Odpověď na téma: 42 – kraj KHK – obory 4, 8

[Tibor Malinský]

1. odpověď:

Dobrý odpoledne. Experimenty jsme prováděli vždy společně, provádět je samostatně je totiž náročné (jinými slovy, experimenty nebyly prováděny bez mé přítomnosti, na všech jsem se osobně podílel).

Prvním úkolem bylo připravit zásobní roztok zelené skalice a kyseliny citrónové (byl připravován vždy čerstvě těsně před experimentem, neboť se Fe(II) ve vodě přeměňuje na Fe(III)) a poté samotný PRSOR (viz prezentace). Následně, když byl experiment zahájen přidáním PDS, bylo nutné odebírat vzorky. Vzorky jsme odebírali po dvojicích. Nejdříve bylo odebíráno na plynovou chromatografii, konkrétně 2,5 ml do vialky, která byla poté okamžitě uzavřena teflonovým septem. Protože jsme neměli plynový chromatograf přímo v naší laboratoři, musel jeden z nás přenést vialku do vedlejší laboratoře. Naší snahou bylo odebrat vzorky pokud možno ve stejný čas, tudíž zatímco jeden z nás přenášel vialku, druhý odebíral dalších 3,5 ml do vialky na změření pH, odkud bylo odebráno 300 ul (mikrolitrů) do vialky na kapilární elektroforézu. Tento postup jsme opakovali dohromady 4x v časech 7, 28, 46 a 65 minut od zahájení experimentu (snaha byla odebírat vzorky v časech 5, 25, 45 a 65 minut od zahájení experimentu, ale kvůli tomu, že vše probíhalo ručně a občas se objevily komplikace jako ucpání nerezové jehly, tak se nám nepodařilo tyto časy přesně dodržet), tudíž, zaokrouhlíme-li čas strávený přípravou a poté samotný průběh experimentu, můžeme říci, že jeden experiment (resp. jeden systém v PRSORu) trval okolo hodiny a půl. Dohromady jsme měli 6 systémů a pro každý byl proveden experiment v duplikaci, tudíž jsme provedli 12 experimentů, což činí okolo 18 hodin.

2. odpověď:

Jedním z hlavních faktorů, které by mohly ovlivnit výsledek, je půda samotná. Každá půda je jiná, některá je hustší (jílovitá), jiná je zase řidší (písčitá), tudíž každou půdou protéká voda jinak. Toto se obecně označuje jako hydraulická propustnost půdy, označuje se písmenem K s jednotkou m/s. In situ chemická oxidace (ISCO) se využívá v půdách, jejíž hydraulická propustnost je větší než 10^-6 m/s, pokud by byla propustnost menší, ISCO nebude tolik účinná, neboť se oxidační činidlo nedostane tam, kam je potřeba, a může zůstat třeba jen v půdních vodách (tedy na povrchu) a nedojde k žádné oxidaci kontaminantu (v takovém případě je nutné zvolit jinou sanační metodu).

S propustností je spojeno i podzemní proudění vody. Rychlost průtoky vody v půdě je velmi malá, voda v půde vydrží od několika let po celá staletí, tudíž pohyb není nijak závratý, ve srovnání s řekou, kde voda vydrží řádově několik týdnů. Nicméně pokud by v nějaké lokalitě bylo podzemní proudění velmi rychlé, mohlo by se stát, že by oxidační činidlo bylo zaneseno z kontaminované lokality pryč a nedošlo by k sanaci. Toto je ovšem ošetřeno a takový případ by byl velmi vzácný.

Dalším aspektem je druh kontaminace. Rád bych zmínil, že než se rozhodne k sanaci, je nejprve daná lokalita zkoumána, aby se zjistilo, jaký druh kontaminace s v dané lokalitě nachází, podle čehož se poté určí, která sanační metoda bude použita. Nicméně, pokud bychom aplikovali ISCO, sanace by nemusela být úspěšná právě kvůli tomu, že se v prostředí nachází kontaminant, na nějž je ISCO neúčinná (např. nasycené alifatické sloučeniny), resp. méně účinná, než jiné metody.