Tato tolerance dle mého názoru vede k tomu, že na rozpadající se manželství působí zvenčí jen minimální sociální tlak a podpora.

3. Ne. Nemyslím si, že workoholismus má významný vliv na porodnost. Myslím si ale, že workoholismus má vliv na pozdější vznik dysfunkčních rodin, kdy workoholický rodič neposkytuje dítěti potřebnou péči (dítě je sice hmotně zajištěno, ale emocionálně strádá).

4. I tato možnost tu je, ale vše je samozřejmě značně individuální. Dítě se skutečně může stát „rukojmím“ jednoho z rodičů, který může dítě používat jako nástroj pomsty proti rodiči druhému. Je proto velmi důležité, aby byl při rozhodování o střídavé péči posouzen vzájemný vztah obou rodičů a jejich ochota spolupracovat. Bez ochoty spolupracovat by střídavá péče vůbec neměla být schválena.

5. Zde se jedná o podobný případ jako v otázce 4. Budou-li oba rodiče spolupracovat a budou-li mít navzájem zmapované, jak se dítěti daří a co se děje u toho druhého, tato situace by neměla nastat. Pokud ale budou rodiče neustále v konfliktu a nebudou se prakticky stýkat a předávat si informace, pak díte může zneužít (vědomě či nevědomě) nedostatečné informovanosti obou rodičů ve svůj prospěch.

6. Střídavá péče nemusí být i přes mnohá úskalí špatným modelem porozvodového uspořádání. Jde o to, jaký je vztah mezi rodiči navzájem a mezi rodiči a dítětem. Právě proto můžu na tuto otázku odpovědět jedině slovy: „Tak často, jak je to v zájmu dítěte“.

7. Ano, určitě jich je více. Nejvíce mě ale překvapil vesměs pozitivní vztah adolescentů s nevlastními a novými sourozenci.

S pozdravem
Ondřej Martinák

Dobrý den,
děkuji za Vaše dotazy.

1. V mezigeneračním srovnání vycházím převážně z vlastních zkušeností a pozorování kolem sebe. O širším výzkumu mezi mladými jsem uvažovala, avšak vzhledem ke koronavirové situaci jsem to nestihla zrealizovat.

2. Mladým lidem bych ráda doporučila být vnímavější ke starší generaci. Běžte k babičce a dědovi na kafe a „pokecejte“ s nimi.

3. Důvody mohou být různé: za prvé, honba za penězi (např. můžou splácet hypotéku/dluhy, takže jsou k tomu v podstatě donuceni nebo jen vlastí potřeba) Nebo za druhé, třeba útěk od špatných vztahů v rodině. Za třetí, touha pro kariérním vzestupu.

4. Průkopníkem 40ti hodinové pracovní doby byl americký průmyslník Henry Ford.

5. Myslím si, že zatím ještě ne, neuzrál čas. Bylo by to možné v případě, až by u nás proběhla větší robotizace. A v současné době vzhledem k tomu, jak s ekonomikou zamával kornavirus to není reálné.

6. Ve větším uvědomění, zodpovědnosti v pečování o své tělo a svobodě nezávislosti.

7. Donutila mě zamyslet se nad tím, jak žijeme a jak žili naši předkové. Práce by mohla být základem pro mou budoucí diplomovou práci na vysoké škole.

8. Záleží na tom, kolik lidé budou mít peněz a jak moc se krize dotkne určitých skupin ve společnosti. A zdá se, že cestovní ruch se bude vzpamatovávat dlouho a nejbližších měsících budeme cestovat spíše po ČR.

