Odpověď na téma: Porota G: pedagogika – kultura

[Markéta Prauzková]

Přeji hezký den,
děkuji za zhodnocení.
Pokud se v mé práci objevilo slovo „seminární“, tak mě to velmi mrzí, je to přepisovaná seminární práce, avšak doufala jsem, že jsem se veškerých jejich zbytků zbavila. teď k vašim otázkám.
Tím, že děti „berou věci tak, jak jsou“ jsem myslela to, že genderové stereotypy jsou pro ně jakousi samozřejmostí a neuvědomují si, že by právě například rodiče v domácnosti mohli fungovat jinak.
Teď k vašim otázkám.
1) S výchovou dětí od Pink nejsem seznámena, takže nevím do jaké míry svým dětem nechává samostatně se o těchto věcech rozhodovat. Každopádně já sama nejsem zastánce „extremismů“. Ano, myslím si, že dětem by mělo přestat být předsouváno, jak se mají chovat či vypadat pouze na základě jejich pohlaví. Jsou ale situace, kdy podle pohlaví své děti rozlišovat musíte, například zdravotnictví. Dívky potřebují od určitého věku hygienické potřeby jako tampony, nemyslím si, že můžete nechat chlapce vybrat si, zda je chce také používat. Pokud Pink ale vychovává své děti jednoduše tak, že je nechává samy si vybrat, co si oblečou apod., jenom na základě toho jak se cítí, tak si myslím, že dělá dobře.

2) Emancipace pro mě není spojená pouze se životem single. Můžete mít lásku a zároveň i život mimo ni. Na tom není nic špatného. Chtěla jsem tímto příkladem poukázat na to, že stejně tak je v pořádku, pokud jste lásku ještě nenašli. Každý má v životě jiné cíle. Nemyslím si, že je správné, aby pohádky ukazovaly, že jediný smysl života je láska. Chtěla bych, aby děti věděly, že láska funguje jinak, než že první člověk koho potkáte bude přesně váš typ, budete si s ním skvěle rozumět a budete s ním žít šťastně až do smrti. Proto jsem použila právě příklad „prožít vlastní příběh i bez princezny“, protože ve všech částech vašeho života nemusí být vždy partnerská láska. A není špatně, pokud ji od života ani nechcete.
Emancipace je pro mě zbavení se závislosti na komkoli a získání rovných práv. Jde mi o to, aby děti věděly, že život má zkrátka více možností a konců, než jenom ty, o kterých vypráví klasické pohádky. Pokud někdo chce žít jako v pohádce tak ať, ale taková pohádka je utopie, a děti by měly znát od mala více variací pohádky, která je pro ně předloha o životě dospělých.

3) Všechny oblasti života jsou velmi rozsáhlé téma. Samozřejmě muži mají geneticky danou větší sílu, a proto není zvláštní, že častěji pracují fyzicky náročněji než ženy (např. na stavbě). Toto ale vůbec nevylučuje to, že se najdou i velmi fyzicky silné ženy a velmi fyzicky slabí muži. Většina neznamená všichni a na to se často zapomíná. V kariérních příležitostech by se tak podle mě mělo rozhodovat na základě schopností jedince, ne podle toho, co jeho pohlaví předvídá.

Politika je velmi náročná na psychiku člověka. Další fakt je, že v historii najdeme mnohem více mužských vládců než těch ženských. Zase to má spojitost s tím, že muži mají větší sílu, a tak se už kdysi dávno rozhodlo, že budou u moci muži. V těchto pradávných dobách ale rozhodovala síla, teď svůj politický názor neprosadíte tím, že dáte někomu pěstí. Takhle už zkrátka moderní společnost nefunguje (nebo by ale alespoň neměla). Lidé ale i tak často odmítají vládu ženy, jelikož nesplňuje jejich představu o silném vůdci. Navíc politika vyžaduje hodně vášně pro to, co hájíte, abyste byli přesvědčiví. Opět tak není pravidlem, ale ženy mají větší pravděpodobnost být při náročných situacích emoční kvůli hormonům, které naše těla produkují. Slzy jsou vnímány jako slabost. Pokud se tedy v politické hádce rozvášníte tak, že vám potečou slzy, tak vás často lidé najednou začnou vidět úplně jinýma očima. Skvělý příklad je Greta Thunberg v New Yorku, doufám, že jste viděli její projev. Od té doby má nálepku hysterická, kdyby se takto rozvášnil muž, tak má nálepku silný.
Kvůli těmto důvodům může být pro ženy vstup do politiky velmi složitý. Záleží pouze na okolí, jak ji přijme. Pokud se však žena už ze začátku setká s předsudky a lidé kolem nebudou brát její názory vážně, tak chápu, že o práci v politice ztratí zájem.

4) Komunismus jako samotný se snaží o beztřídní společnost, kde by byly kromě zrovnoprávnění dělníků zrovnoprávněny i ženy. Avšak komunistický režim v Československu tohoto podle mě nedocílil. Například klasická oslava MDŽ, kde ženy chystaly občerstvení na oslavu zatímco muži o. Oslavovalo se to, jaké jsou ženy skvělé manželky a matky, ne to jaké pokroky např. ve vědě se díky nim učinily. Výchova dívek byla o tom, aby se držely v budoucnu své tradiční role, uměly vařit, šít, apod.

5) Rodina je pro dítě podle mě největší základ do budoucnosti, když ne rodina tak zkrátka nejbližší lidé v okolí. Podle toho, jak funguje rodina, si dítě myslí, že přesně takto to funguje na celém světe i v jiných rodinách. Rodina je pro dítě vzor, proto je podle mě ve společnosti důležitá (v souvislosti s mojí prací), aby dítě do společnosti i správně uvedla.

6) Nemůžu soudit, každá rodina je úplně odlišná. Pokud se rodiče drží tradičního rozdělení rolí v rodině, tak si nemyslím, že jsou dostačující. Záleží také na tom, kolik prostoru dávají rodiče dítěti k tomu, aby respektovalo i jiné rozdělení rolí v rodině. Je na zvážení každého rodiče, kolik prostoru dítěti v poznávání společnosti dá. Pokud rodině vyhovuje tradiční rozdělení rolí tak na tom není vůbec nic špatně, pokud však dítěti ukazují, že ne všude to funguje a musí fungovat stejně.