Odpověď na téma: Porota H : historie- filozofie

[Jiří Adamec]

1. Prezident Zeman má zřejmě nejsilnější postavení ze všech tří prezidentů České republiky. Dalo by se při jeho vlivu na rozhodnutích o nominaci členů vlády (Poche, Šmarda) říci, že se nám zde uplatňuje poloprezidentský systém, což dle mého názoru zásadně znepříjemňuje fungování parlamentní demokracie. Prezident má v našem středoevropském politickém systému (kromě Polska, které je poloprezidentskou republikou) mnohem menší pravomoci než v jiných státech (spíše reprezentativní funkce), což ale prezident Zeman zčásti nerespektuje a vytváří si vlastní politiku se silným vlivem na premiéra a jeho ministry.

2. Andrej Babiš má výborně propracovaný marketing a ví, které voliče má oslovit pro to, aby si své první místo udržel. Jeho přeorientování se na levicové voliče je více než jasné. Podporu má vysokou například u důchodců, kterým v minulém roce zvýšil důchod průměrně o 900 korun. Má také různé benefity pro důchodce, jako například zlevněné jízdné. Jeho voliči jsou díky jeho rozdávání natolik věrní a loajální, že jen těžko přejdou k jiné alternativě (pokud zde pro jeho voliče v současné chvíli vůbec nějaká je). Kdysi se odstupovalo kvůli mnohem menším kauzám (premiér Nečas odstoupil kvůli kauze Nagyová, která ani dodnes nebyla soudem vyřešena, premiér Gross odstoupil kvůli neobjasnění původu peněz pro koupi bytu za pár milionů…) a bylo to taky z toho důvodu, aby daní premiérové nebo ministři neuškodili „vlastním“ lidem ve straně. Hnutí ANO je ovšem byznys projektem premiéra Babiše a po jeho konci v politice se obávám, že hnutí ANO skončí společně s ním. Jak řekl zesnulý pan Kubera, z Česka se vytvořil „Kauzaland“, kde je doslova „překauzováno“, ale voliči hnutí ANO jsou i přes korupční skandály a pochybné důvody rezignací ministrů stále Babišovi nakloněni. V Česku máme skvělé politické lídry, ať už napravo či nalevo, kteří mají své hodnoty jasně dané a stojí za nimi demokraticky postavené strany, které zde nejsou jen na jedno „použití“. Proto věřím, že se politická kultura vrátí po současném populismu zpátky k hodnotové politice včetně politické odpovědnosti za důležité kroky.

3. Přímá demokracie je nebezpečná. Představitel SPD Okamura sice tvrdí, že švýcarský model je nejlepší na celém světě, já tomu však nevěřím. Švýcarsko má tradici referend již několik staletí a občané Švýcarska jsou již navyklí na tento systém rozhodování. V jiných zemích to však nefunguje. Jako příklad uvedu Nizozemsko, kde zavedli referendum na zkušební dobu. Zjistili však, že se lidé nechají snadně zmanipulovat lživými argumenty. Jako příklad můžeme uvést referendum o setrvání Velké Británie v EU. Hlasování skončilo těsně pro odchod z EU, ale mnoho lidí bylo zmanipulovaných naprostými lži. Proto si neodkážu představit, že by se přímá demokracie začala více uplatňovat i v České republice. Považoval bych to za velké riziko. Navíc, pokud by se hlasovalo o setrvání v Severoatlantické alianci nebo právě v EU, které jsou pro naši zemi opravdu stěžejními institucemi. Proti referendu v obcích nebo městských samosprávách však nic nemám, zde své uplatnění může nalézt.

4. Má práce je určena k objasnění české politiky pro širokou veřejnost, která se o politiku z nějakých důvodů denně nezajímá. Popis politických subjektů může lidem napovědět, která strana či hnutí je mu nejbližší a může jim tak usnadnit proces rozhodování, který subjekt budou v dalších volbách volit. Každé volební období je něčím zvláštní, ale toto je dle mého názoru přelomové, poprvé od vzniku samostatné České republiky totiž vyhrála volby jiná strana, než ODS nebo ČSSD. Může tak v příštích letech být ukázkou toho, co se během Babišovy vlády dělo a jak silný vliv měl na politiku prezident Zeman. Pár mladým lidem již má seminární práce pomohla k rozšíření vědomostí o české politice a některým též pomohla se více o politiku zajímat, což je jenom dobře, protože v politice (jak dnes můžeme během nouzového stavu vidět) se nachází obrovská moc, která dokáže ovlivnit životy občanů této země.

Jiří Adamec