Odpověď na téma: 42 – kraj ZL – obor 14

[Aneta Malárová]

Dobrý den,
moc Vám děkuji za dotazy.

1. Rodičům bych doporučila hodně číst knihy o výchově a pak si sestavit vlastní výchovný plán. Napsat si, co ve výchově chtějí a co ne. Co dítě chtějí naučit a co naopak nechtějí, aby dítě dělalo. Sestavit si pravidla, které budou jak rodiče, tak děti dělat. Nezapomínat hlavně, že rodiče jsou vzor pro děti a že děti budou opakovat to, co dělají rodiče. Měli by si dát pozor na psychické a fyzické tresty. Hlavně na ty psychické, protože ty ubližují více a působí déle na psychiku dítěte. Měli by si dát pozor, jak moc přísní jsou a co přesně podle nich je mírný trest. Děti to vidí jinak a zamyslet se nad jejich pohledem. Funguje vzájemná domluva, nebo promluvení do duše, také úkol navíc (zmiňuji v odpovědi 4.). Promluvou do duše myslím, aby si rodiče sedli s dítětem a probrali v klidu problémy a navrhli dítěti, jak tento problém vyřeší, nebo nechat dítě navrhnou řešení problému, a hlavně se dohodnout.

2. Myslím si, že respondenti, kteří uvádějí, že nechtějí mít děti se bojí, že udělají ve výchově stejné chyby jako jejich rodiče. Nechtějí „zkazit“ své děti a výchovu tím, co převzali od svých rodičů (zvyky, pravidla). Další možností je nějaké trauma z dětství, které ať už chtě nebo nechtě mu způsobili rodiče, nebo prarodiče a nepřeje si, aby něco podobného zažilo jeho dítě. Další možností je, že nemají vztah k dětem (takový, jaký by podle nich rodič měl mít) a nepřejí si do budoucna nějaké vychovávat, protože si myslí že by nebyli dobří rodiče.

3. Mně osobně se na tom, jak mí rodiče vychovávají líbí, jak mě vedou k pracovitosti, pomáhat lidem, být na lidi kolem sebe hodná a slušná. Taky mě vedou k tomu dotáhnout rozdělané věci až do konce a dělat všechno co dělám se 100 % nasazením. Líbí se mi přiměřené využívání odměn. Ráda bych uplatnila ve své budoucí výchově věci, které jsem vyjmenovala, ale určitě bych si ráda výchovu pozměnila vlastním směrem a pojala věci co zde uvádím vlastním způsobem.

4. Tresty jsou někdy potřeba, ale rozhodně bych vyloučila z výchovy tresty fyzického a psychického rázu, protože dítě neusměrní jen způsobí možné trauma, nebo strach z rodičů. Jako ideální forma trestu mi přijde třeba úkol navíc. Zákaz podle mě není nejlepší forma trestání, protože se může stát, že rodič dítěti všechno zakáže a pak už nemůže udělat nic. Dítě se pak doma nudí a rodič už neví co s ním. Výchovné účinky má potom zákaz nulové. Když ale rodič naopak dá jako trest úkol navíc, například umýt nádobí a opravdu jej neumyje a nechá to na dítěti, je to podle mě mnohem výchovnější, protože se pak ve většině případů dítě samo zvedne a ze svého přesvědčení úkol navíc splní.

5. Trest může být určitě mantinelem pro dítě, ale pokud vedeme dítě k výchově bez trestů už od malinka a jsou jasně stanovená pravidla, co může a co ne a dítě pravidla dodržuje, pak si myslím, že tresty nejsou potřeba. Stačí dítěti pak klidně domluvit a zdůraznit již určená pravidla.

6. Jak jsem zjistila v mém výzkumu, tak rodiče ve věku 45+ let si bez bití nedokáží výchovu představit a přišlo mi hodně názorů (dovolím si citovat) : „Škoda každé facky, která padne vedle.“ Tohle je podle mě ten nejhorší názor, který rodič může mít, protože bití vede děti jen k negativním myšlenkám a strachu z rodičů, nepřináší do výchovy nic dobrého, ani žádné ponaučení. Děti si totiž ve většině případů neumí vysvětlit proč je jejich „nejoblíbenější člověk na světě“ bije. Neumí si to spojit s věcí, kterou provedli. Myslí si, že je rodiče nemají rádi a jediné k čemu fyzický trest vede je brek, nebo vzdor dítěte. Je to podle mě nezvládnutí emocí rodičem a taky potvrzení jeho moci, například když jej dítě neposlouchá. Fyzické tresty by u nás, stejně jako v jiných zemích, měly být zakázány zákonem.

7. Jak jsem již psala, myslím si, že pokud si rodiče s dítětem stanoví jasná pravidla a dítě je dodržuje, tak je výchova bez trestů jen s odměnami na místě. Když není za co dítě trestat, tak je dobré ho občas odměnit například za známky ve škole, nebo za nějaký úspěch. Pokud se to s odměnami nepřehání je tato verze výchovy velmi přípustná. Jediný trest, který bych volila je úkol navíc, promluvení do duše a probrání problému s dítětem, protože jinak, než komunikací se rozumně vyřešit nic nedá. Záleží rozhodně na rodičích, jak tento způsob výchovy pojmou, ale já nemám nic proti, rozhodně si myslím že výchova bez trestů s občasnými odměnami bude mít větší efekt než psychické a fyzické tresty, které dítěti jen ublíží.

Aneta Malárová