Další rada: Jak úspěšně napsat a obhájit práci SOČ ze společenskovědních oborů

Doporučení Dr.J.Kalfersta a dr.P.Jankovského z Hradce Králové: Kriteriem odborné práce je její obecná opakovatelnost.
Mezinárodní schéma odborného sdělení - IMRAD (Introduction, Materials And Methods, Results And Discussion) cca od r. 1950.

1. Obsahová úroveň práce

Téma
původní práce x kompilace;
analýza x syntéza;
teorie x konkrétní jev.

Pravidla Umberta Eca pro volbu tématu:
téma odpovídá zájmům pisatele a jako takové navazuje na jeho znalosti, na knihy, které přečetl a na politická, kulturní a náboženská přesvědčení, která jsou mu duchovním zázemím;
prameny nutné pro zpracování tématu jsou pro pisatele fyzicky dostupné (x Internet!!!);
zpracování veškerých podkladů a pramenů odpovídá kulturní úrovni pisatele;
metodické předpoklady pro daný výzkum jsou na takové úrovni, aby odpovídaly zkušenosti a průpravě, kterou pisatel již získal;
správně zvolený vedoucí práce.
Postup:

A. HEURISTIKA
informace = poznatek převedený do sdělitelné formy;
metodika získávání, uchovávání, třídění a využití informací; (informatorika x literární gramotnost [x "comicsové čtení"] = [ne]schopnost vyhledat informaci v tištěném textu ; databáze x kartotéka [barvy = rychlá a nehieratická třídící kategorie]);
pomocný aparát (soupisy, edice, příručky, inventáře, katalogy a rejstříky);
forma záznamu (citace, anotace, abstrakt, excerptum [regestum x citát], rešerše);

B. KRITIKA

historický pramen = soubor informací

(výsledek lidské činnosti nebo přírodnina, který svým posláním, nebo jen pouhou existencí, vznikem, nebo jinou okolností je vhodný pro poznání či ověřování historických faktů)
Dělení historických pramenů:
podle druhů na základě formálních znaků (narativní, hmotné, písemné);
podle původu (památky, pozůstatky, prameny x pozůstatky, tradice);
podle obsahu (ergotechnické, sociotechnické, psychotechnické, tradice);
podle informační struktury (dichotomická kombinace - bezprostřední x zprostředkované, psané x nepsané /znaky a symptomy/); symboly x fakta;
podle typů - kriteriem je způsob dokumentace (písemné, hmotné, etnografické, ústní nebo folklorní, lingvistické, filmové a fotografické, zvukové);

primární a druhotné prameny; písemné, hmotné (včetně archeologických), ikonografické (včetně fotografií), narativní (tradiční), zvukové, digitální,
solitérni x systémový princip klasifikace
Kritika vnější (primární):

Pravost; původ - datace, autor, místo a podmínky vzniku x falsum (spurium)
Kritika vnitřní (sekundární):

rozbor obsahu (shoda se skutečností - charakter, způsob a obsah podání); rozbor motivů (zřetelnost, úplnost a nespornost); formy, objektivních a subjektivních faktorů, jenž působily při vzniku pramene; pozor na metodiku použitou při vzniku odborné práce (pozitivismus, dialektika, "Nová věda"- procesualismus [behavioralismus], postprocesualismus, etc. )

