Odpověď na téma: Porota H : historie- filozofie

[Klára Holková]

1. V mém plánu bylo použít více odborné literatury a odborných článků o životě v období normalizace na Ostravsku, bohužel jsem se pro obohacení mé práce o větší množství těchto materiálů rozhodla až na základě postupu z kola školního. To už bylo ale vzhledem ke koronavirové krizi pozdě, protože se uzavřely knihovny, archivy atd. Jediným možným zdrojem, odkud ještě bylo možné potřebné informace dočerpat, se tak v mém případě stal internet. Myslím si, že se životy „obyčejných“ rodin na Ostravsku v období normalizace lišily např. od života v Olomouci nebo kdekoli jinde. Nemyslím si, že by rozdíly byly zcela zásadní, ale nějaké byly, už třeba např. jen to (jak jsem již uvedla ve své práci soč), že Ostrava jako průmyslové město s hutníky a horníky v čele byla lépe zásobena, právě aby těmto, pro socialistický stát důležitým lidem, nechyběly pro život důležité věci a neměli se tak potřebu bouřit.

2. Toto téma jsem si vybrala na základě protichůdného vyprávění o době normalizace z pohledu dvou rodin mých prarodičů, které znělo ve spoustu věcech odlišně. Vždy mě daná doba a její prožívání zajímalo a tak, když jsem se rozhodla pro psaní středoškolské odborné činnosti, řekla jsem si, že tohle je konečně ta chvíle, kdy se můžu o historii naší rodiny dozvědět více. Poznatky, které jsem díky sepsání této soč shromáždila bych ráda dále rozvíjela o další zajímavé lidské osudy. Dále bych pak tuto historii a příběhy s ní spojené chtěla jednou předávat žákům, protože si myslím, že popularizovat toto téma především u mladých lidí je klíčové. Právě oni by se totiž měli učit z chyb, které se staly. Zároveň by se ale také měli zamýšlet nad pozitivními stránkami dané doby. Bohužel na většině školách se zřídka kdy žáci dostanou k době normalizace a pokud se k ní dostanou, tak ne vždy je tato doba vyučována dostatečně zajímavě a poutavě. Mým malým snem by tak bylo zpopularizovat tuto dobu u žáků na školách jako učitelka.
Co se týče odjezdu do Alžírska, vyptávala jsem se svého dědy, zda někdy nepátral po tom, co bylo důvodem zamítnutí jejich odjezdu, říkal, že ne, za socialismu to prý nemělo smysl a po revoluci se už k tomu nechtěl vracet. Já sama jsem pak již po tomto přelomovém momentu v jejich životě nepátrala. Informace o zamítnutí jejich naplánovaného odjezdu do Alžírska se dozvěděli telefonem, kdy jim volal zaměstnanec podniku zahraničního obchodu, který jim prý jen oznámil zamítnutí a to bylo vše. Oni sami pak neměli své vysvětlení, proč se tomu tak stalo.

3. Jak již zmiňuji výše, já osobně jsem nepátrala o tom, proč byl jejich odjezd do Alžírska zamítnut. Co se týče druhé otázky, také jsem se ji již lehce věnovala výše, ale ano, přála bych si, aby nejen má práce, ale práce všech mých spolužáku mohly pomoct nejen ve výuce dějepisu. Myslím si totiž, že to, co všechny práce nejen v oboru historie, ale celkově v celé soč spojuje je to, že všichni autoři svých prací se museli nad daným tématem zamyslet, pokládat si otázky a poté se ně snažit odpovědět pomocí různorodých zdrojů či výzkumů. Tohle je jedna obrovská věc, která mi nejen ve výuce dějepisu ale i celkově na školách chybí, potřeba se zamyslet nad problémem a rozvádět své myšlenky a hlavně se pořád ptát a ptát, proč, jak, kdy, kde, kdo atd. Přála bych si tedy, abych jednou já osobně mohla dějepis i s využitím mé letošní soč učit jinak. Chtěla bych jednou žákům ukázat, že dějepis nejsou jen fakta, data a jména, ale že dějepis je soubor šťastných i nešťastných osobních životů a že je potřeba dějepis chápat jako kontext a učit se z něj chyby, které už by se neměly opakovat.