Odpověď na téma: 42 – Kraj Vysočina – obor: 15, 16

[Jan Míšek]

Pro pana P. Bendu:
Dramatickému oboru se věnuji už delší dobu. Na základní škole jsem začal navštěvovat první divadelní kroužek, se kterým jsme jezdili i na soutěže do Prahy. Ten jsem navštěvoval šest let. Aktuálně ještě stále navštěvuji ZUŠ pod Martou Chládkovou. Letos je to ale již můj výstupní rok.

Já vždy přicházím s vidinou zdařilé práce, která bude mít smysl. Ve Slováckém divadle jsem měl tak možnost koukat doslova přímo pod ruce panu režisérovi Igorovi Stránskému. Například jsem si odnesl poznatky jako, že člověk se nesmí spokojit s první zdárně vypadající verzí dané inscenace. Musí neustále přetvářet a zkoušet různé varianty. Jen u samotného scénáře jsem měl čtyři, možná pět variant, které jsem postupně zpracoval do jednoho celku. A na stáži jsem se mohl přesvědčit, že tomu tak je i u režie. Další zajímavostí byla stránka pohybu. Díky Igorovi Dostálkovi, který kvůli této věci dojížděl do Slováckého divadla, jsem mohl být svědkem doslova tvoření atmosféry. Zdárně nijak vypadající scéna se dvěma, třemi gesty dostala na úplně jinou úroveň. Místy bylo také vtipné pozorovat, že se občas herec běžné úkony učí ještě jednou na jevišti. Důraz na detaily je opravdu důležitá věc a i sebemenší zásah do hry může udělat úplně nový zážitek.

Další z poznatků byla volnost pro herce. Zde musím podotknout, že právě Igor Stránský ji moc hercům nedopřával. Vše měl podle přesně stanovených mantinelů a to je také dobře; dle mého ale pouze z části. Režírovat herce, které hra přestává v určitých chvílích bavit jen proto, že se musí držet v kolejích a nevybočit z dráhy nijakým způsobem, není lehká úloha. Samozřejmě se jedná o profesionály, takže k ničemu vážnému nedošlo a vše se nějak přešlo. Ale sami herci občas přicházeli s nápady, které by určitě stály za zvážení, ale neměly šanci. Divadlo by mělo být pro herce pohodlné a to jsem se také snažil celou dobu dělat. Veškeré návrhy jsme spolu probrali, něco použili, něco ne, ale stále měli tu možnost si po domluvě cokoliv poupravit a být v roli sví.

Sám jsem si chtěl už dlouhou dobu vyzkoušet z jiné než pouze z té herecké stránky. Psaní jsem se věnoval dlouho a nyní mi to přišlo v souvislosti s okolnostmi jako nejlepší nápad. Cílem pro mě samotného bylo vyzkoušet si práci režie, scenáristy, dramaturga a to všechno v jedné osobě. To se mi podařilo a s výsledkem své práce a práce herců jsem spokojen. Dále bych chtěl svou práci použít jako materiál pro přijímací zkoušky na divadelní fakultu JAMU v Brně pro obory režie, dramaturgie a scenáristika. Svou práci bych samozřejmě mohl posunout na mnohem vyšší úroveň a jsem si toho plně vědom. Toho bych chtěl docílit ve své nadcházející inscenaci. Je také otevřená obrovská možnost s kostýmy a rekvizitami. Jak jsem zmínil v předešlém komentáři, chtěl bych se také podívat na délku vystoupení, pohrát si s více obrazy v dramatu, vyzkoušet si něco jiného než vtip a satiru a mnoho dalších věcí. Herce bych chtěl do příště např. lépe seznámit s psychologií své vlastní postavy. Neříkám, že tomu tak nebylo nyní, ale myslím si, že by pro ještě lepší pochopení bylo potřeba více času a také zkoušek. Rozhodně bych chtěl zachovat volnost, kterou se snažím hercům dopřát, aby se cítili ve své roli pohodlně. V následující hře budu mít více herců, se kterými jsem v posledním dramatu nespolupracoval; a kdo ví, třeba budu muset začít i více křičet. Každá další inscenace a zkouška s ní je něco úplně nového a už se na to moc těším.