S pozdravem Monika Mikulčíková

Dobrý den,
děkuji za Vámi položené dotazy. Odpověděla bych takto:

1) Mým cílem bylo prověřit co nejvíce odlišné teorie, ale také co nejvíce známé. Zároveň by však měly být vysloveny známými odborníky v psychologii a filosofii, což dle mého názoru lidé, které jsem vybrala, rozhodně jsou. Teorie Martina Seligmana mne osobně velmi nadchla a po jejím první přečtení jsem nevěřila, že by snad nebyla bezchybná. Na internetu se také často vyskytují články, ve kterých autoři na práci Martina Seligmana odkazují, mnoho lidí zajímající se o štěstí jej tedy dle mého názoru zná.
Teorii Ericha Fromma jsem do práce zařadila proto, jelikož si myslím, že konzum představuje v dnešním životě velký problém jak ve společnosti (závidění si majetku, krádeže,…), tak pro jednotlivce a jeho smýšlení (nezařadím se mezi spolužačky, protože nemám tu nejnovější kabelku a bohatou rodinu,..).
Ve filozofii mi s výběrem pomohla kniha Psychologie pocitů štěstí, ve které mě velmi zaujala myšlenka Aristotela o hodnotném životě, a také myšlenka o štěstí jako cíli, kterou vyslovil S. Mill.
Bohužel náročnost práce a hlavně rozsah dotazníku (tak aby jej byli respondenti ochotni celý vyplnit) mi nedovolil dát zde více teorií, mezi nimiž by byli i práce odborníků, které byly v dotazu zmíněny.

2) Za nastavení společnosti může především minulost. Už v 18. století si lidé mysleli, že budou šťastní, pokud budou zdraví a budou žít v komfortu. takovým vzorem byli pro chudší vyšší vrstvy obyvatel. Jsme průmyslová společnost. Kdo má víc, je víc. Tak to platí už dlouho.
Dalším důvodem je určitě vliv jiných zemí,jako například Ameriky. Prostřednictvím médií se k nám dostává obraz jejich způsobu života a my jsme jím ovlivňováni. Velké obchodní společnosti nám také ukazují reklamy a my si kupujeme zbytečnosti, protože jsme zmanipulováni.

3) Určitě si lidé v současné době uvědomují, že je zdraví velmi důležité pro šťastný život. Dle mého názoru však zdraví jako vysoká hodnota zůstane v mysli jen těch z nich, kteří si touto nemocí prošli, nebo jí čelil někdo v jejich blízkosti. Jak jsem již ve své práci psala, lidé jsou velmi přizpůsobiví – jak si zvyknou na to, že je pro ně zdraví samozřejmost, vrátí se většina k jejich předešlým hodnotám.

4) Ano znám – období prenatální (doba od početí do porodu), novorozenecké (do jednoho měsíce), batolecí (do tří let), předškolní (do šesti let), mladší školní věk (do jedenácti let),období pubescence (do 15 let). Pro svou práci jsem vybrala věkové kategorie tak, aby už byli respondenti schopni plně porozumět otázkám a zodpovědět je.

5) Chtěla bych studovat obor psychologii a později se uplatnit v poradenské psychologii.

6) Popis teorie Aristotela jsem čerpala z knihy Psychologie pocitů štěstí, která mi byla na téma štěstí doporučena. V této knize vykládá Jaro Křivohlavý štěstí tak, jak jsem jej v práci popsala (tedy pokud jsem text správně pochopila). V kurzu filosofie i v hodinách společenských věd mi bylo několikrát řečeno, že tato učení velkých filosofů si každý vykládá trochu jinak. Já jsem jeho teorii pochopila z knihy takto a Etiku Nikomachovu jsem bohužel k práci neměla, tak nemohu říct, jak moc se texty ve svém významu liší. I tak se domnívám, že i v případě nepřesného znění vyplynula z dotazníku důležitá fakta, otázky související s Aristotelem byly užitečné a odpovědi respondentů na danou otázku pravdivé, a to především pro samotné respondenty má tedy smysl.

7) Dle mého názoru se v naší společnosti uplatní spíše teorie psychologů. Myslím, že nejsme vychováváni k tomu, poznávat své vlastní já, zajímat se o duši. Domnívám se také, že je to záležitost víry – věřících ubývá a my máme tendenci věřit tomu, co nám zní více vědecky a „moderněji“.
8) o Sokratově střední cestě jsem do položení tohoto dotazu neslyšela, pokusila jsem se tedy tuto myšlenku vyhledat. Pokud to chápu správně, je založena na tom, vyvarovat se „extrémům“, nic nepřehánět. Toto tvrzení je velmi zajímavé, avšak netuším, jak bych to mohla v dotazníku ověřovat.
Pokud bych v práci pokračovala, s dalšími psychologickými teoriemi bych i Epikurejce zařadila do mého výzkumu, jelikož je jejich pohled na šťastný život velmi zajímavý a odlišný od těch v mé práci.

