Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 16 historie

[Adam Bouška]

Vážená paní Bursíková,
děkuji za přečtení a zpětnou vazbu k mé práci.
Starším obdobím jsem se zabýval hlavně proto, že čtenář, který není s tématem dostatečně obeznámen, nemůže myšlenkami skočit rovnou do dvacátého století, kde už česko-německé soužití mělo dlouhou historii založenou na různých událostech či státním útvaru, který spolu oba národy sdílely. Práce se zabývá především dvacátým stoletím, jelikož je z hlediska změn těchto území, kde Češi a Němci žili vedle sebe, zcela klíčové a z historického hlediska bouřlivé. Abychom ale chápali všechny události nové (novější), musíme vždy stavět na pevném kontextovém základu, který může poskytnout jedině právě úvodní kapitola, která osvětluje nejen prapříčiny všech sporů, ale i pozitivní okamžiky.
Pojem země Koruny české jsem používal především proto, abych označil všechny země spravované českým panovníkem, případně nemusel vždy vypisovat všechny historické země, které naší zemi náležely (mnohdy jich bylo i více, než jen dnešní tři).
Neexistence pojmu poddanstvo mi nejspíš unikla, jedná se patrně o můj novotvar.
Jsem si vědom nedostatečného podložení právě této kapitoly, zakládá se ze značné části na zpracování titulu Sudety. Nicméně právě přesto, že se mělo jednat o kapitolu budoucí problémy vysvětlující, mylně jsem se domníval, že bude tento zdroj postačující, viz Vámi zmíněná chyba s Markomany.
Práci s prameny jsem sice nezmínil v závěrečném seznamu literatury, je ale pravidelně zmiňována v poznámkách pod čarou. Čerpal jsem z archivních časopisů vydávaných po r. 1948 německými vyhnanci z Děčínska, dva týdny jsem tyto texty zkoumal ve Státním okresním archivu na Děčínském zámku. Dále také z rozhovorů s historikem A. Wiedemannem.
Co se pamětníků týče, je pro mne kritika zcela pochopitelná, neboť jsem v úvodu zmínil, že část mé rodiny jsou Němci, mající původ právě v severočeském pohraničí. Při pokusech zanést rozsáhlejší zmínky z rodinné historie do mé práce jsem však narazil na odmítavý postoj příbuzných k jejímu zveřejnění – jsem si ale vědom, že by práci obohatily a zautentičtily.
Titul Děčín 1989 vlastním, nicméně vzhledem k relativně krátkému časovému záběru titulu jsem po něm v souvislosti se mnou probíranou tematikou nesáhl.
Ekonomické údaje o stavu hospodářství z mého pohledu patří k typu této práce, jelikož přispívá právě k pochopení socioekonomických faktorů proměny pohraničí.
Rozumím, že nepřílišná hojnost konkrétních lidských příběhů je na škodu – nicméně i tak se v práci nachází, jako např. protestní pochod v děčínské části Chrást, neklid okolo české matiční školy, či osobní osud někdejšího děčínského starosty F. Lufta.
Jsem přesvědčen, že práce přinesla nový pohled (extrakci z kombinace zdrojů a pramenů, zkombinovanou s mým pojetím) na velmi rychlou proměnu pohraničí (a zvláště Děčínska) ze socioekonomického hlediska, ale i už jen např. při pohledu na satelitní snímky – dvacáté století bylo v tomto ohledu velmi plodné. Tento pohled má sloužit k lepšímu pochopení historie těchto území a hlavně sloužit v současnosti i budoucnosti jako odkaz na chyby, které se nesmí opakovat.

S vřelými pozdravy Adam Bouška