Hlavní stránka › Fóra › Forum pro soutěžící SOČ › Obhajoby – Zlínský › 42 – kraj ZL – obor 17 › Odpověď na téma: 42 – kraj ZL – obor 17
Dobrý den, děkuji za položené dotazy a nyní se na ně budu se snažit co nejlépe odpovědět.
Petr Machala:
1) Proč mají mladí lidé v české republice dlouhodobě menší zájem o věci veřejné?
2) Jak si vysvětlujete, že se v otázce, která se týkala nejlepšího politika v poledních 30 letech, umístil na 2. a 3. místě Miroslav Kalousek a Dominik Feri?
3) Jaký byl vztah Václava Havla s Václavem Klausem?
1) Podle mého názoru jsou mladí lidé lhostejný k věcem veřejným, protože je pro ně toto téma příliš vzdálené a jen málokdo jim ho dokáže přiblížit. Ve škole se o současné společenské a politické situaci s učiteli prakticky nebaví, protože v každém předmětu jsou osnovy, které daný učitel musí stihnout a toto téma se na druhém stupni základních škol a většině ročníků na středních školách v osnovách žádného předmětu téměř nenachází. Další problém je v tom, že tím, že poslanci v Poslanecké sněmovně nekopírují aktuální demografický stav obyvatelstva, tak v lavicích Poslanecké sněmovny zasedají zejména starší poslanci, kteří nejsou schopni předat toto téma mladým lidem, tak aby pro ně bylo atraktivní.
2) Abychom byli přesní tak tento výsledek se týkal skupiny respondentů mladších než 30 let a s aktuálním studiem již dostudovaným gymnáziem, VOŠ a VŠ. Tento výsledek si proto vysvětluji docela jednoduše. Tím, že tito mladí lidé se o politiku začali zajímat až v poslední době, tak si nepamatují tu masivní mediální kampaň, která byla vedena proti Miroslavu Kalouskovi, a na které Andrej Babiš postavil svou politickou kariéru v začátcích svého působení, tak proto vůči Miroslavu Kalouskovi nechovají žádné negativní emoce. Na proti tomu vidí způsob vlády Andreje Babiše, který je podle mého průzkumu pro ně zdaleka nejhorší politik za posledních 30 let. A protože je Miroslav Kalousek jeden z největších kritiků Andreje Babiše a velmi dobrý rétor tak dává smysl, že pro ně tato výrazná osobnost bude alternativa právě vůči Andreji Babišovi. A Dominik Feri je právě jeden z mála mladých českých politiků, který dokáže zaujmout mladé lidi, a díky němuž se i spousta mladých lidí začala o politiku zajímat. Pokud se podíváme na jeho účet na Instagramu, který používají zejména mladí lidé, tak zjistíme, že má přes 265 tisíc sledujících. Proto je jasné, že si spousta mladých lidí, kteří neznají skoro žádného politika vzpomněla právě na Dominika Feriho, který na ně velkou měrou působí.
3) Podle toho, co jsem se dočetl při tvorbě této práce, tak byl jejich vztah velmi chladný. Václav Klaus toužil po absolutní moci a chtěl aby se vše točilo kolem něj, avšak Václav Havel a právě autorita Václava Havla jej omezovala.
Irena Nováková:
Ve své práci prakticky opomíjíte Havla jako dramatika. Jak se jeho politické názory promítají do jeho her? A je Havel stále přítomný v české společnosti právě prostřednictvím svého uměleckého díla?
Máte pravdu má práce se týkala odkazu Václava Havla zejména z filosoficko-politologického hlediska, každopádně Václav Havel zanechal svou stopu i v jiných oblastech včetně vámi zmiňované kultury. Tím, že Václav Havel většinu svých her napsal ještě v totalitním režimu tak jeho politický názor v jeho hrách nelze přesně rozklíčovat, ale i přesto můžeme nalézt ve velké části jeho her takový satirický politický podtón. Já bych řekl, že se v dnešní době stále hrají hry Václava Havla a to jak ve větších divadlech, tak v ochotnických divadlech. Z této skutečnosti tedy musíme vyvodit, že Václav Havel jako dramaturg je v dnešní společnosti stále přítomný.
