Hlavní stránka Fóra Forum pro soutěžící SOČ 42. celostátní přehlídka ONLINE 42. CP SOČ online – obor 16 historie

  • Toto téma je prázdné.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 30 vláken odpovědí
  • Autor
    Příspěvky
    • #23561 Odpovědět
      Miroslava Fatková
      Host

      Porota oboru 16 – historie
      Složení poroty:
      Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
      Mgr. Miroslav Jireček, Ph.D.
      Mgr. Ludmila Bursíková
      Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D.

    • #23808 Odpovědět
      Miroslav Jireček
      Host

      Otázka pro Karolínu Doleželovou

      Dobrý den, velmi rád jsem si Vaši práci přečetl. Téma je to jistě zajímavé a záslužné. Prameny, které máte v ruce, jsou velmi naturalistické a cenné. Líbí se mi jejich interpretace. I když práce určitě není prosta chyb. Hledaná obec Kommen (str. 10) bude zřejmě dnešní obec Komen ležící ve Slovinsku u hranic s Itálií, obec Markortina zřejmě nebude San Martino del Carso, ale nedaleko ležící obec Marcottini. Chválím využití dobového tisku. Místy bych si dokázal představit výrazně větší provázanost se sekundární literaturou. Znáte nějaké další práce, které se podobným tématem zabývají? Proč jste je případně nevyužila? Pokud byste měla srovnat péči o invalidy v monarchii (s přihlédnutím k válečnému stavu) a Československu (v době již po válce), jak by tato komparace dopadla? Hledala jste také nějaký paralelní případ, který by Vám umožnil porovnání? Kde byste sama hledala slabiny Vaší práce? Plánujete další rozpracovávání práce, případně jak? Přeji Vám mnoho zdaru v další práci!

    • #23827 Odpovědět
      Karolína Doleželová
      Host

      Vážený pane Jirečku,
      děkuji za Vaše hodnocení a za cenné připomínky. Velmi mě těší, že jste se mou prací tak důkladně zabýval a že shledáváte prameny cennými a autentickými. Vzpomínky mého praděda, které byly náhodně nalezeny v pozůstalosti po mé babičce, mi rovněž přišly velmi zajímavé a jedinečné, a vedly mě k rozhodnutí nenechat tento příběh a dané texty ladem. Rozhodla jsem se je zpracovat ve své maturitní práci a tím je de facto uchovat pro další generace. Zároveň jsem chtěla ukázat osud konkrétního mladého člověka, jemuž válka v důsledku zranění naprosto změnila život a který se navzdory svému hendikepu nevzdal a snažil se přesto prožít co nejplnohodnotnější život. Je to pro mě velmi inspirující, o to více, jelikož to byl můj předek.
      Z hlediska názvů obcí musím přiznat, že bylo pro mě leckdy obtížné dešifrovat ručně psaný text mého pradědečka, na jehož základě jsem se snažila určit geografické názvy, jež zmiňuje. Názvy obcí jsem ověřovala dle mapy i různých sekundárních zdrojů, které popisují boje na italské frontě, ale jsem si vědoma, že jsem se mohla dopustit chyb.
      Rozdíl mezi péčí v monarchii a v Československu zahrnuje více aspektů. Zatímco monarchie se starala pouze o invalidy ze své armády, v nově vzniklém Československu se rozmohlo „uctívání kultu legionářů“, kteří byli považováni za hrdiny a i samotná péče poskytována státem byla rozdělena na péči o vojáky armády R-U a vojáky legionáře. Aspekt války je také klíčový. V době monarchie byla péče zaměřena na raněné vojáky, kteří procházeli vojenskými lazarety a civilními nemocnicemi, kde jim byla poskytována základní péče. Byly zakládány léčebné ústavy, kde se ranění vojáci rehabilitovali a učili se žít se svými hendikepy. Péče se tedy teprve vyvíjela. Raněných vojáků navíc stále přibývalo, jak se válka vyvíjela a monarchii začal takzvaně „docházet dech“. Sama monarchie strádala a panoval zde všeobecný nedostatek základních potravin a předmětů denní potřeby i pro civilisty. Kapacita nemocnic a lazaretů se postupně také vyčerpávala a začaly vznikat provizorní nemocnice v bývalých tělocvičnách a jiných volných prostorách. Vláda monarchie tedy musela začít invalidy vracet do běžného života ještě za stále probíhající války pomocí prostředků, které byly k dispozici.Československá vláda převzala péči o invalidy jako nešťastnou pozůstalost po padlé monarchii. Převzala některé již existující oblasti péče jako například rekvalifikační a vzdělávací kurzy. Rozdělila péči na péči o invalidy legionáře a invalidy vojáky R-U a zřídila pro to příslušné úřady. Dále přesně vyměřila výše sociálních dávek pro invalidy po absolvování důkladných lékařských podmínek. Dále byly bývalým vojákům uvolňována a vytvářena pracovní místa ve státní správě a poskytovány jiné pracovní příležitosti. Přesto, že se Československá vláda již nemusela potýkat s aktivně probíhající válkou, musela se vypořádávat s úkony souvisejícími se vznikem nového nástupnického státu, a proto péče o invalidy nebylo to jediné, čím se republika musela zabývat.Vlády obou zemí museli jednat a postarat se o invalidy ve velmi náročných situacích. Vláda monarchie se sice musela rozhodovat přímo během války, ale Československá vláda musela za činy monarchie platit i dlouhá léta po jejím ukončení. Státní péče poskytována jak monarchií, tak Československou republikou měla své mouchy a nebyla vůbec bezchybná a dostačující. Snahy o návrat těchto lidí, kteří utrpěli nevratná zranění, do běžného života selhávaly. Invalidé sami museli hledat další způsoby, jak se o sebe a své blízké, kteří na nich často záviseli, postarat. Není tedy možné říct, jaký stát poskytoval kvalitnější péči. Nedostatečné byly obě péče, jak vyplývá z dobového tisku. Oba státy musely zároveň řešit další problémy, ale vláda Monarchie se s tímto problémem potýkala pouze čtyři roky, přesto, že byla jedním ze strůjců.
      Co se týká prací, jež se daným tématem zabývají, byla pro mě zásadní rozsáhlá dizertační práce Marka Růžičky Péče o válečné invalidy v Československu v letech 1918 -1938. Ta byla pro mě určitým vodítkem, jak práci koncipovat a dané téma zpracovat. Musím přiznat, že do započetí své maturitní práce jsem se tímto tématem nikdy do hloubky nezabývala, takže se studiem odborných prací a hledáním či ověřováním informací jsem započala až na základě nálezu dokumentů v pozůstalosti. Další úskalím bylo pro mě zvolit koncepci práce, jelikož jsem dosud žádnou práci na této úrovni nepsala. Mým cílem bylo primárně vytěžit vzpomínky a další dokumenty po Janu Molkupovi a zasadit tyto do kontextu doby. Snažila jsem se veškeré své interpretace ověřovat a vycházela z odborných prací na podobná témata, např. obdobnou prací, která se zabývá osudy konkrétních vojáků bojujících na italské fronty, je práce Jaroslavy Patermanové Čeští a Slovinští vojáci za první světové války na italské frontě – v osobních svědectvích.

      Slabinou mé práce je dozajista část, kde se zabývám péčí o invalidy v Československu v Českých Budějovicích. Zde bych měla použít více pramenů, dobového tisku, a vyhledat ještě další formy péče a pomoci. Původně jsem měla rovněž v plánu navštívit archiv krajské nemocnice v Českých Budějovicích, kde bych vyhledala další informace o svém pradědovi, ale bohužel jsem nezískala přístup. Určitě jsem měla prostudovat a využívat více sekundární literatury. Hlavním důvodem, proč jsem vše výše uvedené nezrealizovala, byl nedostatek času. Prací jsem se celkově zabývala přibližně 14 měsíců, nejprve jsem se musela seznámit s tématem, zorientovat se v literatuře, poté v archivu vyhledat novinové články atd., vše vyhodnotit, takže bohužel jsem více nezvládla. Práce by se dala rozšířit o další období, či podrobnější prozkoumání pramenů v Českých Budějovicích.

      S pozdravem, Karolína Doleželová

    • #23830 Odpovědět
      Karolína Doleželová
      Host

      Vážený pane Jirečku,
      děkuji za Vaše hodnocení a za cenné připomínky. Velmi mě těší, že jste se mou prací tak důkladně zabýval a že shledáváte prameny cennými a autentickými. Vzpomínky mého praděda, které byly náhodně nalezeny v pozůstalosti po mé babičce, mi rovněž přišly velmi zajímavé a jedinečné, a vedly mě k rozhodnutí nenechat tento příběh a dané texty ladem. Rozhodla jsem se je zpracovat ve své maturitní práci a tím je de facto uchovat pro další generace. Zároveň jsem chtěla ukázat osud konkrétního mladého člověka, jemuž válka v důsledku zranění naprosto změnila život a který se navzdory svému hendikepu nevzdal a snažil se přesto prožít co nejplnohodnotnější život. Je to pro mě velmi inspirující, o to více, jelikož to byl můj předek.
      Z hlediska názvů obcí musím přiznat, že bylo pro mě leckdy obtížné dešifrovat ručně psaný text mého pradědečka, na jehož základě jsem se snažila určit geografické názvy, jež zmiňuje. Názvy obcí jsem ověřovala dle mapy i různých sekundárních zdrojů, které popisují boje na italské frontě, ale jsem si vědoma, že jsem se mohla dopustit chyb.
      Rozdíl mezi péčí v monarchii a v Československu zahrnuje více aspektů. Zatímco monarchie se starala pouze o invalidy ze své armády, v nově vzniklém Československu se rozmohlo „uctívání kultu legionářů“, kteří byli považováni za hrdiny a i samotná péče poskytována státem byla rozdělena na péči o vojáky armády R-U a vojáky legionáře. Aspekt války je také klíčový. V době monarchie byla péče zaměřena na raněné vojáky, kteří procházeli vojenskými lazarety a civilními nemocnicemi, kde jim byla poskytována základní péče. Byly zakládány léčebné ústavy, kde se ranění vojáci rehabilitovali a učili se žít se svými hendikepy. Péče se tedy teprve vyvíjela. Raněných vojáků navíc stále přibývalo, jak se válka vyvíjela a monarchii začal takzvaně „docházet dech“. Sama monarchie strádala a panoval zde všeobecný nedostatek základních potravin a předmětů denní potřeby i pro civilisty. Kapacita nemocnic a lazaretů se postupně také vyčerpávala a začaly vznikat provizorní nemocnice v bývalých tělocvičnách a jiných volných prostorách. Vláda monarchie tedy musela začít invalidy vracet do běžného života ještě za stále probíhající války pomocí prostředků, které byly k dispozici.Československá vláda převzala péči o invalidy jako nešťastnou pozůstalost po padlé monarchii. Převzala některé již existující oblasti péče jako například rekvalifikační a vzdělávací kurzy. Rozdělila péči na péči o invalidy legionáře a invalidy vojáky R-U a zřídila pro to příslušné úřady. Dále přesně vyměřila výše sociálních dávek pro invalidy po absolvování důkladných lékařských podmínek. Dále byly bývalým vojákům uvolňována a vytvářena pracovní místa ve státní správě a poskytovány jiné pracovní příležitosti. Přesto, že se Československá vláda již nemusela potýkat s aktivně probíhající válkou, musela se vypořádávat s úkony souvisejícími se vznikem nového nástupnického státu, a proto péče o invalidy nebylo to jediné, čím se republika musela zabývat.Vlády obou zemí museli jednat a postarat se o invalidy ve velmi náročných situacích. Vláda monarchie se sice musela rozhodovat přímo během války, ale Československá vláda musela za činy monarchie platit i dlouhá léta po jejím ukončení. Státní péče poskytována jak monarchií, tak Československou republikou měla své mouchy a nebyla vůbec bezchybná a dostačující. Snahy o návrat těchto lidí, kteří utrpěli nevratná zranění, do běžného života selhávaly. Invalidé sami museli hledat další způsoby, jak se o sebe a své blízké, kteří na nich často záviseli, postarat. Není tedy možné říct, jaký stát poskytoval kvalitnější péči. Nedostatečné byly obě péče, jak vyplývá z dobového tisku. Oba státy musely zároveň řešit další problémy, ale vláda Monarchie se s tímto problémem potýkala pouze čtyři roky, přesto, že byla jedním ze strůjců.
      Co se týká prací, jež se daným tématem zabývají, byla pro mě zásadní rozsáhlá dizertační práce Marka Růžičky Péče o válečné invalidy v Československu v letech 1918 -1938. Ta byla pro mě určitým vodítkem, jak práci koncipovat a dané téma zpracovat. Musím přiznat, že do započetí své maturitní práce jsem se tímto tématem nikdy do hloubky nezabývala, takže se studiem odborných prací a hledáním či ověřováním informací jsem započala až na základě nálezu dokumentů v pozůstalosti. Další úskalím bylo pro mě zvolit koncepci práce, jelikož jsem dosud žádnou práci na této úrovni nepsala. Mým cílem bylo primárně vytěžit vzpomínky a další dokumenty po Janu Molkupovi a zasadit tyto do kontextu doby. Snažila jsem se veškeré své interpretace ověřovat a vycházela z odborných prací na podobná témata, např. obdobnou prací, která se zabývá osudy konkrétních vojáků bojujících na italské fronty, je práce Jaroslavy Patermanové Čeští a Slovinští vojáci za první světové války na italské frontě – v osobních svědectvích.

