Odpověď na téma: 42-kraj Praha-obor 4

[Veronika Musílková]

1) Míra diferenicace kmenových buněk všeobecně se zjišťuje podle rozvinutosti struktur markerů diferenciace. Buňku označujeme za plně diferencovanou, má-li rozvinuté proteinové struktury i pozdních specifických markerů diferenciace. To se stanovuje metodou imunofluorescenčního barvení, pomocí primárních protilátek proti těmto specifickým markerům. U buněk tedy vizuálně pozorujeme rozvinutost struktur uvnitř buněk. U hladkého svalu je tímito pozdním markerem například těžký řetězec myosinu. Zároveň se tyto merkery sledují na úrovni molekulárně biologické metodou Real-Time PCR, kdy buňky musí gen pro syntézu pozdního markeru diferenciace exprimovat dlouhodobě.V našem pokusu jsme sledovali především střední markery diferenciace (kalponin), neboť proces diferenciace je delší než byl průběh pokusu. O diferenciaci napovídá i celková morfologie buněčné tkáně. Buňky hladkého svalu jsou protáhlé, vřetenovité, orientované v jednom směru a vytvářejí provazce.

2) V současné době se používají syntetické cévní náhray nebo autologní odebírané z končetin pacienta. Pro výběr náhrady je rozhodující především stav cév pacienta a typ cévy, která je nahrazována. Například pro náhradu aorty v IKEM se používají cévy z nohy. Pokud jsou vlastní cévy ve špatném stavu, přistupuje se spíše k užití náhrad syntetických. Konečné rozhodutí je však na lékaři. Prasečí tkáň jakožto transplantát se může použít pouze v případě, že je prvně zbavena buněk. Používá se pro náheadu srdeční chlopně, ne pro náhradu cév. Srdeční chlopně mohou být i z decelularizovaného perikardu hovězího.

3) Jing ve své publikaci poukazuje na fakt, že diferenciace kmenových buněk zubní dřeně je ovlivněna přítomností růstových faktorů včetně námi používaného TGF-beta. Diferenciace různých typů buněk se může podstatně lišit, především záleží na jejich původu, dále záleží i na tom, do jakého buněčného typu buňky diferencují. V současné době se má za to, že vliv růstových faktorů je v případě diferenciace podstatný. Podle současné literatury se předpokládá, že je malá pravděpodobnost, že by diferenciace mohla plně proběhnout betz přítomnosti růstových faktorů. Ptoro se buňky diferencují často v kokulturách, kde jedna buňka může svými faktory podporovat diferenciaci ostatních.