Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 16 historie

[Daniel Kadlec]

Dobrý den, děkuji za zaslání dotazů.
1) Obeznámen jsem dále kupříkladu s Pannou Marií Divotvůrkyní V. Štajnorcha, či s knihou „Imago Gratiosa“ D. Vrabelové, pojednávající o korunovaných madonách. Velmi podnětným mi zde přišel i spis věnovaný konkrétní lokaci, Panna Marie Svatohorská od M. Holubové či kolektivní publikace „Na cestě do nebeského Jeruzaléma“, věnovaná výhradně poutnictví a poutním místům na Moravě.
2) Vzhledem k tomu, že dochovány jsou zejména materiály týkající se obyvatel venkova, nebylo možné jejich budoucí osudy nějak podrobněji prozkoumat. Obvykle ti aktéři, u nichž jsem si dohledával i datum úmrtí, žili ještě delší čas, čehož je příkladem Dorota Dopitová (Dopitka), zemřelá ve věku 82 let. Za zmínku ale stojí také to, že Jiří Opálka, jenž údajně milostný obraz zakoupil, se úředního schválení dubského kultu nedožil. To, že uzdravení byli obvykle nevolnictvím vázanými venkovany či měšťany se zavedenými živnostmi, způsobuje, že se nevyskytují žádné v dané době nijak neobvyklé životní proměny, jako je vstup do řádu, a kupříkladu uničovský Joseph Schrott je pak nadále uváděn jako syndik a radní. O skutcích z vděčnosti by mohly více vypovědět dubské fundační záznamy z dané doby; ty však nejsou dochovány.
3) Ve sledovaném, poměrně krátkém časovém úseku, lze hovořit přinejmenším v rámci Hané téměř o jakési „dubské mánii“, o kterémžto prudkém vývoji svědčí dopisy faráře Formánka z počátků kultu (v práci kap. 4. 2.). Dub je poutním místem dosud navštěvovaným a jeho další vývoj je poplatný historickým okolnostem (vysoká návštěvnost v době baroka, útlum v čase josefínských zákazů, opětovný rozvoj katolické zbožnosti na moravském venkově v 19. století…).
4) Případ Anny Osecké z Tršic je jediným případem zjevného podvodu, na který jsem zde narazil, a je nezvyklé, že vůbec takovýto záznam, vytvořený na nátlak světské správní instituce, vznikl. Pochopitelně jsou pak případy, kde je k pochybnostem více či méně prostoru. Tak lze kupříkladu značně pochybovat o některých pozvolných uzdraveních (obzvláště při často chabé schopnosti konkrétní nemoci vůbec definovat) nebo o skutečných důvodech konverze lékárníka Schmollera, avšak zde to na rozdíl od tršického případu leží ve sféře nepodložených spekulací.
5) Připomínku k uvádění starých tisků akceptuji a do budoucna se jí budu řídit.