Odpověď na téma: 42. KK SOČ – spojený obor 04 a 08

[Přemysl Fabiánek]

1. O pavouky se zajímám již od dětství. Začínal jsem pozorováním našich druhů jako jsou pokoutníci rodu Tegenaria, križáci rodu Argiope a podobně. Postupem času jsem začal získávat povědomí o sklípkanech. V sedmi letech jsem získal první exemplář druhu Grammostola porteri. Od té doby se věnuji výhradně cizokrajným druhům, protože jsou větší, dle mého zajímavější, barevnější a v neposlední řadě i pro komerční chov atraktivní.

2. Většina druhů sklípkanů žije skrytým způsobem života. Svůj čas tráví nejběžněji v noře, pod kameny, v dutinách stromů. Svoji noru vypředou jemnými vlákny. V okolí ukrytu sklípkana nalezneme i vlákna smyslová, které slouží k detekování potencionální kořisti. Při pozorovaní mexických, afrických i asijských druhů v přírodě jsem nikdy nepozoroval pavučinově komplexy, se kterými se běžně setkáváme u našich druhů (pokoutník domácí, plachetnatky, křižáci) Ani v zajetí většina druhů svoji ubikaci nezapřádá. Samozřejmě jsou zde i výjimky, jako například sklípkan Chromatopelma cyaneopubescens.

3. Látka, kterou sklípkan vpraví do kořisti se mylně označuje jako trávící enzym (mimotělní trávení), to ovšem není pravda. Pavouci nemají žádný orgán, kterým by vpravily tyto enzymy do své kořisti. Sklípkani mají jed, který pomáhá rozkládat bílkoviny v těle. Pomocí chelicer pak kořist rozmělní a vytvoří z ní kuličku, ze které vysává tekuté části. Sklípkani nemají čelisti a tak pevné části kořisti zbývají.

4. Míra osídlení jejich přirozeného prostředí lidmi je pro populace sklípkanů neúnosná, neustále kácení a vypalování lesů, kde žijí, devastuje jejich přirozené prostředí. Několik druhů z rodu Poecilotheria bylo na IUCN – Red List of Threatened Species v posledním čtvrt roce přeřazeno z kategorie „ohrožení“ do kategorie „kriticky ohrožení“.