C. ANALÝZA
rekonstrukce historických procesů (podmínky, příčina, důsledek);

D. INTERPRETACE A SYNTÉZA
nelze interpretovat odděleně a jednostranně

E. PREZENTACE
písemná x ústní
2. Úplnost a úprava práce

DOPORUČENÉ SCHÉMA ODBORNÉ PRÁCE
2.1 Titulní listy
název práce (stručný, přesný, věcný); nepoužívat zkratky; nekrácené jméno autora (všech autorů), nekrácený název instituce (školy) včetně úplné adresy (dnes i e-mail)
abstrakt (pozn.: U velmi vědeckých prací se podle IMRAD zařazuje na 2. pozici, tedy hned za titulní strany. Existuje úmluva o úměře mezi délkou stati a velikosti závěru 150 -400 slov /v závislosti na jeho strukturování/);
abstrakt lze nahradit klíčovými slovy, pozn.: lépe s tím počkat (až k bodu 4)
technická preambule díla (často bývá určena zadavatelem; např. sdělení, že se jedná o vlastní práci, původní výzkum, že práce - či její některé části - je chráněna autorským zákonem, nebo naopak sdělení - obvyklé u diplomních prací, že autor se nebrání dalšímu využití svého díla; taky zde bývá zvykem poděkovat konzultantovi a dalším "dobrodincům" včetně všech jejich titulů - v případě, že si přejí být jmenováni, lze to rovněž učinit až na konci textu)
obsah; k tomu norma ČSN 01 0184 - číselné označování části textu; ČSN 01 6910 - úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory
2.2. Úvod
co autora vedlo k sepsání díla (pozn.: často nezdůvodnitelné);
definice předmětu výzkumu nebo kritéria výběru;
2.3. Vymezení tématu
formulace problematiky práce (hlavní a okrajová);
vymezení v čase a prostoru, popřípadě stanovení kauzality jevu;
definice přírodního prostředí (geomorfologie, geologie, pedologie, geobotanika, klima, hydrologie) a co z toho vyplývá (všeobecná charakteristika krajiny vzhledem ke sledovanému jevu). pozn.: Pro procesualisty základ práce.
2.4. Dějiny bádání a přehled pramenů
anotovaný soupis historických pramenů ze kterých autor vychází (primární kritika pramene). pozn.: V případě plagiace tato partie zpravidla odpadá;
stručný přehled dosavadních badatelských pokusů a jejich charakteristika (rešerše). pozn.: v případě kompilace tato zhusta (a ke škodě věci) odpadá.
2.5. Metodika
způsob jakým si autor opatřil data, co si o nich myslí (sekundární kritika pramene),
kterou z odborných (nemusí využívat jen historické) metod zkoumání použil (indukce, dedukce, statistika /nutno uvést postup a velikost vzorku/, strukturální analýzy /biografická a geografická metoda/, komparace, sondáž /problematika kritérií x náhodný výběr/, typologie /periodizace - problematika kritérií/, modelová analýza /problematika kritérií/);
definice speciálních pojmů užitých v práci.
2.6. Popis předmětu bádání
popis předmětu bádání - s možným využitím třídících systémů, definic a kódů (pokud s nimi souhlasíme) - je vhodné v takovém případě uvádět autora popřípadě i s citací, nebo norem (dle ČSN) - nezapomeňte na jejich číslo. pozn.: odpadá u božích zjevení a axiomů (pokud s nimi souhlasíme);
při popisu postupujeme od obecného k detailu (analýza - dedukce); nebo od jednotlivin k souboru (syntéza - indukce);
ověření pramenné informace - možné i negativní cestou.
2.7. Interpretace výsledků
co se zjistilo a na jakém základě. pozn.: úhelný kámen celé práce - její kvalita se pozná na kombinaci faktů a zvolené výzkumné metody. Míra odvahy při rozsahu využití je dána m.j. stupněm neznalosti - v přímé úměře;
čím (a nebo proč) je to shodné (odlišné) od analogických jevů (situací);
co ze sebraných údajů vlastně vyplývá (zjištěné údaje konfrontovat s obecným vývojem);
předpoklady na nichž jsou zjištění založena, za jakých podmínek platí (přestanou platit). pozn.: v případě diletanta, nebo postprocesualisty tato stěžejní partie zpravidla odpadá;
důraz na věcnost, logiku a přehlednost.
2.8. Závěr
stručný výtah z toho, co vlastně v práci je, vyzvednou nová zjištění.
nesmí obsahovat nic co není v hlavním textu;
uvést v čem je obecná prospěšnost díla;
poslední odstavec je takovou expresní službou pro spěchající, měl by obsahovat abstrakt ze závěru, tedy jakési velmi stručné shrnutí;
2.9. Soupis literatury a pramenů
citovat dle normy. pozn.: nebo šéfredaktora;
rozdělit prameny podle provenience a oddělit je od literatury;
všechny soupisy třídit abecedně podle autorů, pomocným kritériem je vročení díla. poz.: Pozor na kolektivní práce!
u pramenů uvádět místo uložení, popřípadě jméno (a adresu) informátora;
2.10. Soupis zkratek
abecedně, normovaně a kompletně. pozn.: Pokud zkratku do textu zavedu musí se důsledně používat (výjimka je možná jen při popisu obrázků). Na detailu poznáš mistra.
pozor na dvojznačnost při zavádění vlastních zkratek a "vžitých" oborových krácení
2.11. Rejstříky, hesláře pojmů, thezaurus
vhodné jen pro určitý typ práce s vyšším počtem obdobných dat, názvů a specifických pojmů. pozn.: Jedna z forem oblíbené "vycpávky" díla, v posledních letech se lavinovitě šířící v závislosti na postupném zvládání textových editorů;
nemíchat jednotlivé typy pojmů (personalistiku, geografii, data, reálie);
viz ČSN 01 0192 - rejstříky publikací
2.12. Dodatek
jen zcela výjimečně v případě aktuálního a zásadního zjištění, které nebylo z objektivních důvodů dostupné již během vlastní práce; pozn.: Pokud to poměry dovolí, zvážit, zda není vhodnější práci přepsat, nebo napsat druhý díl;
2.13. Přílohy (tabulky, mapy, plány, grafy a fotodokumentace)
od všeobecného k detailu, nebo podle logiky textu
musí být propojeny standardními odkazy v textu; pozor na citaci dílčího obrázku v rámci tabulky;
nezapomenout na popis a soupis příloh. pozn.: I zkratky v tabulkách musí být vysvětleny - alespoň v popisu;
černobílá obrazová dokumentace /tzv. pérovky/ - špígl, měřítko, detaily (kvalita kresby, typografie);
mapy a plány - špígl, orientace, měřítko, šrafování, standardizované značky a popisky;
grafy a schémata - šrafování je lepší než pastelky, standardizované značky a popisky. Graf by měl být zřetelný - pozor na výběr vhodného typu a zobrazovaných dat;
fotodokumentace - kvalitní, u detailů měřítko (u terénních i orientace); popisky, citovány v textu, "slepý špígl";
pokud se obrazová dokumentace přebírá z jiné práce - nezapomenout citovat!
3. Přednes referátu a obhajoba práce při diskusi

