Hlavní stránka Fóra Forum pro soutěžící SOČ 42. celostátní přehlídka ONLINE 42. CP SOČ online – obor 17 filozofie, politologie a ostatní humanitní Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 17 filozofie, politologie a ostatní humanitní

#24370
Marek Břečťan
Host

1) Ano, lze. Na závažná porušení (za předpokladu, že se jedná o např. státní praxi – tedy rozsáhlý nebo systematický útok zaměřený proti civilnímu obyvatelstvu) lze aplikovat kterýkoli ze zločinů proti lidskosti, v případě, že se jedná o cíl zničit zcela nebo zčásti některou rasovou, etnickou, národnostní nebo náboženskou skupinu se jedná o zločin genocidia, a v případě, že je čin spáchán během ozbrojeného konfliktu jsou použitelné i některé válečné zločiny. Nutno podotknout, že naprostá většina činů trestných podle mezinárodního práva není vyhraněná co se týče věku, jsou aplikovatelné na činy spáchané proti osobám kterékoli věkové kategorie.

2) I. Co se týče Norimberských procesů, uvedl jsem, „že v dnešní době by neobstály, ale na svou dobu byly poměrně spravedlivé“ (nebo něco v tom smyslu). Chybělo zde dost věcí, které jsou klíčové pro spravedlivý proces (odvolání, možnost vyměnit soudce apod.), avšak oproti mnoha poválečným procesům v jednotlivých státech byly více méně spravedlivé (např. oproti retribučním procesům v Československu, ale i proti lidovým soudům v jiných zemích atd.).

II. Co se týče rozporu mezi podkladem pro použití zločinů proti lidskosti v Norimberském procesu (mezinárodní zvykové právo) a použitou verzí („prodloužená verze válečných zločinů“), bylo tak učiněno nejspíše proto, aby se použily pouze činy, které šlo hlavním válečným zločincům přímo dokázat. V zákoně č. 10 Spojenecké kontrolní rady (pro potrestání „nižších válečných zločinců“) bylo od spojitosti zločinů proti lidskosti s válečnými zločiny a zločiny proti míru upuštěno. Navíc co se týče použití zvykového práva v tomto procesu, tak bylo odpovězeno na námitky obžalovaných, že na jejich činy neexistoval právní podklad, a že nebyly trestné v jejich domácím právním řádu. Koncept „mezinárodního zvykového práva“ přetrval a je požíván dodnes.

III.
a) Co se týče mého návrhu na potrestání pachatelů činů trestných podle mezinárodního práva z doby trvání komunistického režimu, vycházím z toho, že zločiny proti lidskosti jsou plně součástí mezinárodního zvykového práva. Všechny ze zločinů proti lidskosti, které jsem v návrhu uvedl, byly považovány už ve své době univerzálně za nemorální a nezákonné. Všechna rozšíření definice oproti zákonu č. 10 Spojenecké kontrolní rady (kde však i u zločinů proti lidskosti bylo navíc uvedeno, „jako, avšak nikoli pouze“) by se v tomto zákoně vešla minimálně pod „jiné nelidské činy“. Navíc jsem vycházel z právního podkladu soudních procesů některých zemí po svržení předchozího totalitního/autoritářského režimu (Argentina, Rumunsko (nemíněn proces s Ceaucescem), Albánie, Maďarsko (nezmíněno v práci, za což se omlouvám), Irák, Guatemala (možná jsem také nezmínil), bývalá Jugoslávie, Rwanda atd.).

b) Co se týče zločinů proti míru, invaze do cizích států bez vyhlášení války byly trestné už podle výše zmíněného zákona č. 10. Navíc jsem vycházel i z projevu pana Františka Kriegla z roku 1969 (což jsem přímo neuvedl v práci, za což se omlouvám), kde byla uvedena definice „aktu agrese“ ještě před uvedenou rezolucí OSN z roku 1974.

IV. Co se týče možnosti použít i přes případné pozměnění trestní zákoník platný před tímto pozměněním, vycházel jsem z toho, že Ústava České republiky obsahuje tyto články:

Čl. 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

Čl. 9
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Čl. 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
apod.

To znamená, že změna trestního zákoníku směrem k vypuštění trestnosti činů trestných podle mezinárodního práva by byla protiústavní a zrušitelná, taktéž i případné zrušení Ústavního soudu či manipulace s ním v zájmu udržet tuto změnu – a tudíž by byla neplatná, popř. odvolatelná jako v práci zmíněná amnestie v Argentině.

To je asi tak vše sporné, na co jsem si vzpomněl, a co jsem stihl v tomto limitu.

Děkuji za otázky, doufám, že mé odpovědi jsou srozumitelné.
Marek Břečťan