Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 17 filozofie, politologie a ostatní humanitní

[Miroslav Harant]

Dobrý den, níže naleznete mé odpovědi na Vaše dotazy.

1. S jistotou je možné říct, že co se šíření dezinformací týče, nezůstane pouze u e-mailů – významným prostorem, kde se dezinformace také šíří, jsou sociální sítě, primárně Facebookové skupiny. Skrze sociální sítě je totiž možné oslovit mnohem širší spektrum lidí, kteří by třeba normálně ani sami od sebe na dezinformační weby nenavštívili. U e-mailových hoaxů se pravděpodobně alespoň částečně posune jejich forma z primárně pouze textu do videa – texty i s definovanými prvky hoaxu jsou sice zachovány, ale nabývá případů, kdy je součástí e-mailu video (buď v příloze nebo odkaz na něj). To vyplývá z nedávného pozorování a závěrů Českých elfů v měsíčním hlášení za duben 2020 (zdroj: https://cesti-elfove.cz/mesicni-report-duben-2020/, s. 9).
Co se právního řešení problému, nenapadá mě, jak by bylo možné legislativně podpořit jakoukoliv restrikci šíření jak e-mailových hoaxů, tak dezinformací na sociální sítích. Ačkoliv totiž je možné vést trestné stíhání za šíření poplašné zprávy (§ 357), ne vždy je možné říct, že předmětem daného hoaxu je vyvolat paniku či „znepokojení alespoň části obyvatelstva“, jak je v trestním zákoníku uvedeno. Internet navíc šiřitelům poskytuje dostatečnou anonymitu a dohledání prvotního zdroje je velmi obtížné. Bylo by také třeba vyřešit i morální problém, tedy jak šíření hoaxů monitorovat bez zásahu do soukromí jednotlivců či jak rozlišit, která rychle se šířící zpráva je ta „špatná“. Umělý systém by pravděpodobně vždy obsahoval chyby, aktivní kontrola člověkem by zase nebyla zcela spolehlivá.
Za sebe si myslím, že v současné době je nejlepším způsobem, jak zamezit či zpomalit šíření e-mailových hoaxů a obecně dezinformací, je vzděláváním společnosti, rozšiřováním podvědomí o jejich existenci a formě a dialogem s lidmi, kteří hoaxy šíří nebo jim věří.

2. Práce by mohla sloužit k lepší orientaci v problematice, a především k pochopení, na jaká témata hoaxy převážně cílí, jaké formativní prostředky užívají, jak vypadají a na co se u čtenáře zaměřují. Konkrétní jevy je možné rychle ukázat na příkladech, jež jsou uvedeny v přílohách. Na základě poznatků z práce by bylo možné se seniory diskutovat a vysvětlit jim, jak hoaxy fungují, co je jejich cílem, a hlavně jak e-mailové hoaxy rozeznat. Konkrétní využití by však bylo třeba prodiskutovat a přizpůsobit specifickým potřebám konkrétního programu nebo přednášky, určitě si ale myslím, že jde o problematiku, kterou by na Univerzity třetího věku a podobné vzdělávací aktivity pro seniory bylo vhodné zařadit.

3. Jak vypadá hoax?
Je až příliš výrazný. Text e-mailu na Vás téměř křičí, název e-mailu bývá často psán VELKÝMI PÍSMENY a zakončen spoustou vykřičníků nebo otazníků („!!??!?“). V e-mailové schránce Vás zcela jistě na první pohled zaujme, o což autorovi textu také jde.

Nenechte se naštvat. Při čtení textu se zkuste zastavit a zamyslet se nad tím, jaký pocit ve Vás vyvolává. Pokud se z něj cítíte naštvaně, smutně nebo pociťujete jinou negativní emoci, zkuste se na text podívat racionálně a zkuste informaci, kterou předává, ověřit tak, že ji vyhledáte v internetovém vyhledávači (jako třeba Seznam nebo Google). Hoaxy totiž primárně cílí na emoce a spoléhají na to, že nepravdivou informaci z nich si nikdo neověří.

Zkontrolujte si, jestli Vás autor prosí o šíření e-mailu dál. Pokud ano, znovu si zkontrolujte, zda je informace, kterou jste právě četli pravdivá (např. zda ji zmiňuje větší počet internetových stránek) a pokud máte sebemenší pochybnost, text nesdílejte.