      Slabinou mé práce je dozajista část, kde se zabývám péčí o invalidy v Československu v Českých Budějovicích. Zde bych měla použít více pramenů, dobového tisku, a vyhledat ještě další formy péče a pomoci. Původně jsem měla rovněž v plánu navštívit archiv krajské nemocnice v Českých Budějovicích, kde bych vyhledala další informace o svém pradědovi, ale bohužel jsem nezískala přístup. Určitě jsem měla prostudovat a využívat více sekundární literatury. Hlavním důvodem, proč jsem vše výše uvedené nezrealizovala, byl nedostatek času. Prací jsem se celkově zabývala přibližně 14 měsíců, nejprve jsem se musela seznámit s tématem, zorientovat se v literatuře, poté v archivu vyhledat novinové články atd., vše vyhodnotit, takže bohužel jsem více nezvládla. Práce by se dala rozšířit o další období, či podrobnější prozkoumání pramenů v Českých Budějovicích.

      S pozdravem, Karolína Doleželová

    • #23869 Odpovědět
      Porota č.16
      Host

      POKYNY:

      Vážení studenti, řešitelé SOČ,

      níže najdete vložené otázky a zpětnou vazbu k Vašim pracím. Jelikož je to tu trochu nepřehledné, můžete použít pro vyhledání Vaší otázky klávesovou zkratku CTRL+F, kde vložíte Vaše příjmení – v textu se tak najde otázka k Vaší práci.

      Při odpovědi klikněte v pravém horním rohu tohoto příspěvku na „Odpovědět“, abychom pak nemuseli hledat zase my – a pro jistotu odpověď zase nadepište Vašim jménem a příjmením.

      Stává se, že stránka nahlásí CAPTCHA ERROR – nic se neděje, zkuste odeslat znovu, popř. nahrajte odpověď přes jiný prohlížeč.

      Doporučuji si odpověď zpracovat nejdřív ve wordu, ať se text náhodou „neztratí“ při odesílání. Pak byste jej museli psát znovu. Z wordu to ale při nejhorším jen zkopírujete sem znovu.

      Pokud by byl nějaký problém, můžete volat/psát na 734 390 883.

      A teď vzhůru do toho!

      Porota č.16

    • #23870 Odpovědět
      Ludmila Bursíková
      Host

      Adam Bouška – Proměny Sudet – Děčínsko
      Dobrý den, ráda jsem si Vaši práci přečetla, ale přiznám se, že jsem byla trochu zklamaná. V názvu máte 20. století, ale v textu se zabýváte už pravěkem, a to ne vždy nejpřesněji (Kvádové byli spíše na Moravě a Slovensku). I středověk Vám trochu unikl, pojem země Koruny české byl zaveden Karlem IV., tak těžko s ním můžeme pracovat ve 13. st. I některá slova jsou zvláštní např. poddanstvo – toto slovo neexistuje. Z toho vyplývá má první otázka, proč jste se tolik zabýval starším obdobím a nevěnoval se více 20. století?
      Vaše práce je založena na zpracování několika knih. Chybí mi využití pramenů (v seznamu zdrojů není uveden ani jeden) i literatury. Myslím, že i v Děčíně se najdou pamětníci. Pátral jste po nějakých pramenech – např. kronika města, pamětníci?
      Možná byste mohl podívat na práci Děčín 1989 (Karlíček, Němec).
      V druhé části máte přehledy událostí, továren, obecné přehledy dějin… Proč tam nemáte více příběhů lidí?
      Můj poslední dotaz zní, co nového Vaše práce přinesla?
      Přeji Vám hodně štěstí v dalším bádání.

      • #24492 Odpovědět
        Adam Bouška
        Host

        Vážená paní Bursíková,
        děkuji za přečtení a zpětnou vazbu k mé práci.
        Starším obdobím jsem se zabýval hlavně proto, že čtenář, který není s tématem dostatečně obeznámen, nemůže myšlenkami skočit rovnou do dvacátého století, kde už česko-německé soužití mělo dlouhou historii založenou na různých událostech či státním útvaru, který spolu oba národy sdílely. Práce se zabývá především dvacátým stoletím, jelikož je z hlediska změn těchto území, kde Češi a Němci žili vedle sebe, zcela klíčové a z historického hlediska bouřlivé. Abychom ale chápali všechny události nové (novější), musíme vždy stavět na pevném kontextovém základu, který může poskytnout jedině právě úvodní kapitola, která osvětluje nejen prapříčiny všech sporů, ale i pozitivní okamžiky.
        Pojem země Koruny české jsem používal především proto, abych označil všechny země spravované českým panovníkem, případně nemusel vždy vypisovat všechny historické země, které naší zemi náležely (mnohdy jich bylo i více, než jen dnešní tři).
        Neexistence pojmu poddanstvo mi nejspíš unikla, jedná se patrně o můj novotvar.
        Jsem si vědom nedostatečného podložení právě této kapitoly, zakládá se ze značné části na zpracování titulu Sudety. Nicméně právě přesto, že se mělo jednat o kapitolu budoucí problémy vysvětlující, mylně jsem se domníval, že bude tento zdroj postačující, viz Vámi zmíněná chyba s Markomany.
        Práci s prameny jsem sice nezmínil v závěrečném seznamu literatury, je ale pravidelně zmiňována v poznámkách pod čarou. Čerpal jsem z archivních časopisů vydávaných po r. 1948 německými vyhnanci z Děčínska, dva týdny jsem tyto texty zkoumal ve Státním okresním archivu na Děčínském zámku. Dále také z rozhovorů s historikem A. Wiedemannem.
        Co se pamětníků týče, je pro mne kritika zcela pochopitelná, neboť jsem v úvodu zmínil, že část mé rodiny jsou Němci, mající původ právě v severočeském pohraničí. Při pokusech zanést rozsáhlejší zmínky z rodinné historie do mé práce jsem však narazil na odmítavý postoj příbuzných k jejímu zveřejnění – jsem si ale vědom, že by práci obohatily a zautentičtily.
        Titul Děčín 1989 vlastním, nicméně vzhledem k relativně krátkému časovému záběru titulu jsem po něm v souvislosti se mnou probíranou tematikou nesáhl.
        Ekonomické údaje o stavu hospodářství z mého pohledu patří k typu této práce, jelikož přispívá právě k pochopení socioekonomických faktorů proměny pohraničí.
        Rozumím, že nepřílišná hojnost konkrétních lidských příběhů je na škodu – nicméně i tak se v práci nachází, jako např. protestní pochod v děčínské části Chrást, neklid okolo české matiční školy, či osobní osud někdejšího děčínského starosty F. Lufta.
        Jsem přesvědčen, že práce přinesla nový pohled (extrakci z kombinace zdrojů a pramenů, zkombinovanou s mým pojetím) na velmi rychlou proměnu pohraničí (a zvláště Děčínska) ze socioekonomického hlediska, ale i už jen např. při pohledu na satelitní snímky – dvacáté století bylo v tomto ohledu velmi plodné. Tento pohled má sloužit k lepšímu pochopení historie těchto území a hlavně sloužit v současnosti i budoucnosti jako odkaz na chyby, které se nesmí opakovat.

        S vřelými pozdravy Adam Bouška

    • #23871 Odpovědět
      Ludmila Bursíková
      Host

      Barbora Lukešová – Příběh Grete Reiner
      Dobrý den, ráda jsem si Vaši práci přečetla, byla jsem zvědavá na tuto paní. Trochu mě mrzelo, že jste do práce vkládala vedlejší témata. Delší text o vile, životopis Krejcar, tím jste se odkláněla od hlavního tématu. Podařilo se Vám od napsání práce najít ještě informace o G. Reiner? Kdybyste se pouštěla znovu do práce, nezvolila byste jinou kompozici? Oceňuji velké množství obrazového materiálu. V internetových zdrojích nerozlišujete literaturu a prameny. Nepřemýšlela jste ještě kontaktovat potomky Kurta Straschowa a paní Florenu Ritzi z Nice? Přeji Vám hodně štěstí a úspěchů v dalším bádání.

