Odpověď na téma: 42 – kraj ZL – obor 14

[Natálie Bartíková]

Vážená poroto,
moc Vám děkuji za Vaše dotazy.
1. Myslím si, že má práce by mohla mít přínos v oblasti rozšíření povědomí široké veřejnosti v problematice stresu a hasičů. Ráda bych také našla využití mé práce v psychologické službě HZS. Ráda bych, kdyby se začalo více mluvit o některých problémech, které se doposud příliš neřešily. Také bych velice ráda upozornila veřejnost na problematiku používání mobilních telefonů při zásahu složek IZS.

2. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Člověk je tvor zvídavý, který se chce za každou cenu dozvědět, co se na daném místě stalo. Tato vlastnost dle mého nejde z člověka jen tak vymazat a je naprosto přirozená. V dnešní době chytrých telefonů si každý vše fotí a nahrává třeba jen pro svou potřebu. Když tenhle člověk stojí “za páskou” tak to není až takový problém. Horší případ nastává, když je na místě zásahu ze začátku situace nejasná a sami hasiči se snaží zjistit co se vlastně stalo a do to se připlete přihlížející co si vše z blízka fotí a natáčí. To je situace, která dokáže hasiče vyvést nejvíce z míry. Myslím si, že tomu příliš zabránit nejde.Jediné, co jde použít, když jsou hasiči na místě je mobilní clona, která brání výhledu a nebo se na příslušné místo volá policie ČR.

3. Ano, tohle je velmi dobrá otázka. O syndromu vyhoření jsem se ve své práci chtěla také zmínit, ale po dlouhém rozmýšlení a váhání jsem se rozhodla raději stres a jeho problematiku prozkoumat více do hloubky, než-li okrajově. Ráda bych časem svou práci rozšířila také o syndrom vyhoření, který s mou prácí úzce souvisí. Myslím si však, že bych musela výzkumnou část udělat jinak, než-li formou rozhovorů. Je to dle mého velmi intimní téma. Dalším důvodem, proč jsem svou práci o syndrom vyhoření nerozšířila byl rozhodně nedostatek času. Už jen problematika stesu zabrala hodně času a jelikož jsem upřednostnila formu kvalitativního výzkumu před kvantitativním, zabrala má práce opravdu mnoho času.

4.,5. – Dovolila jsem si spojit otázku číslo 4. a 5., protože spolu úzce souvisí. Určitě se odpovědi respondentů s rozdílnou délkou služby a věkem lišily. V mém průzkumu jsem si vybrala respondenty s délkou služby od 3 do 10 let. Toto rozpětí jsem zvolila z toho důvodu, protože si myslím, že v tomto rozmezí délky služby procházejí hasiči největším osobním rozvojem, kdy už nejsou uplně nováčci, ale také neberou svou práci jako stereotyp. I přes to, že jsem si vybrala docela malé rozpětí délky služby, odpovědi se docela lišily. Hasiči, kteří jsou ve službě třeba jen ty 3 roky prožívají situace často více intenzivně než ti, co slouží už 8 let. Věk hrál také roli. V mé práci jsem se setkala s hasiči ve věku 27 – 50 let. Ti starší hasiči byli často klidnější, vyrovnanější a také mají více osobních zkušeností. Mladší hasiči jsou však dle mého více aktivní a rádi se učí novým věcem.

6. Ano, to je pravda. Každý Hasičský záchranný sbor podniku je specificky zaměřen a vybaven. Například hasiči na letištích (jsou také řazeni do podnikových jednotek) mají odlišnou výbavu a techniku oproti hasičům v elektrárnách. U podnikových hasičů v Continental Barum je hlavní rozdíl ten, že nevyjíždí k tolika požárům jako jejich státní kolegové. Jezdí především na prověření EPS (elektronická požární signalizace), ktérá je upozorní na možný vznik požáru v areálu. Vedle toho mají vlastní sanitní vozidlo, se kterým řeší úrazy. U státních hasičů santiky nemají, protože záchrannou službu zajišťuje kraj. Z čehož vyplývá, že každý Hasičský záchranný sbor podniku má jinou strukturu zásahů.

7. Myslím si, že dobrovolní hasiči vnímají stres trošku odlišně než profesionální hasiči. Jedná se hlavně o to, že profesionální hasiči mají danou délku směny (24h), během které výjezd očekávají a jsou na něj plně připraveni. Zato dobrovolní hasiči by měli být připraveni pořád, protože nikdy neví, kdy jim bude vyhlášen poplach. Je jedno jestli obědvají se svou rodinou, sportují či spí. Pokud se však jedá o výjezdy jako takové, určitě jsou dle mého pod stejným tlakem, protože lidé při výjezdu nerozeznávají hasiče dobrovolné a profesionální.