Dobrý den,
děkuji Vám za položené dotazy, na které odpovím následovně:

1. Hlodavci jsou povětšinou malá zvířata, která nejsou náročná na chov, proto se hodí pro začínající chovatele, děti a lidi, kteří si nemohou dovolit pořídit si jiná zvířata, ať už z důvodů finančních nebo malého prostoru (pokud například bydlí v malém bytě).

2. Domnívám se, že chov domácího zvířete není odpovídající příprava na budoucí dítě. Některé páry, které chovají zvíře právě z tohoto důvodu, svého mazlíčka rozmazlují, kupují pro něho jen to nejlepší, často s ním chodí ven a berou ho téměř všude s sebou. Když se jim ale narodí dítě, jejich pozornost se přesune z mazlíčka na potomka a zvíře zvyknuté na spoustu pozornosti od lidí, které se mu najednou nedostává, může na dítě žárlit, znelíbit si ho a může být vůči němu dokonce agresivní. Nemyslím si tedy, že by měl chov domácího zvířete za účelem přípravy na budoucí dítě přímý vliv na výchovu potomka. Jsem spíše toho názoru, že lidé tak více škodí jejich mazlíčkům.

3. Snažila bych se ji naučit žít více bez internetu a spíše se zaměřit na osobní interakce. Přispět by mohly také volnočasové aktivity, kde lidé přichází do kontaktu s ostatními, a také si díky nim mohou najít přátele.

4. Domácí zvíře v současné době nemám. Jako mladší jsem ale chovala potkany. Důvodem k jejich pořízení byl můj otec, který v minulosti jednoho potkana také vlastnil a přál si, abych „šla v jeho stopách“.

5. Člověk ve zvířeti vidí najednou velkou oporu a cítí, že není při těžké životní situaci sám.

6. Myslím, že v dnešní době si někteří lidé opravdu nahrazují člověka zvířetem, ale spíše ti, kterým například zemřela blízká osoba nebo pokud mají s ostatními špatné zkušenosti a nedůvěřují jim. Vztah člověk – zvíře zatím ale není častý.

7. Nejsem si jistá, zda bychom se mohli přímo naučit skrze zvíře vztahům k lidem, ale myslím si, že se v tom můžeme zlepšit. Pouze ale tehdy, pokud chovatel chodí se svým zvířetem ven mezi lidi. Například pejskaři, kteří své mazlíčky chodí pravidelně venčit, přicházejí často do kontaktu s lidmi, ať už s ostatními pejskaři nebo s lidmi, které jejich pes zaujme. Domnívám se, že by tak domácí mazlíčci mohli lidem alespoň trochu přispět ke zmírnění sociální fobie.
Na druhou stranu, pokud by člověk trávil většinu času jen se svým zvířetem bez kontaktu s jinými osobami, tento vztah by pravděpodobně nebyl ku prospěchu a distancování od lidí by na něm po čase mohlo zanechat spíše negativní následky.

S pozdravem
Zuzana Sklenářová

Vážená poroto,
moc Vám děkuji za Vaše dotazy.
1. Myslím si, že má práce by mohla mít přínos v oblasti rozšíření povědomí široké veřejnosti v problematice stresu a hasičů. Ráda bych také našla využití mé práce v psychologické službě HZS. Ráda bych, kdyby se začalo více mluvit o některých problémech, které se doposud příliš neřešily. Také bych velice ráda upozornila veřejnost na problematiku používání mobilních telefonů při zásahu složek IZS.

2. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Člověk je tvor zvídavý, který se chce za každou cenu dozvědět, co se na daném místě stalo. Tato vlastnost dle mého nejde z člověka jen tak vymazat a je naprosto přirozená. V dnešní době chytrých telefonů si každý vše fotí a nahrává třeba jen pro svou potřebu. Když tenhle člověk stojí “za páskou” tak to není až takový problém. Horší případ nastává, když je na místě zásahu ze začátku situace nejasná a sami hasiči se snaží zjistit co se vlastně stalo a do to se připlete přihlížející co si vše z blízka fotí a natáčí. To je situace, která dokáže hasiče vyvést nejvíce z míry. Myslím si, že tomu příliš zabránit nejde.Jediné, co jde použít, když jsou hasiči na místě je mobilní clona, která brání výhledu a nebo se na příslušné místo volá policie ČR.

3. Ano, tohle je velmi dobrá otázka. O syndromu vyhoření jsem se ve své práci chtěla také zmínit, ale po dlouhém rozmýšlení a váhání jsem se rozhodla raději stres a jeho problematiku prozkoumat více do hloubky, než-li okrajově. Ráda bych časem svou práci rozšířila také o syndrom vyhoření, který s mou prácí úzce souvisí. Myslím si však, že bych musela výzkumnou část udělat jinak, než-li formou rozhovorů. Je to dle mého velmi intimní téma. Dalším důvodem, proč jsem svou práci o syndrom vyhoření nerozšířila byl rozhodně nedostatek času. Už jen problematika stesu zabrala hodně času a jelikož jsem upřednostnila formu kvalitativního výzkumu před kvantitativním, zabrala má práce opravdu mnoho času.

4.,5. – Dovolila jsem si spojit otázku číslo 4. a 5., protože spolu úzce souvisí. Určitě se odpovědi respondentů s rozdílnou délkou služby a věkem lišily. V mém průzkumu jsem si vybrala respondenty s délkou služby od 3 do 10 let. Toto rozpětí jsem zvolila z toho důvodu, protože si myslím, že v tomto rozmezí délky služby procházejí hasiči největším osobním rozvojem, kdy už nejsou uplně nováčci, ale také neberou svou práci jako stereotyp. I přes to, že jsem si vybrala docela malé rozpětí délky služby, odpovědi se docela lišily. Hasiči, kteří jsou ve službě třeba jen ty 3 roky prožívají situace často více intenzivně než ti, co slouží už 8 let. Věk hrál také roli. V mé práci jsem se setkala s hasiči ve věku 27 – 50 let. Ti starší hasiči byli často klidnější, vyrovnanější a také mají více osobních zkušeností. Mladší hasiči jsou však dle mého více aktivní a rádi se učí novým věcem.

6. Ano, to je pravda. Každý Hasičský záchranný sbor podniku je specificky zaměřen a vybaven. Například hasiči na letištích (jsou také řazeni do podnikových jednotek) mají odlišnou výbavu a techniku oproti hasičům v elektrárnách. U podnikových hasičů v Continental Barum je hlavní rozdíl ten, že nevyjíždí k tolika požárům jako jejich státní kolegové. Jezdí především na prověření EPS (elektronická požární signalizace), ktérá je upozorní na možný vznik požáru v areálu. Vedle toho mají vlastní sanitní vozidlo, se kterým řeší úrazy. U státních hasičů santiky nemají, protože záchrannou službu zajišťuje kraj. Z čehož vyplývá, že každý Hasičský záchranný sbor podniku má jinou strukturu zásahů.

7. Myslím si, že dobrovolní hasiči vnímají stres trošku odlišně než profesionální hasiči. Jedná se hlavně o to, že profesionální hasiči mají danou délku směny (24h), během které výjezd očekávají a jsou na něj plně připraveni. Zato dobrovolní hasiči by měli být připraveni pořád, protože nikdy neví, kdy jim bude vyhlášen poplach. Je jedno jestli obědvají se svou rodinou, sportují či spí. Pokud se však jedá o výjezdy jako takové, určitě jsou dle mého pod stejným tlakem, protože lidé při výjezdu nerozeznávají hasiče dobrovolné a profesionální.