      • #24311 Odpovědět
        Barbora Lukešová
        Host

        Dobrý den,
        Děkuji za zajímavé poznámky a doplňující otázky.
        V textu rozebírám i jiná témata, protože se domnívám, že sestavit obraz člověka pouze na základě úředních dokumentů (nepřeberného množství žádostí o cestovní pas, matrik, několika policejních spisů, atd.), je poněkud neosobní a ne zcela vypovídající o životu člověka. Její strašnická vila je pro mě jakýmsi živoucím důkazem, že jméno Grete Reiner není jen fotografií v archivu, ale že byla žijící osobou. Životopis Jaromíra Krejcara nebyl určitě nezbytný, ale nelituji toho, že jsem ho zařadila. Pokud by čtenář neznal jeho příběh, hezky by dokreslil obraz společnosti, ve které se GR pohybovala.
        Příběh Grete Reiner ještě určitě není zdaleka úplný. Mám například velmi zajímavé a zatím nezpracované dokumenty z archivu Policejního ředitelství. S názvem: „Kurt Straschnov false Karel Novák, podezřelý z vyzvědačství“ a pod hlavičkou: „Přísně důvěrné“ existuje dokument, ve kterém je uvedeno, že Kurt „…je obratným vyzvědačem, jenž využívá značných politických zkušeností své matky Markéty Reinerové…“. Vyvstává mnoho otázek a možných interpretací, jejichž správností jsem si ale nebyla jistá.
        Pokud jde o kontaktování možných příbuzných, je to složitější. V práci to není, ale Kurt se svojí manželkou nemohli mít děti. Teď mě napadá, že bych se snad mohla obrátit na Evropskou vysílací unii, kde Kurt mnoho let pracoval – možná by poskytli nějaké informace. Na Florenu Ritz jsem se zatím neobrátila, ale je to jistě další rozumný krok ve výzkumu. Doufám, že z mé kostrbaté francoužštiny vytuší, co po ní chci.
        Přeji hezký den,
        Barbora Lukešová

    • #23872 Odpovědět
      Ludmila Bursíková
      Host

      Barbora Ivasienková – Osudy mých předků – totální nasazení
      Dobrý den, ráda jsem si Vaši práci přečetla, docela mě mile překvapilo, že jste šla i do zahraničních zdrojů. Proto se asi zeptám, proč práce s literaturou zahrnuje hlavně p. Mainuše (str. 9 – 14) a v samotné práci také nevyužíváte více literaturu, kterou máte v seznamu. Možná by stálo za to podívat se na novější práci Soukupové Petry: Totální nasazení. Argo Post Bellum 2017.
      Proč nejsou ve zdrojích uvedeny prameny, v poznámkách je máte.
      Zároveň bych ráda upozornila na kompozici práce, máte tam vložené pasáže, které by chtělo lépe začlenit do textu (Rotava, letnice.. ). Kompozice působí roztříštěně. Proč jste tam vkládala?
      Poznámkový aparát jste zapomněla na str. 28 – 33.
      Přeji Vám hodně štěstí a úspěchů v dalším bádání.

    • #23873 Odpovědět
      Ludmila Bursíková
      Host

      Anna Pazourková – Šťastný domov

      Dobrý den, ráda jsem si Vaši práci přečetla. Zvolila jste dost netradiční téma. Líbilo se mi chvíli se odpoutat od současnosti být dámou První republiky. Chtěla jsem se zeptat, jak jste dospěla k tomuto tématu? A proč Šťastný domov byl Vašim východiskem pro práci?
      Zároveň mě napadlo, proč jste zvolila tyto dva ročníky 1924 – 5, nenapadlo Vás třeba vybrat dva roky trochu vzdálené a porovnat je? Nebo dokonce zkusit porovnat jiné dva časopisy? Nebo porovnat i vzdálenější dobu např. ženy za monarchie a v době meziválečné?
      Kompozičně jste si dobře rozvrhla práci. Teoretická práce je dobře zpracovaná. Zvolila jste i nejlepší vydanou literaturu a vybrala si z ní to, co jste potřebovala. Práce s prameny je poctivě zpracována.
      Počítáte, že Vaše práce bude nějakým způsobem využitá? Počítáte s dalším bádáním v tomto tématu?
      Možná na závěr přidám malou připomínku, bylo by dobré se podívat důkladněji na interpunkci.
      Myslím, že i dnešní době heslo „Starej se o rodinu a buď moderní“ je těžké úplně naplnit.
      Do budoucna přeji Vám hodně štěstí a úspěchů v dalším bádání.

    • #23874 Odpovědět
      Jiří Mitáček
      Host

      Barbora Směřičková

      Dobrý den, Vaši práci jsem si se zájmem přečetl, mohu ocenit solidní poznámkový aparát, práci s literaturou i prameny (je znát, že jste měla dobré konzultantky, kterým jste naslouchala). S ohledem na skutečnost, že práce je po formální i věcné stránce vcelku zdařilá, mám jeden dotaz k textu na s. 25, kde se věnujete příběhu Vratislava Slováčka, konkrétně přepadu vysílačky v úkrytu u Idy Králíkové v Kunovicích. Rád bych se dotázal (protože zde odkazujete pouze na starou práci z dějin Starého Města a malý text v Malovaném kraji), zda znáte práce Ing. Jiřího Demla (historika, ředitele Slováckého muzea v UH a dlouholetého starosty Kunovic), který se mnohokrát i tomuto tématu věnoval. Je to totiž místo, které dost kazí dojem jinak zdařilé práce hned několika věcnými chybami a rád bych Vám dal možnost k jeho opravě (i s ohledem na to, že se jedná o událost již dostatečně popsanou v literatuře). V literatuře uvádíte práci Dr. Břečky o parašutistech na Slovácku, tedy přinejmenším v ní byste měla najít odpovědi.

    • #23877 Odpovědět
      Jiří Mitáček
      Host

      Kateřina Lněničková

      Dobrý den, rád bych Vám pogratuloval k zajímavé a přínosné práci i (s ohledem na Váš věk) dobré schopnosti kriticky pracovat s prameny (zejména u pramenů vzniklých v provenienci StB, zde občas zakolísají i zkušení historikové). Pokud je mi známo, jako celek poprvé zpracováváte zejména materiály architekta Keitha. Přesto mám několik dotazů, z nichž bych si rád ujasnil, nakolik se orientujete ve zpracovávané problematice, zejména protože Váš soupis pramenů a literatury není z nejbohatších. Zejména by mne zajímalo, proč jsem v něm nenašel žádnou (když už ne studií, tak alespoň knih) pánů L. Navary a M. Kasáčka, kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují (nedávno jim dokonce vyšla monografie přímo o P. Křičkovi). Upozornil bych také na to, p. Reichl (o němž píšete v práci) je Pravomil, nikoliv Pravoslav. Jednak bych poprosil o vaše shrnutí k osobě hlavní osoby celého procesu – tedy P. Křivky, co by jste mi o něm mohla v 5 větách napsat, proč si myslíte, že si jej StB vybrala jako hlavní postavu. Píšete o něm jen velmi stručně na s. 27. Pak již jen o okolnostech jeho spojení s rodinou Keithových. Zaujalo mne taky, že jej považujete za jediného popraveného, prosím o komentář, jak jste k tomuto dospěla. Stejně tak je zajímavé, že další zájmovou osobu STB Helmuta Juříčka považujete přímo za příslušníka StB. Prosím o komentář k tomu rovněž.

      • #24330 Odpovědět
        Kateřina Lněničková
        Host

        Dobrý den,
        děkuji Vám za dotazy.
        Vezmu to popořadě, takže nejprve ke knihám L. Navary a M. Kasáčka:
        Ve své práci neuvádím jako zdroje žádné z jejich knih zejména proto, že když jsem na knihy narazila, měla jsem již práci dopsanou. Jsem ale moc ráda, že jste mi položil právě tento dotaz, abych mohla vše osvětlit. Četla jsem zatím 3 z jejich knížek, a to knihy zabývající se Babicemi a samozřejmě také publikaci o Petru Křivkovi. Vzhledem k tomu, že se moje práce měla soustředit hlavně na paní Keithovou, mám příběh Petra Křivky opravdu jen krátce shrnut, nedoplňovala jsem jej o fakty z knížky, protože na příběh paní Keithové neměly vliv; Petr Křivka samozřejmě hrál hlavní roli v procesu, jehož součástí byla i paní Keithová, ale myslím si, že jeho osud je docela známý, zato příběh paní Keithové ne.
        Chtěla bych poznamenat, že krátce po krajském kole SOČ se mi podařilo pana Kasáčka kontaktovat, nabídl mi spolupráci na jeho nově vznikající publikaci, takže se těším na další bádání v oblasti politických procesů 50. let 20. století.
        Děkuji za opravu jména, moje zdroje uváděly jméno Pravoslav Reichl, ale našla jsem u více osob neshody jmen, takže se tomu nedivím. Jen jméno samotné Oldřišky Keithové je ve spisech zkomoleno asi pěti různými způsoby…
        Dále se přesunu k samotnému Petru Křivkovi. Dle mého názoru se stal hlavní postavou procesu proto, že za války působil v západním zahraničním odboji, představoval tedy pro socialistický režim potenciální hrozbu; navíc býval až do roku 1948 členem strany sociálně demokratické, což z něj taktéž dělalo možného nepřítele režimu. Proto se ho podle mne StB rozhodla odstranit rovnou, a tedy vytvořila kolem něj síť narušitelů režimu, v jejímž čele měl stát. Dále už jen stačilo přátelské schůzky u paní Keithové označit za organizaci protistátní skupiny a Křivku za velezradu nechat popravit…
        Petr Křivka byl jediným popraveným v tomto procesu – nemyslím samozřejmě jediným popraveným v celém období socialismu, těch bylo 218. Ale v tomto procesu padl trest smrti pouze pro něj.
        Co se týče osoby Helmuta Juříčka, působil v procesu jako agent provokatér, nemusel být přímo příslušníkem StB, ale minimálně s StB spolupracoval. Na druhou stranu – pan Keith o něm mluvil s jistotou jako o příslušníkovi StB.
        Doufám, že jsem tímto zodpověděla všechny Vaše dotazy.

    • #23879 Odpovědět
      Jiří Mitáček
      Host

      Klára Mildnerová

      Dobrý den, rád bych Vám pogratuloval k postupu do celostátního kola i k výběru zajímavého tématu. Překvapil mne však úzký záběr literatury, z níž jste čerpala (prakticky 5 prací: Richter. Čapka-Lunerová, Staněk, Padevět a Sládek). Jedná se přitom o jedno z nejvíce zpracovávaných témat posledních třiceti let. Znáte třeba práce vycházející z činnosti česko-německé komise historiků při Collegiu Carolinu (existuje již od roku 1990, vydala na dvě desítky prací a myslím, že Vy zde nemáte ani jednu)? Práce německého historika Detlefa Brandese? Právě německý pohled na sudetské Němce mi v práci nejvíce chyběl (asi by byl cennější, než nová vydání prací Edvarda Beneše). Z práce není zcela patrný důvod, proč mohl Váš dědeček zůstat v Československu (na s. 31 jen píšete, že dál pracoval na šachtě…). Můžete to více popsat. O důvodech obvykle rozhodovali komise a bylo to stanoveno poměrně přesně, komu je povoleno zůstat a komu ne. Také bych prosil vysvětlit větu na s. 27: „Gustav Mildner, otec Karla Mildnera, se zúčastnil již 1. světové války. Bylo mu pouze 19 let, když musel splnit svoji povinnost Československu. Byl vyslán do Dalmácie, kde se však nějakou dobu už nebojovalo. Po půl roce byl konec války.“ Navíc jsme se nic nedozvěděli o osudech rodiny v letech 1938-1945. Pradědeček nemusel narukovat (přinejmenším do Volkssturmu)? Jestli dobře počítám, tak v roce 1939 mu mohlo být tak 40 let. O jeho osudech či o protektorátním životě by bylo zajímavé také něco zjistit.

