Hlavní stránka › Fóra › Forum pro soutěžící SOČ › Obhajoby – Zlínský › 42 – kraj ZL – obor 17 › Odpověď na téma: 42 – kraj ZL – obor 17
Petr Machala:
1) Které české médium podle Vás podává nejobjektivnější informace?
Ve své práci jsem k analýze pro srovnání vždy uváděl články veřejnoprávních médií. Bylo to právě z toho důvodu, že česká veřejnoprávní média považuji za ta vůbec nejdůvěryhodnější v naší zemi. Na míru jejich objektivity poukázaly i různé nezávislé průzkumy (viz např.: https://www.lidovky.cz/byznys/media/vyvazenost-zpravodajstvi-ct-98-procent-tvrdi-analyza-je-to-slozitejsi-upozornuje-expert.A180903_112226_ln_domov_jho). Samozřejmě míra objektivity nikdy nebude stoprocentní, ovšem ve srovnání s ostatními médii ČT stále vychází co do míry objektivity podle mě nejlépe. Je to dané z mého úhlu pohledu především vysokou laťkou kvality jejich zpravodajství. Také se v rámci ČT dbá na dodržování novinářského kodexu a nestrannosti. Jejich objektivita je dána samozřejmě i tím, že nespadají pod nějakého vlastníka jako ostatní média, jsou placeni z koncesionářských poplatků, a tím pádem je na ně upírán kritický pohled celé české veřejnosti.
2) Jak přistupuje k dezinformačním webům naše vláda?
Česká vláda jako taková se dezinformacemi prakticky nezabývá (pokud myslíme současný koaliční kabinet). Nicméně české zpravodajské služby (např. BIS) monitorují aktivity cizích zpravodajských služeb na našem území a všímají si hrozby hybridní války vedené především z Ruska a Číny (v roce 2018 BIS ve výroční zprávě právě před nimi varovala: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/bis-vyrocni-zprava-2018-rusko-cina-dezinformace_1911261004_zit). Je známo, že Ministerstvo vnitra v současnosti spravuje neveřejnou databázi desítek dezinformačních webů operujících v našem mediálním prostoru (https://neovlivni.cz/vnitro-ma-databazi-dezinformacnich-webu-koho-na-ni-zaradilo/). Není zcela jasné, jaké konkrétní kroky česká exekutiva podniká k zabránění šíření dezinformací. Neexistují žádné důkazy, že by např. BIS nebo Ministerstvo vnitra vedlo proti dezinformacím nějakou konstruktivní kampaň. Mimo to ovšem existuje množství různých občanských iniciativ, které dezinformace vyvracejí a uvádějí na pravou míru jejich nepravdy (viz. manipulatori.cz, hoax.cz, demagog.cz).
Irena Nováková:
Jaký je Váš názor na práci České televize v době koronavirové krize? Je její zpravodajství vyvážené?
ČT v dnešních dnech velmi obratně referuje o stavu nákazy nemoci covid-19 v ČR. Na ČT24 každý den běží infoservis věnovaný takřka pouze koronaviru a jeho různým dopadům na českou i světovou společnost. Podle mého názoru ČT odvádí velmi slušnou práci, vytknul bych možná jen to, že se stejně jako všichni ostatní pouze zaměřuje na toto ožehavé téma, ždímá jej do poslední kapky a naneštěstí upozaďuje některá další důležitá témata a události. Nicméně za sebe hodnotím jejich zpravodajství v této věci jako vyvážené. Nestraní ani vládě ani jejím kritikům (především opozici), vždy se snaží předkládat názory jak členů vlády, tak opozice. ČT také nabízí velké množství různých pořadů zaměřených na téma koronaviru – od zpravodajství na ČT24, přes odborné pořady o jeho dopadech (např. Horizont ČT24), preventivní informační bloky až po pořady zaměřené na doučování dětí (pořady Učítelka a Škola doma). Nezaznamenal jsem, že by ČT v poslední době nahrávala vládě ani ji případně nekritizovala nebo uváděla neobjektivní informace.
Pavel Lečbych:
V práci upozorňujete, že články na dezinformačních webech jsou mimo jiné často neobjektivní. Nakolik je podle Vás objektivita v médiích vůbec možná? Jak by mohl argumentovat někdo, kdo by chtěl tuto objektivitu zpochybnit?
