Odpověď na téma: 42 – kraj ZL – obor 14

[Zuzana Sklenářová]

Dobrý den,
děkuji Vám za položené dotazy, na které odpovím následovně:

1. Hlodavci jsou povětšinou malá zvířata, která nejsou náročná na chov, proto se hodí pro začínající chovatele, děti a lidi, kteří si nemohou dovolit pořídit si jiná zvířata, ať už z důvodů finančních nebo malého prostoru (pokud například bydlí v malém bytě).

2. Domnívám se, že chov domácího zvířete není odpovídající příprava na budoucí dítě. Některé páry, které chovají zvíře právě z tohoto důvodu, svého mazlíčka rozmazlují, kupují pro něho jen to nejlepší, často s ním chodí ven a berou ho téměř všude s sebou. Když se jim ale narodí dítě, jejich pozornost se přesune z mazlíčka na potomka a zvíře zvyknuté na spoustu pozornosti od lidí, které se mu najednou nedostává, může na dítě žárlit, znelíbit si ho a může být vůči němu dokonce agresivní. Nemyslím si tedy, že by měl chov domácího zvířete za účelem přípravy na budoucí dítě přímý vliv na výchovu potomka. Jsem spíše toho názoru, že lidé tak více škodí jejich mazlíčkům.

3. Snažila bych se ji naučit žít více bez internetu a spíše se zaměřit na osobní interakce. Přispět by mohly také volnočasové aktivity, kde lidé přichází do kontaktu s ostatními, a také si díky nim mohou najít přátele.

4. Domácí zvíře v současné době nemám. Jako mladší jsem ale chovala potkany. Důvodem k jejich pořízení byl můj otec, který v minulosti jednoho potkana také vlastnil a přál si, abych „šla v jeho stopách“.

5. Člověk ve zvířeti vidí najednou velkou oporu a cítí, že není při těžké životní situaci sám.

6. Myslím, že v dnešní době si někteří lidé opravdu nahrazují člověka zvířetem, ale spíše ti, kterým například zemřela blízká osoba nebo pokud mají s ostatními špatné zkušenosti a nedůvěřují jim. Vztah člověk – zvíře zatím ale není častý.

7. Nejsem si jistá, zda bychom se mohli přímo naučit skrze zvíře vztahům k lidem, ale myslím si, že se v tom můžeme zlepšit. Pouze ale tehdy, pokud chovatel chodí se svým zvířetem ven mezi lidi. Například pejskaři, kteří své mazlíčky chodí pravidelně venčit, přicházejí často do kontaktu s lidmi, ať už s ostatními pejskaři nebo s lidmi, které jejich pes zaujme. Domnívám se, že by tak domácí mazlíčci mohli lidem alespoň trochu přispět ke zmírnění sociální fobie.
Na druhou stranu, pokud by člověk trávil většinu času jen se svým zvířetem bez kontaktu s jinými osobami, tento vztah by pravděpodobně nebyl ku prospěchu a distancování od lidí by na něm po čase mohlo zanechat spíše negativní následky.

S pozdravem
Zuzana Sklenářová