    • #23881 Odpovědět
      Jiří Mitáček
      Host

      Ondřej Staník

      Dobrý den, rád bych Vám pogratuloval k postupu do celostátního kola i k výběru zajímavého tématu. Rád bych se dotázal, proč jste se rozhodnul používat název skupiny Carbon-Palcát a zda víte, co je na tomto názvu zvláštní. Překvapilo mne, že píšete, že jste nenašel více knih k tématu. Znáte třeba práce BŘEČKA, Jan. Moravské Slovácko a československé výsadkové operace ze Západu v letech 2. světové války. Brno: Moravské zemské muzeum, 2015? Nebo časopis Slovácko, vydávaný Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, případně Jižní Morava, vydávaný Moravským zemským archivem (jeho pobočkou Břeclav se sídlem v Mikulově), kde vyšla celá řada obsáhlých studií, jak od zmíněného Dr. Břečky či Dr. Nedbala. Případně práce Ing. Jiřího Demla (historika, ředitele Slováckého muzea v UH a dlouholetého starosty Kunovic), který se mnohokrát i tomuto tématu věnoval (s speciálně událostem, které popisujete). Přinejmenším obecnou historii československých paraskupin z pera J. Šolce: Bylo málo mužů. Praha 1991. Rád bych se zeptal, co víte třeba o osobě radisty J. Šperla, například o jeho hlavním záchytném místě, kde se velkou část války schovával (a ne, nebyli to Popovice…). Také by mne zajmalo, odkud jste čerpal informaci (s. 15), že se Šperl se prostřílel, těžce zraněný Bogataj byl zatčen v souvislosti se zmíněným přepadením vysílačky dne 28. března (máte tam nějakou internetovou stránku, ale k tématu je clá řada důvěryhodné literatury, psané mimochodem na základě vzpomínek J Šperla, který byl po roce 1989 ještě několikráte v České republice, i na Slovácku), případně na straně 21: …tou dobou se zároveň podaří učiteli Josefu Konečnému navázat spojení s parašutisty Jaroslavem Konečným a Františkem Bogatajem, kteří byli vysazeni z Anglie za účelem řídit odboj pod krycím jménem Carbon. Jen pro upřesnění rodina, která se starala u ukrývání parašutisty Ludvíka Cupala na Velehradě, se jmenoval PĚČKOVA, nikoli Přečkova. V rámci nejvýznamnějšího bojového vystoupení Carbonu-Popovice při osvobozování obce ve dnech 27.- 28. dubna 1945 píšete o sedmi padlých partyzánech, neuvádíte ale jejich jména – byli to František Řiháček, Jan Antoňák, Alois Paška, Josef Šácha, Josef Novák, Vincenc Adamík a Vincenc Menšík. Také bych rád upozornil, že na obrázku přílohy č. 2 není Jaroslav Šperl, ale Jaroslav Švarc z paraskupiny TIN a na obrázku přílohy č. 7 rozhodně není člen skupiny Carbon František Kobzík.

    • #23883 Odpovědět
      Miroslav Jireček
      Host

      Jan Vilém Rajner

      Dobrý den, rád jsem si Vaši práci přečetl a považuji ji za opravdu zdařilou. Protože jste prokázal opravdu solidní schopnost práce s historickým materiálem, dovolím si položit několik vážnějších otázek. Pokud mi v práci něco chybí pak bližší popis a reflektování vztahu popisovaných osobností k minulému režimu. Zejména kniha Člověk proti tmě od Zbyňka Kožnara by si zasloužila bližší rozbor. Stejně tak osobnost Josefa Reinera, o které kniha pojednává. U Vaší babičky Vlasty Vlasákové uvádíte, že byla herečkou. Nezmiňujete už ale, že byla poslankyní České národní rady za komunistickou stranu. Proč? Píše-li člověk o své rodině, má samozřejmě tendence k výběrovosti, podán je pak ale neúplný obraz a čtenář, který toto odhalí, si nemůže být jistý, zda i v jiných pasážích podáváte úplný obraz. Stejně tak bych si dovedl představit bližší popis aktivit Vašeho předka v komunistické straně než bagatelizující „dělal to nerad“. Nemám přitom vůbec pocit, že by se bylo zač stydět, ale historik by měl být schopen objektivně „vyložit karty na stůl“. Dále bych se chtěl zeptat, zda jste zkoušel pátrat v místním dobovém tisku (např. týkající se Veselí nad Moravou), kde se v dobách demokratických odehrávaly časté diskuze mezi významnými aktéry dané lokality? Velmi zajímavé jsou údaje k působení Vašeho děda na Volyni. Zde se dalo využít opravdu široké spektrum literatury, pojednávající o historii Čechů v této oblasti. Znáte někoho, kdo se volyňskými Čechy zabývá? Proč nejsou tyto práce využity? V práci také mohl být blíže rozklíčován vztah Vašeho děda k jednotlivým zde soupeřícím stranám (banderovci, Němci, Poláci, Maďaři). Je možné blíže přiblížit na základě dochovaných materiálů? Dával bych si pozor také na zobecnění a výrazy typu „černá Ostrava“, „měl pro strach uděláno“ či zdrobnělin „Pepík“, „Honzíček“ apod. Do odborného textu se nehodí. Celkově Vás musím ale velmi pochválit. Práce má svoji kvalitu a určitě by bylo vhodné ji dále rozpracovávat. Přeji Vám mnoho zdaru v další práci!

    • #23890 Odpovědět
      Miroslav Jireček
      Host

      Tereza Ruferová

      Dobrý den, velmi rád jsem si Vaši práci přečetl. Vaši předci měli opravdu velmi zajímavé a pestré osudy. Z hlediska Vaší rodiny je to určitě pěkně zpracováno. Je to téma, se kterým by se ale dalo určitě dále pracovat. Dovolím si položit několik otázek, případně rad. Je chvályhodné, že sledujete jak rodinnou, tak také na pozadí historii sledované lokality. Váš popis mi přijde ale poměrně zjednodušený. Využít se dalo např. mnohem širší spektrum již vydané literatury, což by Vám pomohlo řadu faktů blíže objasnit. Proč jste např. nepoužila další práce předního odborníka na historii volyňských Čechů Jaroslava Vaculíka z Masarykovy univerzity v Brně? V odborné práci se předpokládá, že autor i čtenář jsou vybaveni znalostí základních pojmů – je tak zbytečné vysvětlovat v poznámce slova jako fanatický nebo černozem, stejně tak je nerelevantní uvádět např. dnešní kurz koruny vůči rublu. U sovětské části Volyně uvádíte, že přišel obrat k horšímu až po roce 1928. Dokázala byste popsat proč? Celkově Vaše práce otevírá mnoho otázek, které by si zasloužily další rozpracování – to, že jeden z Vašich předků byl poslancem polského sejmu a byl zřejmě zastřelen v Katyni, další příbuzní byli zavražděni Němci, to jsou opravdu zajímavá fakta, která volají po bližším popisu. Máte v plánu téma dále rozpracovávat, případně jak? Přeji Vám mnoho zdaru v další práci!

      • #24326 Odpovědět
        Tereza Ruferová
        Host

        Vážený pane Jirečku,
        děkuji Vám za přečtení a prostudování mé práce a ráda bych se vyjádřila k položeným otázkám a poznámkám.
        – Jistě, více zdrojů by se určitě dalo využít. Samozřejmě jsem hledala ve více knihách zaobírajících se danými tématy, ale mnou vybrané mi přišly nejvhodnější. Například od Jaroslava Vaculíka jsem koukala i na další knihy, ale v knižní sérii Dějiny Volyňských Čechů mi přišlo téma zpracováno do velkých podrobností a knihy se zabývají pouze Volyňskými Čechy, kteří pro mou práci byli nejdůležitější. Proto jsem zvolila hlavně tyto prameny.
        – Vysvětlovala jsem i snadnější pojmy z důvodu, kdyby si práci chtěl přečíst i laik. Například si práci četly mé spolužačky a některá jednoduchá vysvětlení jim pomohla a ušetřila čas hledání na internetu. (Kurz rublu jsem zmínila z důvodu, že jsem nemohla najít kurz v té době a tato informace mi přišla zajímavá.)
        – Po roce 1921, kdy připadla východní část Volyně pod Sovětský svaz, nejdříve dochází k rozšíření práv menšin, ale od roku 1929 po skončení Nové hospodářské politiky a zavedení plánovaného hospodářství byla práva menšin značně omezena.
        – O pokračování v práci jsem přemýšlela a ráda bych. Určitě bych se věnovala danému tématu více do hloubky, navštívila některá místa zmíněná v práci (rodné město mé babičky, …), hledala i starší předky anebo zkusila dohledat a spojit se s příbuznými v USA.
        Děkuji za poznámky a rady k mé práci.
        S pozdravem
        Tereza Ruferová

    • #23892 Odpovědět
      Miroslav Jireček
      Host

      Lucie Smolková

      Dobrý den, rád jsem si Vaši práci přečetl. Předně musím říci, že nemám nic proti férovému využívání alternativních metod v rámci vědeckého bádání. Také téma mi přijde zajímavé. Nejsem si ale jist, zda jde na tomto příběhu vystavět teorii o opakování dějin. Není tato floskule až příliš jednoduchá? Nepochybuji přitom o možnosti (nutnosti) hledání poučení v dějinách. Není to ale tak, že jste si stanovila hypotézu, kterou chcete potvrdit, a proto volně skládáte fakta (někdy pravdivá, jindy nepřesná či neúplná) volně za sebe tak, abyste dokázala svoji pravdu? Nepoužíváte stále nepodložená zobecnění (např. „Ať si vezmeme jakéhokoli vládce, tak milenek bylo okolo něj několik.“)? A nebylo by možné úplně stejně vyskládat vybrané a místy upravené informace k potvrzení jakékoli hypotézy? Příkladů by se ve Vaší práci našlo spousty (poslal Stalin opravdu syna na smrt nebo ho pouze odmítl vyměnit za generála Pauluse?). Nelze tedy Vaši práci označit spíše za bulvární? Patrné je přitom, že máte slušný přehled, Vaše práce se pohybuje na pomezí mnoha oborů. Co ale přinesla nového? Jsme-li schopni popsat algoritmus opakování, vžívat se do situací, zachycovat informace z vesmíru apod., jsme schopni předvídat, co nás čeká do budoucna? Na Vaše ,,Audiatur et altera pars’’ volám nejprve je třeba jít „Ad fontes“! Přeji Vám mnoho zdaru v další práci!

