Hlavní stránka Fóra Forum pro soutěžící SOČ 42. celostátní přehlídka ONLINE 42. CP SOČ online – obor 12 tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 12 tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie

#24499
Magdalena Ambrozková
Host

1) Co je podle vás příčinou neochoty učitelů zavádět do výuky nové pojetí experimentů?

Nejdříve bych chtěla říct, že je to velmi individuální a opravdu záleží na jednotlivých učitelích.
Nad touto otázkou jsem však měla možnost přemýšlet, když jsem hledala učitele, kteří by otestovali úlohy z mé sbírky ve své školní výuce. Učitelé, kteří reagovali na můj dopis s prosbou, většinou úlohy v mé sbírce oceňovali, ale jedním dechem dodávali, že je nemohou otestovat, protože:
– Nemají dostatečnou časovou dotaci pro nové (další úlohy, úlohy navíc) experimentální úlohy v rozvrhu
– Úlohy by otestovali, ale momentálně se jim to tematicky nehodí, protože probírají jiné učivo
– Provádějí podobné laboratorní úlohy, které jsou součástí tzv. „školních laboratorních kuchařek“ – s těmito úlohami mají zkušenosti, a proto nevidí důvod je nahrazovat něčím jiným
– Souhlasili s testováním, ale výrazně preferovali teoretické úlohy (komiks o fotosyntéze), které nejsou tak náročné na přípravu materiálů ani vyhodnocování výsledků

Obecně to učitelům nemám za zlé, protože z četných rozhovorů, které jsem na toto téma vedla, si učitele stěžovali na velké kvantum učiva/poznatků, které je potřeba v rámci RVP (a tedy i ŠVP) v přírodovědných odučit a zároveň snížená časová dotace pro tyto předměty. Zvláště starší učitelé vzpomínali, že dříve měli k dispozici více hodin, mohli tedy trávit i více času v laboratorních praktikách. Pak ale došlo k tomu, že hodiny pro přírodovědné předměty byly sníženy (zvýšeny byly ve prospěch např. výuky jazyků) zatímco povinné kvantum učiva zůstalo. Takže je poměrně častým jevem, že nedobrané teoretické učivo se probírá v hodinách vyhrazených pro laboratorní práce, ostatně tak tomu bylo i na naší škole.

Když bych tedy měla shrnout příčiny z pohledu učitele:
– Příliš velká byrokracie, kdy učitelům nezbývá čas na „vlastní učení“
– Příliš velké kvantum učiva, které je třeba probrat v omezeném čase, takže aby se to stihlo, často se vypustí právě laboratorní práce
– Laboratorní práce jsou samozřejmě náročné – na přípravu (pomůcky, materiály) a také časově – vlastní provedení, a vyhodnocení experimentů, které může být individuální a je potřeba vést nad výsledky kvalitní diskuzi (i negativní výsledek má svou nepopiratelnou hodnotu, pokud je dobře diskutován)
– Pokud by experimenty měly být „nové“ – tedy takové, které nejsou součástí každé učebnice biologie, vyžaduje to od učitelů další vzdělávání, samostudium, vyhledávání, případně testování vhodnosti nových experimentů – čili zase časově náročná práce
– Legislativní podmínky pro práci v laboratořích – ty se v proběhu let velmi zpřísnily, takže učitelé jsou si často nejistí, jestli daný experiment vyhovuje bezpečnosti práce v laboratoři, jakým způsobem zajistit proškolení studentů. V této situaci je pro řadu kantorů samozřejmě bezpečnější dělat jen ověřené laboratorní práce a do nových experimentů se moc nepouštět.

Ale setkala jsem se také se spoustou učitelů, kde jejich nadšení pro výuku přírodovědných předmětů úspěšně zdolává všechny tyto výše uvedené překážky. Tito lidé vědí, že bez zpětné vazby ve formě experimentů se teorie vyučuje jen těžko, a proto se svými studenty realizují takovou experimentální výuku, aby podnítili jejich zájem a propojili jejich teoretické znalosti s praxí

2) Jaká je vaše představa o ideální formě vzdělávání v přírodních vědách pro 21. století?