Ano, právě na neobjektivitu českých dezinformačních webů jsem narážel a své domněnky jsem si posléze i ověřil díky analýze vybraných webů. Je pravda, že žádné médium nikdy nedosáhne stoprocentní objektivity. Přece jen novináři nejsou stroje a vždy se do jejich psaní nechtěně odráží jejich vlastní politické přesvědčení, případně musejí dodržovat určitý názorový proud vyžadovaný majitelem apod. I přesto je ale podle mě povinností každého správného novináře se snažit dodržovat co největší objektivitu. Je možné se vyvarovat podsouvání neověřených informací, zamlčování některých skutečností, stejně tak lze vždy nabídnout pohled mnoha různých stran a žádné z nich nestranit. Dosáhnout vysoké míry objektivity při psání článku či natáčení reportáží tak není nemožné, vyžaduje to ovšem velké úsilí a morální dekorum, které může některým novinářům chybět.
Pokud chceme zpochybnit objektivitu daného média, respektive jeho tvorby, musíme se zaměřit na několik důležitých znaků. Dává autor prostor k vyjádření všem zúčastněným stranám? Pokud ne, není zcela objektivní a zřejmě chce podpořit názor pouze jedné strany. Nestraní třeba některé z nich? Pokud ano, situace je stejná jako v předešlém případě. Nekomentuje autor některé výroky a nepředkládá vlastní názor na věc? Pokud ano, zřejmě se tím snaží ovlivnit veřejné mínění v dané věci, a tím pádem daný článek není objektivní (výjimkou je komentář, ovšem ten je vždy předkládán jako subjektivní názor autora na danou věc). Dalšími znaky neobjektivity je například důraz na emoce, zavádějící či mlživé informace a sugestivita článku (např. navádění čtenáře k závěrům).
Martin Krčál:
Nebylo by dobré pro srovnání použít i nějaký „seriózní“ web? Určitě by se i tady bez problémů našlo něco „problémového“.
Kde je podle vás hranice, kdy by se desinformace dala stíhat jako trestný čin?
Jaká je pozice, funkce novináře v dnešním světě?
Ve své práci jsem se zaměřil především na weby dezinformační. Ke každému článku jsem pro srovnání ještě přidal analýzu webu veřejnoprávního (seriózního) média. Přesto vám musím dát za pravdu, že by bylo také přínosné analyzovat i seriózní weby. Bylo by to přínosným rozšířením mé práce, která se zaměřuje primárně na dezinformační média. Přesto mám obavu, že by bylo velmi složité a časově náročné nacházet dezinformace v rámci seriózních médií. Bylo by nutné provést kvantitativní analýzu desítek, ne-li stovek článků, neboť seriózní média zpravidla dezinformace nešíří účelně, případně ne tak často a jedná se většinou o nedopatření (můžu z poslední doby zmínit to, že většina českých seriózních médií šířila zprávy o smrti Kim Čong Una, přestože se jednalo o dezinformaci). Ač by to tedy byl těžký úkol, myslím, že by výsledky byly velmi přínosné a poukázaly by na slabiny některých seriózních médií.
Podle mého názoru tu hranici trestnosti dezinformátor překračuje ve chvíli, kdy šířená dezinformace nějakým způsobem cíleně a systematicky poškozuje určitou skupinu obyvatelstva, kdy je napadá a vyzývá k násilí proti nim, což je ostatně i samo o sobě trestné. Také by podle mého mělo být trestné šíření dezinformací zaměřených na problematiku zdravotnictví. Velmi škodlivé jsou v této oblasti dezinformace o očkování (častým argumentem proti očkování je, že vakcíny způsobují autismus a další onemocnění), kvůli nimž se nyní znovu začínají šířit spalničky a další již vymýcená onemocnění. Problematické jsou také hoaxy o léčbě koronaviru z poslední doby, tj. různé „zaručené“ preventivní postupy spočívající v pití dezinfekce, lihu a podobně, což už mnohé lidi dokonce stálo život.
I přes tyto argumenty ale apeluji na obezřetnost ve stíhání dezinformátorů, protože na druhou stranu bychom kategorickým stíháním popírali svobodu slova a podřizovali se cenzuře. Ovšem i tak je důležité stíhat ty, kdo šíří nenávistné a útočné nepravdy a nabádají k násilí proti určitým skupinám lidí.
Úloha novináře je v dnešním světě zcela klíčová, a to především v rámci demokracie. Ne nadarmo se novinářům často přezdívá „hlídací psi demokracie“. Tam, kde bývají stíháni či vražděni novináři, dochází k omezování demokracie a nastolování diktatury. Pozice novináře s sebou nese obrovskou zodpovědnost, neboť do velké míry svou prací ovlivňuje veřejné mínění. Častou úlohou novinářů je také odhalování utajených informací, jakási zástupná úloha kriminalistů. Investigativní novináři často provádějí práci totožnou s povoláním detektivů v zájmu široké veřejnosti. A přestože novináři bývají často osočováni, napadáni a znevažováni, jejich úloha v dnešním informačních světě je nenahraditelná a pro fungování zdravé demokratické společnosti nezbytná.