    • #23893 Odpovědět
      Jiří Mihola
      Host

      Václav Stánec

      Dobrý den, gratuluji Vám k postupu do celostátního kola SOČ i k zajímavému výběru tématu a úrovni jeho zpracování. Na poměrně malém prostoru jste využil velmi slušné množství pramenů i vybranou odbornou literaturu. Rozsah práce není velký, což je ve srovnání s některými dalšími trochu handicap, je to tak podle Vašich představ nebo jste původně plánoval širší verzi? Přestože ve své práci sledujete především konkrétní příběh osobnosti, odehrává na pozadí dramatických událostí první světové války, Protektorátu a exilové vlny po únoru 1948. Můžete uvést příklady monografií nebo syntéz, které pokrývají tato období? Téma „legionáři“ je aktuálně diskutované. Nedávno se připomínalo velké jubileum jedné ze slavných bitev a legionáři byli oceněni i v usnesení Poslanecké sněmovny. Víte jak? Leopold Slíva byl také poslancem Národního shromáždění aj., proč jste vedle dalších archivních zdrojů nevyužil Archiv Poslanecké sněmovny? Děkuji za odpovědi a v případě dalšího zájmu o téma doporučuji větší pozornost věnovat technické stránce práce (archivní prameny před literaturou, citace vzpomínek pamětníků), podívat se na podobně zaměřené diplomové práce a využít je pro komparaci. Přeji hodně úspěchů v SOČ 2020 a chuť pokračovat v další historické práci, jak to naznačujete v závěru práce.

      • #24391 Odpovědět
        Václav Stánec
        Host

        Dobrý den,
        děkuji za gratulaci k postupu do celostátního kola a zaslání otázek.
        Můj původní záměr bylo do práce zahrnout také období spojené s činností Leopolda Slívy v Radě svobodného Československa v USA, dále jsem se snažil nalézt také jeho legionářský deník. Cílem bylo rozšířit kapitolu týkající se činnosti legií v Rusku o osobní vzpomínky mého prapradědečka. Z těchto důvodů jsem kontaktoval profesora Kirilla Tolpygo, librarian for Slavic & East European Studies, Global Studies, and Linguistics, který je knihovníkem University of North Carolina. Kontakt na pana profesora jsem získal díky vnučce Leopolda Slívy, která žije ve spojených stát. Mnoho knih a dokumentů z pozůstalosti Leopolda Slívy rodina věnovala právě této univerzitě v Jižní Karolíně. Domnívám se, že by mezi nimi mohl být i ztracený legionářský deník. Profesor Kirill mi sdělil, že tyto materiály jsou dostupné, ale z důvodu velkého rozsahu je pro jejich rozbor potřeba osobní přítomnost. Věřím, že budu mít příležitost se na tento zdroj zaměřit někdy v budoucnu při návštěvě USA.
        V souvislosti protektorátního období mě zaujala publikace od Jaroslava Rokovského s názvem Rudolf Beran a jeho doba: vzestup a pád agrární strany. Téma agrární strany úzce souvisí také s osobou Leopolda Slívy. Dále bych uvedl historika Tomáše Pasáka, který se zabýval osobou Aloise Eliáše.
        V roce 2017 jsme si připomněli výročí bitvy u Zborova, která proběhla 2. července 1917. K tomuto stoletému výročí poslanci a poslankyně přijali usnesení, ve kterém uznávají význam bitvy u Zborova pro vznik ČSR a přiznávají legionářům zásluhu o stát.
        Archiv Poslanecké sněmovny jsem prozatím nevyužil. Předpokládal jsem, že se zde nebude nacházet příliš mnoho materiálů, týkajících se tématu odbojové činnosti v protektorátním období. Možná jsem tento zdroj podcenil, v příštím bádání bych se na něj rád zaměřil.
        Tato práce SOČ byla mou první zkušeností s psaním odborné práce, děkuji za tipy a připomínky k její technické stránce. Pomohou mi k odstranění nedostatků v další činnosti.
        S pozdravem
        Václav Stánec

    • #23895 Odpovědět
      Jiří Mihola
      Host

      Veronika Košťálová

      Dobrý den, oceňuji Vámi zvolené téma a gratuluji k postupu do celostátního kola SOČ. Vaše soutěžní práce je velice zajímavá, téma aktuální, pramenné zdroje a literatura jsou však poměrně skromné. Napříč kapitolami je citována práce Alberta Tronchina Spravedlivý riskuje. Můžete stručně naznačit oblasti, v níž jde Vaše práce zásadněji nad rámec této citované knihy? Nepublikoval A. Tronchin ještě další dílčí práce ke Karlu Weirichovi?Jak vyplývá z rozhovoru v příloze, svoji práci publikoval r. 2007 nejdříve italsky. Proč ji neuvádíte? (dobré by bylo rovněž uvést, zda pozdější vydání v českém jazyce je překlad nebo doplněné, přepracované vydání atd.) Ve své práci zmiňujete Svatováclavský fond, ale také postoje Vatikánu vůči Židům, což je dnes také téma. V citacích však většinou odkazujete na Tronchinovu práci. Nepokusila jste se dostat k příslušným pramenům, znáte nějakou novější literaturu, která by mohla být použita pro komparaci a konfrontaci k tezím přebraným z Tronchinovy monografie. Nepokusila jste se získat poklady (korespondenci) ohledně zapsání Karla Weiricha do seznamu Spravedlivých mezi národy? Hodláte se do této snahy aktivně zapojit?Případně přijít s iniciativou návrhu pojmenování ulice, náměstí aj. po tomto hrdinovi? Přeji vytrvalost v další práci a radost z poznávání.

    • #23896 Odpovědět
      Jiří Mihola
      Host

      Hubert Dokoupil

      Dobrý den, gratuluji Vám k postupu do celostátního kola SOČ i k výběru aktuálního a zajímavého tématu Vaší práce. Oceňuji práci s tištěnými prameny i pamětníky a srovnání oficiálních zdrojů se samizdatovými novinami. Palachův týden není pouhé pojmenování, je zde provázanost na odkaz Jana Palacha. Proč jste se této osobnosti a jeho odkazu, případně otázkám jeho pojetí českou veřejností nevěnoval alespoň v podkapitole první kapitoly? Jste z Brna, ve své práci se zaměřujete na dění v Praze. Plánujete se podrobněji zabývat děním v Brně, případně v jiných městech a také ohlasem Palachova týdne v zahraničních médiích? Neměl by, vzhledem k obsahu práce, název akceptovat také neoficiální média? Doporučuji se více zaměřit
      na techniku historikovy práce. Neměl by chybět soupis pramenů a literatury, která je 30 let po listopadu k dispozici již v solidním množství. Kvalitě práce a relevantnosti provedených srovnání by nepochybně prospěla konfrontace se vzpomínkami pamětníků, kterých je v případě tohoto tématu dost. Přeji vytrvalost v dalším bádání, prohlubování poznání přes kladení otázek a odvahu připravit dosažené poznatky k publikování a popularizaci.

      • #24404 Odpovědět
        Hubert Dokoupil
        Host

        Dobrý den,
        předem mi dovolte Vám poděkovat za přečtení mé práce, reakci na ni a za velmi cenné připomínky i dotazy, z nichž pro mne další připomínky a podněty plynou.
        Děkuji taktéž za pochvalu, co se týče práce s tištěnými prameny a volby tématu. Osobnosti Jana Palacha jsem se opravdu věnoval pouze okrajově, téměř vůbec, bylo tomu tak, protože téma mé práce bylo jiné. Tématem mého bádání byl Palachův týden, na kterém jsem se pokusil demonstrovat socialistickou propagandu vedenou v médiích, na která dohlížela KSČ. Jsem si velmi dobře vědom provázanosti Jana Palacha a Palachova týdne, přeci jen už název napovídá, nicméně stále se z mého pohledu jedná o dvě rozdílné události. Má práce, jak už její název napovídá, měla za cíl prozkoumat a popsat obraz, jaký oficiální média roku 1989 vytvořila o událostech týdenních demonstrací Palachova týdne, nikoli způsob, jakým česká společnost pohlíží na život a smrt Jana Palacha.

        Ano, jsem z Brna a prošel jsem důkladně pravděpodobně nejběžnější deník KSČ, který v místě mého rodiště tehdy vycházel. Prostudoval jsem mnoho vydání deníku Rovnost, který pod záštitou KSČ vycházel a z něj vypsal a do práce zapracoval všechny své poznatky. Zmínek o Palachově týdnu bylo v Rovnosti velmi, opravdu velmi málo, protože jak víme, jednalo se o víceméně ryze pražskou záležitost. Tehdejší režim pochopitelně neměl zájem o to, aby se více lidí dozvídalo o tom, co se dělo v Praze, jelikož se jednalo o čistě protirežimní a protisocialistické protesty. Domnívám se tedy, že v brněnských zdrojích (co se týče oficiálních médií) bych toho pro práci mnoho nového nevytěžil a bližší zkoumání by mělo smysl pouze v případě samizdatových mediálních pramenů. Jinak je tomu s mým názorem v případě jiných měst, nebo i států. Myslím si, že noviny se v jiných větších městech ČSR mohly vyjadřovat jinak, ne však o mnoho jinak než v Brně, ale ku příkladu vysílání Televizních novin a jiných televizních zpravodajských relací (z nichž některé jsem taktéž v práci zohlednil) bylo celostátní a informace proto dolehly stejně ke každému, kdo vlastnil televizní přijímač. Kde by nastal, podle mého, velmi razantní a zajímavý rozdíl, který by bezesporu stál za bližší bádání, jsou ostatní státy, či města v zahraničí. K Palachovu týdnu se vyjadřovaly některé německé a rakouské mediální prameny a zmínky o nás byly i dále, například v maďarských médiích, nebo i zámořských rozhlasových stanicích. Těchto zmínek nebylo mnoho, ale když byly, byly velice zajímavé a pokud bych měl více prostoru, který nyní již dále mít budu, velmi rád bych tento zahraniční pohled zpracoval. Každá země měla režim o něco jiný a stejně tak se stát od státu liší i lišilo chápání věcí, což by do mé práce mohlo přispět skutečně zajímavými postřehy a fakty.

        Obsah a zaměření práce je víceméně vystiženo už jejím názvem „Obraz událostí Palachova týdne v soudobých oficiálních médiích“. Předmětem mé práce bylo prozkoumat články, které vycházely z pera redakcí oficiálních médií, fungujících pod záštitou KSČ. Pochopitelně jsem si vědom, že oficiální média vycházela i pod záštitou ostatních fungujících politických stran (Československá strana lidová (ústřední tiskový orgán pro ně byla Lidová demokracie), Československá strana socialistická(vydávala Svobodné slovo)) a jsem si jist, že by se taktéž daly zpracovat, nicméně osobně jsem zběžně listoval Lidovou demokracií a zpráv o dění Palachova týdne bylo pouze méně, od zpráv Rudého práva, Rovnosti, nebo Televizních novin se téměř nelišily. Věřím však, že jejich zpracování by práci jedině přispělo a v dalším bádání rozhodně stojí za to Lidovou demokracii i Svobodné slovo zohlednit. Děkuji tedy za tuto připomínku. Zpět ovšem k neoficiálním médiím. Práce je dle mého akceptuje, což dokazuji zapracováním Lidových novin, tedy samizdatového neoficiálně fungujícího měsíčníku. Samizdatu bylo v ČSSR více, ale jeho zkoumání by vyžadovalo novou práci, nebo změnu jejího názvu na „Obraz událostí Palachova týdne v oficiálních médiích“, což by bylo možné a velmi zajímavé a osobně bych se do takového zkoumání velmi rád zapojil. Zahrnutí Lidových novin bylo tedy, jak jsem ve videu říkal, víceméně ilustrační a doplňující. Také jsem samizdat v práci nerozebral zdaleka do takové míry, jako oficiální média. Samizdat mne velmi oslovil a téma je to zajímavé i výživné, téma své práce jsem však stanovil jinak.