Dobré ráno, děkuji za vaše dotazy.

1.Zcela jistě pohlaví trenéra může mít vliv, ale je to individuální, závisí na preferencích, či sympatiích jednotlivce.
2.Cvičení s vlastní vahou těla bych doporučila už dětem na druhém stupni základní školy a s posilováním je dobré začít, až je ukončený vývoj jedince.
3. S tímto problémem se setkává asi každý, kdo se rozhodne cvičit jen doma. Když jsme doma, nemáme nikoho, kdo by nás povzbudil a náš výkon závisí jen na naší vůli a chybí nám důležitá zpětná vazba. Právě proto doporučuji navštěvovat např. skupinové lekce, nebo mít vlastního trenéra.
4.Já bych řekla, že je to trpělivost.
5.Muži volí většinou závaží a hrazdu, ženy naopak preferují aerobní stroje a cvičení s vlastní vahou, ke kterému potřebují jenom cvičební podložku a někdy také činky s malým závažím.
6.Protože pan Růžička je velmi zajímavá osobnost a snaží se jít více do hloubky. Jeho postupy jsou originální, inovativní. Zaměřuje se na to, co je přirozené a důležité pro náš organismus a na základě toho volí pohybové aktivity. Většinou se postupuje opačně. Vyberou se cviky, které mají nějak ovlivnit naše tělo.
7.Já výuce tělesné výchovy moc nerozumím. Snaží se nám přiblížit různé sportovní hry a disciplíny, které ve většině případů nikdo v budoucnu využívat nebude. Neříkám, že by se měli zcela vyřadit, jen si myslím, že by neměli být hlavní náplní. Některé hry jsou velmi zábavné a učí nás kolektivní spolupráci. Měl by se začít rozlišovat pohyb vs. sport. Vůbec nesouhlasím se známkováním podle nějakých tabulek, to je velmi demotivační a pro mnohé žáky velmi stresující. Na každého žáka by se mělo nahlížet individuálně. Já bych preferovala, kdyby jedinci byli více vedeni k tomu, aby se naučil pracovat s vlastním tělem. Také aby žáky v tělesné výchově naučili více se vnímat a aby pochopili, proč je to důležité. Každý by si měl najít ten správný pohyb či pohybovou aktivitu, která bude vyhovovat právě jemu. Mělo by se určitě více dbát na rozvoj stability, flexibility a kondice. Vidím v tomto předmětu opravdu velký potenciál, tak snad se do budoucna začne využívat.

Přeji hezký den,
Veronika Minaříková

Určeno pro všechny soutěžící

Dobrý den,

myslím, že všechny dotazy už byly zodpovězeny, proto navrhuji, abychom už příspěvky ukončili.

Pro všechny porotce i soutěžící
Všem přeji krásný den,
nejprve bych ráda poděkovala všem členům poroty za vzornou spolupráci. Dále děkuji všem studentům za jejich krásné a zajímavé práce, které jim jistě zabraly spoustu času a za to, že to nevzdali ani v současné těžké době.
Nyní už přejdu k výsledkům v kategorii 14 – Psychologie, pedagogika a problematika volného času:
1. místo: Roman Matějek – Káva jako fenomén dnešní doby (postupuje do celostátního kola)
2. místo: Tereza Říhová – Sexbyznys aneb je legalizace prostituce řešením? (navrženo do licitace)
3. místo: Eliška Velecká – Lze najít štěstí v dnešním světě?
4. místo: Zuzana Sklenářová – Vliv domácích zvířat na psychiku člověka
5. místo: Ondřej Martinák – Střídavá péče očima dospívajících
6. místo: Veronika Minaříková – Fitness online
7. místo: Natálie Bartíková – Faktory ovlivňující psychiku výjezdového hasiče
8. místo: Monika Mikulčíková – Cesta k volnému času jak ho známe dnes
9. místo: Aneta Malárová – Odměny a tresty ve výchově dětí

Postupujícím gratuluji a přeji hodně úspěchů v dalším kole.

Eva Kubišová