Odpověď na téma: 42 – kraj Jihočeský – obor 15, 16

[Karolína Doleželová]

1. Důležitým pramenem pro Vaši práci byly dokumenty z rodinného archivu Molkupových, zejména vzpomínky Jana Molkupa. Kdy, z jakých důvodů a za jakých okolností tento text vznikl? Víte něco více o okolnostech jeho zápisu?

Jak již bylo uvedeno v poznámce pod čarou 1 v mé práci na str. 9: Vzpomínky Jana Molkupa jsou ručně psaný text o 11 stranách, jenž není datován. Z textu pouze vyplývá, že vzpomínky byly napsány po roce 1918, neboť Jan Molkup zde označuje monarchii jako „bývalý režim“. Bohužel žádné bližší okolnosti vzniku textu neznám, jelikož autor textu Jana Molkup zemřel v roce 1948, jeho manželka Františka Molkupová v roce 1981 a jediný syn Jan Molkup v roce 2001. Žádný jiný svědek, který by mi sdělil dané informace, již není, což bylo značně obtížné při hledání dalších okolností a jejich ověřování. Dokumenty nalezla má maminka v pozůstalosti mé babičky Jiřiny Molkupové, která zemřela v roce 2014. Jediným „živým“ informačním zdrojem byla moje maminka, která si pamatovala jisté příběhy, jež jí vyprávěla Jiřina Molkupová, snacha Jana Molkupa.
Ze vzpomínek Jana Molkupa pro mě vyplývá, že měl potřebu se o svůj příběh podělit a sdělit, jak strašná a nespravedlivá válka pro mladého českého vojáka byla. Jelikož se v textu obrací na „čtenáře“, chápu to tak, že Jan Molkup chtěl, aby si tento text přečetli ostatní a že se nejednalo o čistě osobní deník, jenž měl zůstat utajen.

2. Z hlediska metodologického – co to znamená „rozebrat péči o válečné invalidy“ (s. 27)?
Analyzovat jednotlivé formy pomoci, které státy poskytovaly.

3. Tvrdíte, že na italské frontě vládla mezi vojáky české národnosti nízká loajalita vůči monarchii. Sama ale odkazujete na úvahy Ivana Šedivého a Ivana Peschky, které vedou k poněkud odlišným závěrům. Čím argumentujete?

Z hlediska nízké loajality vůči monarchii při bojích na italské frontě vycházím ze vzpomínek mého dědečka, který ani jednou nezmínil touho bojovat a zvítězit pod vlajkou monarchie. Důvod, proč bojoval, byla pouze poslušnost a vědomí, že nemá jinou možnost. Podobné informace uvádí i Jaroslava Patermanová, která se zabývala svědectvím vojáků bojujících v Itálii v 1. Sv.válce.

4. V čem se odlišuje interpretace konkrétního pramenu, kterou jste provedla ve své práci, od závěrů disertační práce Marka Růžičky?

Má práce představuje pouze zlomek z hlediska rozsahu v porovnání s prací Marka Růžičky. Dle mého názoru není mezi závěry mými a Růžičkovými výrazná odlišnost. Moje práce ovšem používá jeden konkrétní případ, zatímco pan Růžička vytvořil mnohem větší korpus, který analyzoval. Můj konkrétní případ se nejen shoduje se závěry Marka Růžičky, ale především potvrzuje jeho úsudek a dokazuje správnost jím i mnou použitých pramenů.

5. Perspektiva dalšího bádání: rozdílnost péče o invalidní vojáky rakousko-uherské armády a z legií. Narazila jste v pramenech na svědectví, která by se pro tento účel dala využít?

Bohužel tato perspektiva daného tématu se mě dotkla pouze okrajově, jelikož to nebylo primárním předmětem mého bádání. Přesto si myslím, že existuje velké množství pramenů na dané téma. Narazila jsem na množství článků v dobovém tisku, které zahrnovaly legionáře a z přečtení různých publikací a hodin dějepisu ve škole vím, že kult legionářů byl po 1. světové válce všeobecně uctíván. Z toho vyvozuji, že na dané téma jistě existuje množství publikací a pramenů.