        Jsem si vědom toho, že pamětníků je v případě Palachova týdne velká řada a rád bych si s nimi o tématu promluvil, kdybych na to v době tvoření práce měl o něco více prostoru. Dalším, významnějším, důvodem proč jsem do práce rozhovor s pamětníkem nezahrnul bylo to, že můj zájem leží trošku někde jinde. Můj bod zájmu leží a před zahájením práce ležel v médiích a propagandě, proto byla právě média bodem, ve kterém jsem své bádání započnul. O kontaktování pamětníka jsem dlouhodobě uvažoval a stále uvažuji, nicméně když jsem skončil poměrně obsáhlé pročítání a sledování mediálních pramenů potřebných pro moji práci, věděl jsem, že zpracovat paměti bych už sotva stihl. Pohled pamětníka by však, dle mého názoru, byl nejzajímavějším a nejpřínosnějším prvkem, který by bylo možno zahrnout v dalším zkoumání.

        Má práce má bezpochyby mnoho dalších možností a bádání je v tomto tématu velmi perspektivní. Ze směrů, které dle mého názoru nesmí chybět v pokračování práce bych rád zdůraznil rozhovor s pamětníkem, který může poskytnout naprosto jedinečný pohled na tehdejší média, politickou situaci, demonstrace a celkově atmosféru, která v roce 1989 v naší společnosti vládla. Názory lidí, kteří období, na rozdíl ode mne zažili, bude nad zlato. Takto smýšlím z velké části proto, že jednou z nejtěžších věcí, které jsem při práci podstupoval bylo brát téma objektivně. Od mala žiji v názoru, že komunismus byl špatný a to nevyvracím, někdy jsem však musel přepisovat řádky své práce proto, aby nezněly zaujatě vůči jedné ze stran – demonstrantům, straníkům, ani redakcím médií. Dále bych se v navazujícím studiu rád zabýval porovnáním morálních provinění tehdejších médií s fungováním těch dnešních. Rád bych více do hloubky zohlednil a sepsal samizdat, který o tématu tehdy referoval a dozajista bych neopomenul novou kapitolu práce, pojednávající o způsobu informování občanů ČSSR, vytvořeným redakcemi tištěných pramenů spadajícími pod ostatní legálně fungující politické strany.

        Děkuji za položené dotazy
        S pozdravem
        Hubert Dokoupil

    • #23898 Odpovědět
      Jiří Mihola
      Host

      Daniel Kadlec

      Dobrý den, gratuluji Vám k účasti v celostátním kole SOČ. Oceňuji výběr tématu, které je zaměřeno, v podstatě jako jediné z toho ročníku SOČ, na barokní období a je kvalitně zpracováno. Přes správné úzké časové i tematické vymezení práce bych se chtěl zeptat, zda znáte ještě další zásadní monografie a syntézy, které se zabývají problematikou obrazu a kultu, mariánskou úctou na Moravě v době baroka a zázračnými uzdraveními? Precizně se zabýváte vyšetřováním zázraků. Narazil jste při tomto výzkumu na materiál, který by zachytil další pokračování příběhu zázračně uzdraveného (brzké úmrtí – do určité míry zpochybňující zázračné uzdravení, činnost zázračně uzdraveného jako výraz poděkování aj.?) Využil jste srovnání, případně narazil na odlišnosti uznání poutního místa ve sledovaném čase a regionu? Případ z tršického protokolu, který uvádíte jako příklad falešného zázraku nebo podvodu byl ojedinělý nebo jste narazil i na další „problematické zázraky“? Práce je velmi zajímavá a po jejím pročtení je zřejmé, že je výsledkem rozsáhlé heuristiky, systematické badatelské práce a velmi dobré orientace v tématu. V technické oblasti doporučuji zařazovat staré tisky, včetně nově přeložených (Balbínova Diva Tursanensis) mezi tištěné prameny. Přeji radost a úspěchy v dalším bádání nejen na poli církevních dějin.

    • #24225 Odpovědět
      Klára Mildnerová
      Host

      Vážený pane Mitáčku,
      moc Vám děkuji za Vaše vyhodnocení mé práce. Jsem ráda, že se Vám můj výběr tématu tolik zalíbil. Také bych Vám chtěla poděkovat za dané připomínky. Všechny chápu a jsou zcela na místě. Dovolte mi, abych vše zkusila uvést na pravou míru.
      V mé práci jsem čerpala celkově z 17 knih, všechny jsem důkladně prostudovala a ověřovala si v nich informace. Jelikož se v některých obsah opakoval citovala jsem poté jen z jedné knihy. Ke knihám, které jste zmínil jsem se bohužel nedostala a vlastně jsem po nich až tolik nepátrala, přišlo mi, že můj výběr je dostačující a chtěla jsem se zabývat hlavně praktickou částí. V teoretické části jsem si jako hlavní úkol dala shrnout regionální události, které nejsou bohužel tolik známé i když by to mělo být naopak. S tímto úkolem mi podle mého názoru náležitě pomohly i tyto bibliografické zdroje.
      Co však v mé teoretické části zaručeně chybělo, byl německý pohled na sudetské Němce. Zaměřila jsem se hlavně na pohledy Čechů nebo samotných sudetských Němců a máte pravdu, že by bylo zcela na místě zachytit i německý pohled.
      Z vyprávění mého pradědečka, ze kterého jsem čerpala, mohli Mildnerovi zůstat v Československu právě protože Gustav Mildner pracoval na šachtě. Zde v pohraničí bylo málo pracovní síly a bylo nepřípustné, aby odešel další fyzicky práceschopný zaměstnanec. Mildnerovi se také nehlásili k žádným příbuzným v Německu, což jim zaručeně také velmi pomohlo.
      Gustav Mildner se musel účastnit 1. světové války, i když se už blížil zaručený konec a na Dalmácii se dokonce už ani nebojovalo. 2. světové války se již neúčastnil. V letech 1938-1945 jsem uvedla pouze tři nejvýznamnější rodinné události, ale jinak se v těchto letech v rodině nic dalšího zásadního nestalo.
      Samozřejmě bych velmi ráda napsala více o osudech Gustava a Karla Mildnera, ale bohužel můj pradědeček si již více nepamatoval.
      Ještě jednou Vám za vše moc děkuji.
      S přáním krásného dne, Klára Mildnerová

    • #24253 Odpovědět
      Anna Pazourková
      Host

      Dobrý den, děkuji Vám za Váš posudek.
      K tomuto tématu jsem se dostala tak trochu náhodou, neboť jsem při pátrání v rodinném archivu objevila několik čísel zkoumaného časopisu. Po přečtení několika článků mě zarazila jejich protichůdnost a rozhodla jsem se tématu blíže věnovat a některá čísla prozkoumat podrobněji. Vybrala jsem si ke zkoumání ročníky z poloviny dvacátých let, především kvůli jejich fyzické dostupnosti. Nicméně pravdou je, že bych si přála více se na toto téma v budoucnu zaměřit a porovnat změny v různých ročnících z jiných období. Ve své práci jsem se snažila o pokud možno detailnější analýzu, a proto jsem zkoumala pouze dva ročníky z konkrétního období. Domnívám se, že komparace více ročníků, nebo různých časopisů by zásadně změnila charakter mé práce a posunula by ji do rozměru spíše přehledové a ucelenější. Jistě by bylo zajímavé pokusit se toto téma podrobně zpracovat a sledovat linii vývoje smýšlení redakce Šťastného domova za celou dobu publikování časopisu, stejně jako by bylo zajímavé porovnat Šťastný domov s jinými (nejen) ženskými periodiky své doby. Domnívám se, že jsem svou prací položila hrubé základy budoucí komplexnější práci, která bude nicméně jistě vyžadovat mnohem více času, neboť se jedná o relativně široké téma.
      Šťastný domov mi jako časopis zaměřený na život v domácnosti a přitom postihující nejen překotné změny ve vnímání žen, ale i celkově ženskou emancipaci v Československu a ve světě připadal pro mé zkoumání zcela vhodný. Jsou na něm patrně viditelné a skvěle prezentovatelné rozdíly mezi emancipací v teorii a praxi, i jakási nevyjasněnost myšlenky emancipace a jejího prosazování. Svým způsobem obsahuje myšlenky nejpokrokovějších žen, i žen mnohem konzervativněji smýšlejících.
      Naprosto s Vámi souhlasím, že je i v dnešní době snaha úplně naplnit heslo „Starej se o rodinu a buď moderní“ téměř nadlidským úkolem. Mě osobně připadá, že jsou na ženu kladeny stále vyšší a vyšší požadavky, aby byla úspěšná jak v profesním, tak osobním životě. A ačkoli se to možná na první pohled nezdá, časopis Šťastný domov můžeme v některých článcích vnímat jako relativně aktuální, svým způsobem připomínající celé spektrum současných, moderních ženských časopisů.
      Ještě jednou Vám velmi děkuji za milý posudek i otázky a přeji pěkný den,
      Anna Pazourková

    • #24264 Odpovědět
      Lucie Smolková
      Host

      Odpověď pro pana Mgr. Miroslava Jirečka, Ph.D.

      Dobrý den pane doktore, jsem rovněž ráda, že jste se mou prací zabýval. Taktéž Vám děkuji za Vaše vyjádření ohledně využití alternativního přístupu k bádání, protože se jednalo (z mé strany) o „nejistý experiment“, neboť to není až tak frekventovaný přístup v odborné literatuře.

      Nyní však k hlavnímu bodu: teorie opakování dějin
      Předem ale vyjadřuji srdečný dík, za Váš pohled, protože jsem si uvědomila možnost „odlišného pochopení“ na základě mého textu, který dosti často hýří všemožnými symbolikami a „utajenými“ odkazy. A poznamenávám, že Vaše poznatky a rady si beru k srdci.