Budu popisovat svou představu pro vzdělávání přírodovědných předmětů na gymnáziu, protože s tímto typem školy mám konkrétní zkušenosti. Nejprve bych umožnila gymnáziím, aby se mohly profilovat s určitým zaměřením – buď celá škola (gymnázium se zaměřením na přírodní vědy) nebo by ve formě tříd, zaměřených na přírodní vědy. V těchto třídách by byla upravena časová dotace pro přírodovědné předměty tak, aby byl dostatek času na experimentální a terénní výuku. Skoro bych si přála, aby obě složky – teoretická i praktická byly v rovnováze. To by samozřejmě obnášelo razantní snížení množství teoretického učiva, takže by se učily jen základní principy, které by však byly důsledně ověřovány v praxi (laboratoři, terénu). Myslím, že tím by studenti pochopili (vyzkoušeli si, otestovali), řadu principů a na základě svých zkušeností by také mohli své poznatky zobecňovat, učili by se formulovat závěry. Jsem přesvědčena, že tento typ výuky, by (alespoň u některých studentů) vedl ke zvýšení zájmu o určitou problematiku, které by se pak mohli věnovat více, individuálně, do větší hloubky…

Přírodovědně zaměřená gymnázia by pak mohla úzce spolupracovat s různými organizacemi nebo institucemi (přírodovědecké fakulty, výzkumné ústavy, správy ochrany přírody…), které by ve spolupráci se školou zajišťovaly doplňkový program, stáže, vypracování SOČ a další aktivity.

Kladla bych důraz na badatelsky orientovanou výuku. Moje představa je, že na začátku roku by si žáci mohli vybírat z projektových témat (nebo by přicházeli s vlastními náměty), a tato témata by v průběhu roku samostatně zpracovávali. Učitele by zde byl v roli konzultanta, „průvodce“, nebo by společně se studenty mohl hledat nová východiska, pokud by projekt řešil aktuální a konkrétní problematiku. Své výsledky a zjištění by studenti mohli prezentovat na školních „vědeckých konferencích“.

3) Výuka biologie, chemie, fyzika nebo Nature? Co je vám bližší, proč? Přestože RVP umožňuje propojování vzdělávacích oborů, výuka na většině gymnázií je založena na tradici z minulého století. Je to třeba změnit?

Nevím, jestli jsem správně porozuměla otázce, ale pokud ano, pak předpokládám, že Nature pod sebou bude zahrnovat biologii, chemii, fyziku a já bych tam přidala i zeměpis, minimálně jeho část. Všechny tyto obory spolu souvisí a úplně ideální by bylo, kdyby se žáci naučili kontinuálně přecházet z oboru do oboru, využívat poznatky z jednotlivých předmětů, propojovat. Proč to na většině gymnázií nefunguje? Mohu jen odhadovat – jde o „novou koncepci“, čili její přepracování by vyžadovalo mnoho práce, úsilí a často i změnu způsobu uvažování. Přírodní vědy jsou velmi dynamické vědy, rychle se mění, jsme zavaleni novými a novými objevy, spousta dogmat přestává platit.
Sama jsem byla svědkem situace, kdy řada učitelů (zvláště těch starších) je na rozpacích, jak vlastně učit systematickou biologii, když molekulární biologie v posledních letech bourá všechny zavedené „učebnicové pravdy“, stran rozdělení do tradičních říší rostlin, hub a živočichů.
Takže změny je třeba udělat, a asi velké. Rozhodně by se to ale nemělo uspěchat. Začít bychom měli nejspíš na pedagogických (a přírodovědných) fakultách, kde by se učitele již cíleně připravovali na tuto troj a více kombinaci přírodovědných předmětů, tak aby to dokázali studentům srozumitelně přiblížit a nadchnout je. Výhodu bych viděla v tom, že všechny předměty by přednášel jeden učitel, který by mohl podle potřeby přecházet z oboru do oboru a jednotlivá témata si uspořádával tak, aby na sebe logicky a kontinuálně navazovala, případně se doplňovala. Takže Nature? Za mě rozhodně ANO, ale je to určitě běh na dlouhou trať a nebylo by dobré to uspěchat na úkor kvality. Dost si v tomto slibuji od vzdělávací Strategie 2030, tak doufám, že mě v tomto příliš nezklame.