Odpověď na téma: 42 – kraj Jihočeský – obor 15, 16

[Ludmila Tolarová]

1. Jeden ze směrů, který mě napadá, by mohla být literární komparatistika – porovnat Virginiino dílo s autory z jiných zemí, kteří psali o podobných tématech, v podobné době, nebo s podobným životem.
2. Za autora, který se inspiroval Virginií Woolfovou lze považovat hlavně Michaela Cunninghama – autora románu Hodiny, nebo například Edward Albeeho – autora divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové.
Do dialogu by rozhodně vstoupit mohla, neboť mají podobná témata. S Alexandrou Harris by se dalo polemizovat o soukromém životě Virginie Woolfové – její celková charakteristika, vlastnosti kritičky, Virginiin pohled na dění kolem sebe – neboť k jeho plnému pochopení mi posloužily až Deníky.
3. V originálním jazyce by byly znatelné věci, které v češtině nelze odhalit, například zvukomalbu či metafory. Snáze bych poté pronikla do osobnosti Virginie Woolfové jako takové, celkově by pak celá práce získala mnohem osobnější ráz.
4. Její přínos spočívá v tom, že inspirovala mnohé pro vyjádření jejich názorů v době, která pro ně nebyla příznivá. Dále také vymyslela a představila jedinečnou formu vyprávění, která se pak stala inspirací pro budoucí autory (například výše zmíněný Michael Cunningham). Podobnost lze najít například u Jane Austenové (psaly o podobných, všedních, avšak pro jejich romány důležitých tématech). Z české literatury by to mohla být například Kateřina Tučková – ta se ale zaměřuje především na historickou tvorbu. Podobné jsou si tím, že v jejích románech také figurují ženy, které jsou nějakým způsobem odlišné od ostatních.