      Teď už ale k tématu:
      Tento „příběh“ má primárně sloužit jako poznání o (pro většinu světa, vyjma USA) téměř neznámé sekty. Mým úhlavním zaměřením nebylo na tom založiti celou teorii. Chtěla jsem „pouze“ ukázat podobnost v dějinách na příkladu, protože zastávám stanovisko, že v dnešní, moderní technologií předymenzované, době se na historii zapomíná. Převaha „mladší generace“ to vidí jako předmět: Naučit se-> napsat test-> zapomenout
      Souhlasím s Vámi, tato samotná látka nemůže být jediná, aby mohla vzniknout kompletní a nevyvratitelná teorie, ale co je dnes nevyvratitelné…Každopádně toto téma jsem chtěla (v souvislosti teorií o běžnosti opakování) uvést jako možný důkaz (jeden z příkladů) toho, že ta souvislost existuje, nikoliv: „Na tomto příběhu to stačí postavit“.
      Skládání fakt je sice různé, avšak opět se jednalo o uvedení příkladů. Soustředím se na podobnost, proto si vybírám „aktéry“ z historie, kteří jsou (jako zde) podobni Jimu Jonesovi. Jsem si vědoma, že každý nebyl stejný. Uvědomuji si, že to bylo psáno v kontextu, který připomíná „nepodloženou či až bulvární“ obecnost. Ale nebylo to rozhodně tak myšleno. Mým záměrem bylo uvést podobný příklad z historie, ne vytvořit nevyvratitelnou doktrínu. Cíl bylo přivést k zamyšlení, ne urputně „předhazovati“.

      A ohledně dokázání „mé“ pravdy. Každý se snaží uhájit své stanovisko, svůj názor. To už je ta vlastnost člověčí. Já se v práci několikráte zmiňuji o tom, že mé názory jsou zcela subjektivní, netvrdím o nich „nevyvratitelnost“. Jsem možná typ člověka, který razantněji přistupuje k obhajování svého názoru, ale jak se říká: „jít přes mrtvoly“- to opravdu u tohoto tématu nehrozí. V otázce náboženství by to bylo zajisté složitější.
      Já nechci za každou cenu dokázat, že mám pravdu, jsem člověk, mohu se mýlit. Uznávám jiný názor a jsem přesvědčena, že pokaždé může přijít někdo, kdo názor vyvrátí. Proto prosím neberte mé stanoviska jako „mojí nevyvratitelnou pravdu“, ale jako můj subjektivní názor, protože dle mého soudu: „Nic není objektivní. Objektivnost je shoda několika subjektiv. Vše co bylo vytvořeno lidskou bytostí, není objektivní“ =opětovně můj názor, mé stanovisko. Nevnucuji a respektuji názor ostatních.

      Co přinesla má práce nového?
      Z mého pohledu hlavně sjednocení a vyvrácení některých poznatků. Například se ve většině hromadných zdrojů (jako je například Wikipedie, publicistické portály) je uváděno, že v Jonestownu zemřelo okolo 900-990 lidí. Každopádně se mi podařilo zjistit ze zápisů institutu, že se jednalo o zcela jiný počet. A to konkrétně 1182, což je dozajista velký rozdíl. Dále jsem mohla „subjektivně“ potvrdit, že využití starších filosofických teorií je možné stále využívat. Zde jsem se odrážela od poznání, že historie je v podstatě disciplína filosofická, tak proč ji vynechávat.
      Nejpodstatnější cíl se však věnuje převedení této látky do jazyka i prostředí českého, protože existence literatury ohledně této tragické události je v nedohlednu. Pouhá existence článků a příspěvku Wikipedie, nemá přeci šanci tuto událost dostat do širšího povědomí. Mým snem je proto udělat mnohem delší verzi, kde se pokusím i o spojení s institutem a například i s panem Rhodesem (ten tu událost přežil), abych poskytla do českého prostředí možný pramen poznání, který by mohl najít uplatnění. Protože v době, kdy se objevuje více a více dezinformací a sporů se sektami (viz. Mormoni, Svědci Jehovovi,…), není na místě přinést dosud (pro naše prostředí) „neznámé“ informace. Neříkám, že to bude něco převratného, ale myslím, že by to mohlo býti užitečné.

      Na závěr bych Vám ráda poděkovala za Vaše rady a připomínky, které mi umožní lepší připravenost do dalšího bádání. Zúročím je. Byla to pro mě nezapomenutelná zkušenost, v dobrém slova smyslu.
      Tím Vám srdečně děkuji
      Se srdečným pozdravem
      Lucie Smolková

    • #24276 Odpovědět
      Daniel Kadlec
      Host

      Dobrý den, děkuji za zaslání dotazů.
      1) Obeznámen jsem dále kupříkladu s Pannou Marií Divotvůrkyní V. Štajnorcha, či s knihou „Imago Gratiosa“ D. Vrabelové, pojednávající o korunovaných madonách. Velmi podnětným mi zde přišel i spis věnovaný konkrétní lokaci, Panna Marie Svatohorská od M. Holubové či kolektivní publikace „Na cestě do nebeského Jeruzaléma“, věnovaná výhradně poutnictví a poutním místům na Moravě.
      2) Vzhledem k tomu, že dochovány jsou zejména materiály týkající se obyvatel venkova, nebylo možné jejich budoucí osudy nějak podrobněji prozkoumat. Obvykle ti aktéři, u nichž jsem si dohledával i datum úmrtí, žili ještě delší čas, čehož je příkladem Dorota Dopitová (Dopitka), zemřelá ve věku 82 let. Za zmínku ale stojí také to, že Jiří Opálka, jenž údajně milostný obraz zakoupil, se úředního schválení dubského kultu nedožil. To, že uzdravení byli obvykle nevolnictvím vázanými venkovany či měšťany se zavedenými živnostmi, způsobuje, že se nevyskytují žádné v dané době nijak neobvyklé životní proměny, jako je vstup do řádu, a kupříkladu uničovský Joseph Schrott je pak nadále uváděn jako syndik a radní. O skutcích z vděčnosti by mohly více vypovědět dubské fundační záznamy z dané doby; ty však nejsou dochovány.
      3) Ve sledovaném, poměrně krátkém časovém úseku, lze hovořit přinejmenším v rámci Hané téměř o jakési „dubské mánii“, o kterémžto prudkém vývoji svědčí dopisy faráře Formánka z počátků kultu (v práci kap. 4. 2.). Dub je poutním místem dosud navštěvovaným a jeho další vývoj je poplatný historickým okolnostem (vysoká návštěvnost v době baroka, útlum v čase josefínských zákazů, opětovný rozvoj katolické zbožnosti na moravském venkově v 19. století…).
      4) Případ Anny Osecké z Tršic je jediným případem zjevného podvodu, na který jsem zde narazil, a je nezvyklé, že vůbec takovýto záznam, vytvořený na nátlak světské správní instituce, vznikl. Pochopitelně jsou pak případy, kde je k pochybnostem více či méně prostoru. Tak lze kupříkladu značně pochybovat o některých pozvolných uzdraveních (obzvláště při často chabé schopnosti konkrétní nemoci vůbec definovat) nebo o skutečných důvodech konverze lékárníka Schmollera, avšak zde to na rozdíl od tršického případu leží ve sféře nepodložených spekulací.
      5) Připomínku k uvádění starých tisků akceptuji a do budoucna se jí budu řídit.

    • #24293 Odpovědět
      Lucie Smolková
      Host

      Zapomněla jsem na jeden dodatek

      myslím, že nikdy nebudeme schopni plně vnímat informace z vesmíru, je to z mého pohledu nemožné. Ale znalostí historie se můžeme některým věcem vyvarovat. Avšak já jsem skeptik. Ta historie se neustále opakovati bude, to nikdo nezastaví. Kdyby se místo moderních technologií dala na příčku historie, lidstvo by mělo větší šanci. Nechci znít jako velikán Karel Čapek, ale myslím, že měl pravdu, lidstvo spěje k záhubě, ale šířením historie můžeme tento proces pozastavit.

      Nástinem vesmíru jsem pouze chtěla alternativně pochopit, kde to v lidech bere.Odkud to pochází

      to jen pro dodatek
      opět se srdečným pozdravem
      Lucie Smolková

    • #24335 Odpovědět
      Barbora Směřičková
      Host

      Dobrý den pane Mitáčku,
      děkuji za Váš dotaz a připomínky. V návaznosti na Vaši poznámku o pracích pana doktora Jiřího Demla vím, že se zabýval podrobně hlavně parašutistou Janem Hrubým z Kunovic. Společně s parašutistou Josefem Bublíkem z Bánova byli součástí výsadku Carbon a byli mezi sedmi posledními parašutisty, kteří zahynuli v kryptě kostela sv.Cyrila a Metoděje v Praze 18.6.1942 po atentátu na zastupujícího říšského protektora R.Heydricha. Příběh Vratislava Slováčka jsem ve své práci zmiňovala zejména proto, že byl rodákem ze Starého Města a přišel o život v posledních dnech před osvobozením. Podrobnější popis o skupině Carbon a vysílačce u Idy Králíkové v Kunovicích jsem již nechtěla rozepisovat, protože jsem se zaměřovala výhradně na události a literaturu ze Starého Města. Jsem si vědoma, že událostí, které souvisely s válkou na Uherskohradišťsku, a o kterých bych mohla psát, je mnoho, ale práci jsem si vytyčila tímto směrem. I po dokončení práce jsem se setkávala s dalšími poznatky, které by byly na další studium a určitě bych se chtěla tímto širokým tématem v budoucnu zabývat.
      S pozdravem, Barbora Směřičková

