Odpověď na téma: 42 – kraj KHK – obory 4, 8

[Miroslava Lorencová]

Dobrý den, zde jsou mé odpovědi na Vaše otázky:
Co se skrývá pod pojmem druhová ochrana přírody a životního prostředí ve vztahu k záchranným stanicím?
Druhová ochrana přírody a krajiny (jinak také přírody a životního prostředí) je činnost, která se týká především získávání informací o rozšíření, počtech a přirozených biotopech chráněných a ohrožených živočichů či rostlin.
Zkráceně se tedy jedná o jejich monitoring. Data, která jsou takto získávána, jsou posléze vyhodnocena a slouží jako podklady k přípravě celé řady dokumentů. Mezi takové patří například tzv. červené seznamy. Dále se na základě výsledků monitoringů vymezují biologicky cenné lokality, chráněná území apod. V neposlední řadě pak slouží jako podklady k vzniku, nebo novelizaci právních norem a zákonů.
Druhová ochrana přírody a ŽP obecně používá 3 hlavní nástroje: Administrativní (mezi ty patří především obecná a zvláštní druhová ochrana, vypisování záchranných programů, zavádění chráněných území,…), informační (sem řadíme různé edukační programy a osvětovou činnost) a ekonomickou (zde se jedná především o financování prací rozšiřujících podmínky a biotopy, ve kterých se živočichové mohou vyskytovat a částečné financování práce NSZS).
Záchranné stanice propojují všechny tyto činnosti, a pokud preventivní opatření, jako jsou vyhlášky a zákazy, selžou resp. jsou porušeny, zachraňují živočichy, jejichž zdraví bylo poškozeno, popř., kteří se dostali do situace, jejich zdraví přímo ohrožující (například mláďata ze zničených hnízd). Mimo to jsou hlavní „hybnou silou“ v oblasti zmíněných edukačních programů a většinou i tvorby a udržování vhodných biotopů.

Porovnejte význam záchrany zraněných a hendikepovaných živočichů záchrannými stanicemi s jinými formami druhové ochrany

Ostatní formy druhové ochrany mají většinou preventivní funkci (např.: Červené knihy a seznamy, vyhlašování chráněných území, zákony a vyhlášky na ochranu přírody atp…), nebo pro některé druhy připravují podmínky. Naproti tomu záchranné stanice řeší až situace, kde tato prevence nestačila – tzn., daný jedinec už byl zraněn, nebo ohrožen na životě.
Myslím si, že jejich význam je srovnatelný, protože samotná záchrana by byla v celku bezpředmětná, kdyby nebyla možnost dané zvíře vrátit do přírody – nebyly by vhodné biotopy, veřejnost by nebyla informována o správném přístupu k jednotlivým živočichům a zákony a normy by neupravovaly jejich právo na ochranu.
Naproti tomu, kdyby celý systém fungoval jen na základě předpokladu, že bude-li například zakázáno shazování hnízd, nikdo to nikdy neudělá a tudíž nebude potřeba řešit následky takové situace, byl by značně neefektivní (jak je vidět i na příkladu, který jsem zpracovávala: hnízdo bylo nešetrným zásahem člověka zlikvidováno i přes to, že to Zákon na ochranu přírody a krajiny jasně zakazuje)