Pavel Lečbych:
Co podle Vás bylo Havlovým největším přešlapem v praktické politice? A co jeho největším omylem ve filosofii?
Nebudeme si dělat o Václavu Havlovi žádné iluze, že by jako politik byl naprosto dokonalý a neudělal žádný přešlap. Za mnoho let, co byl aktivní účastník politického světa, se mu povedlo udělat mnoho větších nebo menších chyb. Pro mne osobně však byla jedna zásadní, kterou sám poté přiznal, již v době kdy už nebyl prezidentem ČR v soukromém rozhovoru s Jaromírem Štětinou, a to, že nepostavil komunistickou stranu mimo zákon. Já osobně k tomu přidávám jako chybu i nepotrestání vysokých komunistických politiků. Tuto chybu pokládám za největší, protože její následky se s námi táhnou dodnes. Ve filosofii je to komplikovanější. Já si nemyslím, že jako filosof by udělal nějakou zásadní chybu, protože všechny jeho myšlenky byly založeny na hodnotách jako je pravda, láska, lidskost, solidarita a mnohé další podobné ušlechtilé hodnoty. Problém nastal, když se toto filosofické myšlení snažil dostat do praktické politiky. To vnímám jako omyl Václava Havla, protože v praktické politice, to pak mělo za následek mnoho jeho přešlapů včetně výše zmíněného přešlapu.
Martin Krčál:
Vrátil bych se k naší diskusi o výuce moderních dějin – není problémem spíše to, že druhá polovina 20. století je ještě příliš živá a nemáme dostatečný odstup?
Budete se asi divit, ale mnozí studenti po mě žádají otázky na letopočty, protože jinak běžná otázka v testu zní např. Košický vládní program – kdo, kdy, kde, jak a hlavně proč? Z posledních dvou dostávají kopřivku, musí totiž přemýšlet. Co s tím?
Chápu, že pro mnoho lidí, co v druhé polovině 20. století žili se tato doba může jevit jako stále živá a mohou cítit, že k této době nemají dostatečný odstup. Co je ale potřeba si uvědomit, je fakt, že letošní maturanti jsou ročník narození 2000 a 2001, což znamená, že na středních a základních školách už není nikdo kdo by zažil 20. století a přesně pro tyto současné studenty je toto období naopak vnímáno jako historie, o které se musí učit, aby o ní něco věděli, protože škole je pro ně v tomto ohledu hlavní informační kanál. Navíc pokud vezmeme v potaz že 20. století skončilo již před 20 lety a všechny události tedy ještě s delším časovým odstupem a lidem se zdá, že to je malý časový odstup, a že to v podstatě není historie, tak je třeba to srovnat s faktem, že pokud by to tak brala společnost i ve 20. století, tak by se v roce 1965 ještě studenti neučili o 2. světové válce. A to je přesně ten problém, který je potřeba si uvědomit. Mladí studenti v roce 1965 nezažili 2. světovou válku a proto se o ní museli učit a stejně tak mladí studenti nezažili v roce 2020 události druhé poloviny 20. století a většina z nich nezažila ani vstup ČR do EU v roce 2004 a ze stejného důvodu jako studenti v roce 1965, tak i studenti v roce 2020 se o těchto věcech musí učit, protože jinak nebudou o moderní historii vědět vůbec nic. A samozřejmě máte pravdu pro mnoho studentů bude náročné přemýšlet, ale to je přesně to, co má škola v obecné rovině studenty naučit. Až průměrný student opustí střední školu bude mu v reálném životě asi k ničemu, že bude vědět, kdy byl přijat Košický vládní program, protože takovéto informace najde na internetu během 5 vteřin, ale pokud průměrného studenta škola naučí přemýšlet nad otázkami co se stalo? proč se to stalo? a jaké byly důsledky?, tak přesně toto myšlení pak mladí lidé budou moci použít i v dnešní době a budou moci hledat paralely s minulostí.