    • #24479 Odpovědět
      Jan Vilém Rajner
      Host

      Dobrý den,
      děkuji Vám mockrát za Vaše zhodnocení a poměrně konstruktivní kritiku. Je inspirující a podnětná. Má práce se snaží zachytit život Viléma Rajnera ve 20. století. Jak jest možné vidět, tak se primárně zaměřuji na Vilémův život před druhou světovou válkou a během a těsně po ní. Proč? Protože si (možná odvážně) dovolím tvrdit, že tato období měla na Vilémův život větší dopad a výrazněji formovala jeho etapy života (předválečné: prostředí v němž vyrůstal, lékařské vzdělání, smrt otce a během války perzekuce kvůli původu, opuštění rodiny, pocit nejistoty, hlad ve Volyňské oblasti a srovnání se s úmrtím jeho nejbližších). Je nevyvratitelné, že Viléma ovlivnil výrazně i minulý režim, ale tentokrát v jiném měřítku a postavení.
      Jelikož je práce napsaná o něm, tak se jím obklopeným osobnostem snažím věnovat převážně v linii ve vztahu k němu druhotně k záležitostem jiným . V případě Vlasty Vlasákové rozumím Vašemu komentáři. Má babička byla celkem aktivní komunistkou již během života s Vilémem. Není mi známo, jak moc velký vliv toto mělo na Viléma Rajnera, neboť k tomu nemám žádné svědectví ani dokument. Nicméně svého politického vrcholu se dočkala, až když byl její vztah k Vilému Rajnerovi výrazně odlišný. Poslankyní v České národní radě totiž byla mezi lety 1971-1981 a to byla již sezdaná s jiným mužem a nepřipadalo mi to relevantní zmiňovat. V případě Josefa Reinera jeho vztah ke komunismu zmiňuji často, protože to byla po profesní stránce náplň jeho života a to po dobu styku s Vilémem během komunismu. Jinak se Josefu Reinerovi nevěnuji natolik, protože vůči bratru Vilémovi je mnohem více popularizovanou osobností a tato práce se věnuje převážně Vilémovi.
      To je i jedním z důvodů proč více nevyužívám knihu Zbyňka Kožnara Člověk proti tmě, která převážně pojednává o Josefu Reinerovi. Mám k ní výhrady i po stránce faktické a propagandistické. Je zde záměrně opomíjen židovský původ Reinerů a jejich emigrace je zde zdůvodňována jejich komunistickým přesvědčením. Pasáž o úmrtí Vilémovi matky je zcela fabulována. Kromě příčiny transportu, je nesprávně uvedeno místo konečného transportu. Ocitla se v Treblince nikoliv Osvětimi. Přičemž je těžko představitelné, že by mohl někdo podat svědectví o jejím osudu. I úryvky o Vilémově pobytu na Volyni jsou pro mne plné otazníků a záměrných nejasností.
      Stojím si za tím, že Vilém Rajner nerad vykonával stranické funkce. Stěžoval si na svou funkci propagandisty v dopisech bratru Josefovi a prosil ho o zaslání přednášek k mu nařízeným tématům. Zdůvodňoval to tím, že je pro něj léčba pacientů důležitější. Jeho vztah ke komunismu jsem nepochybně probíral se svým otcem či mou tetou Ninou. Více než to, že byl tichým, ale poměrně poslušným kritikem jsem se od nich nedozvěděl. Stejně tak není téměř žádný pramen, který by zaznamenával jeho vztah ke komunismu. Proto jsem uvedl jen to co jsem zjistil.
      V dobovém tisku jsem bohužel nevyhledával, protože jsem měl pramenů ohledně života Viléma Rajnera k přečtení mnoho a nevěděl jsem předem co se v nich nachází. Po jejich přečtení mi, bohužel, již nezbývalo mnoho času na to hledat ještě v něm.
      Vilémův život na Volyni je velmi složitý. Tato oblast byla rozsáhlá a velmi postižená. V každé části Volyně byly dopady poměrně jiné, a proto jsem se snažil popsat život Viléma Reinera tak, jak se mi podařilo zjistit z dokumentů, které měl u sebe spolu s knihou Huleč Česká na Volyni: obraz života v letech 1870-1947. Jsem v kontaktu se sdružením Čechů z Volyně a jejich přátel a doufám, že se mi podaří zjistit více zde. Dále se mi již podařilo získat dokumenty z archivu v Rovně. Kvůli jejich špatné čitelnosti čekám doposud na překlad a doufám, že se dozvím více.
      Na zobecnění a nevhodné výrazy si dám určitě pozor. Co se zdrobnělin jmen týče, snažil jsem se osoby pojmenovávat, tak jak jim bylo říkáno v rodinném kruhu doopravdy a ukázat i na takovém detailu skutečnost nad oficialitou. Život Viléma Rajnera dále popularizuji v celoevropském projektu Eustory skrze Instagramový účet @silentstories1945, kterého se účastnilo 23 účastníku ze 17 různých zemí.

    • #24480 Odpovědět
      Barbora Ivasienková
      Host

      Vážená pání Ludmilo Bursíková,
      děkuji velmi za Vaše hodnocení.
      Práce s literaturou zahrnuje hlavně p. Mainuše, protože jsem příběhy mých předků chtěla doplnit o historická fakta, která jsou dle mého názoru nejlépe popsány právě v této knize. jako např. okolnosti zaměstnání občanů ČSR v německém hospodářství, nasazení celých ročníku (zde jsem velmi uvítala celou kapitolu o ročníku 1924) nebo nařízení, jak postupovat proti protektorátním příslušníkům, kteří uprchli z Německa (které si čtenář může poté porovnat s postupem vyšetřování nedovoleného opuštění tábora, skupinky civilních českých pracovníků).
      Na zmiňovanou knihu Petry Soukupové jsem během hledání pramenů narazila, ale jak jsem již zmínila, chtěla jsem ve své práci čtenáře seznámit s historickým pozadím, a zde čerpat z literatury faktu, a poté a uvést vlastní příběhy mých předků.

      Vložení kapitoly Rotava, jsem zvolila proto, že jsem chtěla čtenáři přiblížit průmyslovou historii města, ve kterém byl můj pradědeček pracovně nasazen. Také jsem považovala za vhodné příslušnou pasáž, ve které jsou zmíněny letnice doplnit o příslušnou podkapitolu, neboť tyto svátky nejsou u nás příliš slaveny a většina lidi nezná jejich význam.
      Co se týče Vámi zmíněného chybějícího poznámkového aparátu ze stran 28 – 33, mám poznámku (č.64) uvedenou na str. 33, jelikož celá kapitola Nedovolené opuštění tábora, je čerpaná z jediného zdroje (64. Saský archiv v Drážďanech: hlášení a záznamy četnické stanice v Leubnitzu, firmy Schu-mann a gestapa ve Zwickau)

      S pozdravem, Barbora Ivasienková

    • #24528 Odpovědět
      Veronika Košťálová
      Host

      Dobrý den,
      Děkuji za otázky.
      Jsem si vědoma, že pramenů a literatury je vzhledem ke zvolenému tématu méně. Byla jsem s tímto faktem seznámena už na počátku, ale příběh mě natolik oslovil, že jsem tuto „výzvu“ přijala. O to větší úsilí jsem při hledání informací vynaložila. Snažila jsem se získat informace, které v knize nezazněly- skrze telefonát s neteří Karla Weiricha, paní Helenou Weirichovou, položila jsem otázky samotnému Albertu Tronchinovi a navštívila osobně hrob mého hrdiny v Římě. Komunikace probíhala v anglickém a italském jazyce, takže mé značné úsilí šlo i do překladu.
      Oblasti, v níž jde má práce zásadněji nad rámec knihy jsou: popis cesty Židů na parníku Pentcho, emigrace Židů po převzetí moci nacisty a vystěhovalectví (zde jsem se snažila zasadit do kontextu dějiny českých a slovenských Židů za od roku 1933, kterými se Alberto Tronchin nezabývá). Dále jsem rozšířila informace o táboře ve Ferramonti-Tarsia, které jsem dohledávala na italských internetových stránkách. Život Karla Weiricha od zatčení až po smrt jsem rozšířila o poznatky získané z telefonického rozhovoru s paní Weirichovou a z publikace Resistenza civile a Roma. Nad rámec knihy Tronchina je připojena samostatná kapitola Spravedlivý mezi národy.
      Samotný Alberto Tronchin jiné dílčí práce o Karlu Weirichovi nepublikoval.
      Po celou dobu jsem pracovala s českým vydáním knihy Spravedlivý riskuje, kde je skutečnost, že se jedná o překlad z italského originálu zmíněna.
      Rozšířit práci o postoje Vatikánu vůči Židům by bylo jistě zajímavé, ale vzhledem k nízké dostupnosti materiálů v České republice by to vyžadovalo ideálně pobyt v Itálii, návštěvu italských archivů, například archivu v Trentu.
      O zápis Karla Weiricha do seznamu Spravedlivých mezi národy usiluje Alberto Tronchin a své aktivity jsem v tomto směru nerozvíjela.
      Karel Weirich by si svým významem pojmenování ulice, případně náměstí zasloužil. Bylo by to poděkování jeho osobě a zároveň vzpomínka na lidi, kterých se příběh týká. Myšlenka to je inspirující, zatím to v plánu nemám. Nejprve by však bylo třeba rozšířit povědomí o Karlovi Weirichovi, věřím, že má práce by k tomu mohla přispět.

    • #24535 Odpovědět
      Veronika Košťálová
      Host

      Dobrý den,
      Děkuji za otázky.
      Jsem si vědoma, že pramenů a literatury je vzhledem ke zvolenému tématu méně. Byla jsem s tímto faktem seznámena už na počátku, ale příběh mě natolik oslovil, že jsem tuto „výzvu“ přijala. O to větší úsilí jsem při hledání informací vynaložila. Snažila jsem se získat informace, které v knize nezazněly- skrze telefonát s neteří Karla Weiricha, paní Helenou Weirichovou, položila jsem otázky samotnému Albertu Tronchinovi a navštívila osobně hrob mého hrdiny v Římě. Komunikace probíhala v anglickém a italském jazyce, takže mé značné úsilí šlo i do překladu.
      Oblasti, v níž jde má práce zásadněji nad rámec knihy jsou: popis cesty Židů na parníku Pentcho, emigrace Židů po převzetí moci nacisty a vystěhovalectví (zde jsem se snažila zasadit do kontextu dějiny českých a slovenských Židů za od roku 1933, kterými se Alberto Tronchin nezabývá). Dále jsem rozšířila informace o táboře ve Ferramonti-Tarsia, které jsem dohledávala na italských internetových stránkách. Život Karla Weiricha od zatčení až po smrt jsem rozšířila o poznatky získané z telefonického rozhovoru s paní Weirichovou a z publikace Resistenza civile a Roma. Nad rámec knihy Tronchina je připojena samostatná kapitola Spravedlivý mezi národy.
      Samotný Alberto Tronchin jiné dílčí práce o Karlu Weirichovi nepublikoval.
      Po celou dobu jsem pracovala s českým vydáním knihy Spravedlivý riskuje, kde je skutečnost, že se jedná o překlad z italského originálu zmíněna.
      Rozšířit práci o postoje Vatikánu vůči Židům by bylo jistě zajímavé, ale vzhledem k nízké dostupnosti materiálů v České republice by to vyžadovalo ideálně pobyt v Itálii, návštěvu italských archivů, například archivu v Trentu.
      O zápis Karla Weiricha do seznamu Spravedlivých mezi národy usiluje Alberto Tronchin a své aktivity jsem v tomto směru nerozvíjela.
      Karel Weirich by si svým významem pojmenování ulice, případně náměstí zasloužil. Bylo by to poděkování jeho osobě a zároveň vzpomínka na lidi, kterých se příběh týká. Myšlenka to je inspirující, zatím to v plánu nemám. Nejprve by však bylo třeba rozšířit povědomí o Karlovi Weirichovi, věřím, že má práce by k tomu mohla přispět.

    • #24676 Odpovědět
      Ondřej Staník
      Host

      Dobrý den,
      děkuji za poznámky a připomínky ke své práci a velice se omlouvám za opožděnou odpověď, ale měl jsem problémy s připojením na internet.

      Informace pro svoji práci jsem čerpal především z pamětnických vzpomínek a z originálních spisů ze soukromého archivu rodiny Švecových z Popovic. Autory spisů byli členové partyzánské skupiny Alois Šácha a František Malina. Odbornou literaturu na toto téma jsem tedy použil pouze pro doplnění nebo upřesnění informací, proto jsem nepracoval s dalšími možnými zdroji, které uvádíte. Jedním z cílů práce, jak potvrzuje i název, bylo hlavně zprostředkování pamětnických vzpomínek a informací z autentického pramenného materiálu.
      Název skupiny Carbon-Palcát jsem použil proto, že ve zmiňovaných spisech byla skupina takto pojmenována a i pamětníci (hlavně Antonín Šnajdar) skupinu takhle nazývali, což jsem respektoval.
      Děkuji za upozornění na chybné označení fotografií – v práci i dokumentu je opravím.
      S pozdravem
      Ondřej Staník

Aktuálně je na stránce zobrazeno 30 vláken odpovědí
Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 16 historie
Informace o uživateli: