Hlavní stránka Fóra Forum pro soutěžící SOČ 42. celostátní přehlídka ONLINE 42. CP SOČ online – obor 15 teorie kultury, umění a umělecké tvorby Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 15 teorie kultury, umění a umělecké tvorby

#24265
Vojtěch Šupita
Host

Jsem si vědom toho, že se má práce zabývá dosti podrobně antickému sochařství, avšak snažil jsem se vysvětlit důvody, proč tomu tak je. Renesance znamená znovuzrození, v tomto konkrétním případě znovuzrození antiky, která byla vnímána jako určitý protiklad středověku a jeho kultuře. Středověká kultura byla velice úzce spjata s křesťanstvím a v mnohých aspektech byla podobná kulturám staroorientálních despocií, zatímco v renesanci (po vzoru antiky) začíná postupné „posvěcení“ umění pod vlivem antických umělců, ale i například filozofů, jejichž myšlenky se začali v období vrcholného a pozdního středověku zpátky vracet do Evropy. A hlavně díky tomu se zpátky do evropské kultury navrací principy antické kultury, jako je například mimesis a hédonismus, které se v ní udrželi až do vzniku moderního umění.
Samozřejmě vím, že umělci v tomto období nemohli znát antiku tak, jak ji známe dnes, a v mnohých zdrojích jsem se s tímto setkával. Nejvýstižnější mi osobně přijde přirovnání k raně renesančním italským básníkům, kteří byli současníky těchto sochařů. Zatímco současník Nicoly Pisana a druhé generace – Dante Alighieri ještě chápe antiku středověkým způsobem (například nezná ještě originály eposů Ilias a Odyssea) už se začíná s antikou volně seznamovat a do jeho děl antický vliv (například v podobě světské lásky a básníka Vergilia) začíná postupně pronikat, i když jsou ještě výrazně křesťanské. Naopak současník sochařů třetí generace – Francesco Petrarca už začíná chápat antiku renesančním způsobem a v jeho díle vidíme, že světská a duchovní část jsou již celkem vyvážené. A u samotného Giovanni Boccaccia (taktéž současníka třetí generace) můžeme vidět převážení světského rázu děl. Následně u současníka čtvrté generace – Ludovica Ariosty můžeme vidět jakýsi obrat proti středověké kultuře, protože vytváří parodii na vrcholně středověký epos.
Brunelleschiho do své práce zařazuji, protože se účastnil soutěže na výběr umělce, který zhotoví nové dveře do Florentského baptisteria, což byl významný milník na cestě k renesančnímu sochařství. Taktéž mi přišel zajímavý fakt, že Brunelleschi, jeden ze nejvýznamnějších architektů, začínal jako sochař. Do své práce zařazuji Lorenza Ghibertiho, protože v něm vidím završitele všech snach, které sochaře doprovázely od Nicoly Pisana, zatímco Donatella již považuji za umělce, který tyto snahy dokázal transformovat (až na jeho rané období) do čistě renesanční formy, i když měl určitý vliv na Ghibertiho (a Ghiberti samozřejmě na Donatella), protože byli současníky a znali se. Arnolfem di Cambiem se v mé práci zabývám, i když je pravda, že velice málo, protože jsem z mě dostupných zdrojů nedokázal získat více informací.