Čtyři Faradayovy zákony veřejného přednášení
nikdy neopakuj větu;
nevracej se, abys se opravil;
chybí-li ti slovo, počkej a ono přijde;
nezpochybňuj opravy z publika. pozn.: a vůbec ne od poroty
FORMA
maximálně 10 minut (v lepším případě použij kapitolu Závěr); nečíst - nanejvýš lístek s poznámkami do dlaně;
lépe se přednáší na (smysluplný) obrazový doprovod;
jazyk referátu budiž spisovný, nikoliv knižní, obecný, či archaický; vyhni se citově zabarveným slovům, vulgaritám, frázím a ustáleným klišé, slangu (i odbornému), trpnému rodu a plurálu majestaticum (nejsi-li mluvčí řešitelského týmu);
pozor na obecné adjektiva (i stupňovaná), opakovací a vztažná zájmena;
pozor na nesrozumitelné metafory, hyperboly, banality, nejasné či naopak zcela transparentní analogie;
jsi-li toho ještě schopen hlídej si frekvenci slov. pozn.: Nejen sportovci mívají kupříkladu před televizním mikrofonem slovní zásobu retardovaného neandrtálce;
materiálie: pro krátký referát použij průsvitky; hodláš-li se někde prezentovat více než 15 minut zvol diapozitivy (pozor na rámečky!) nebo powerpoint; bude-li to trvat více než hodinu zkus jim pustit video; epidiaskop jen když není zbytí;
před prezentací si techniku vyzkoušej!
OBSAH
proč byl zahájen výzkum;
prameny, metodika a způsob vyhodnocení; pozor na jednostranný pohled;
popis nejdůležitějších výsledků (obrázky, grafy schémata). Pozn.: obrázek je nad jakýkoliv popis, grafy jsou lepší než čísla, na dobrém schématu pochopí vzájemné vztahy i antoušek;
co to vlastně znamená - diskuse s literaturou či hypotézou
k čemu je to dobré (viz také bod 4.)
4. Využití práce
snaž se to vydat (mohl by pomoci konzultant - viz bod 1)
Literatura

A. LITERATURA ZÁKLADNÍ
Eco,U. 1997: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc (nakl. Votobia)
Hroch,M. a kol. 1985: Úvod do studia dějepisu. Praha (Státní pedagogické nakl.)
Macháčková,J. 1999: Středoškolská odborná činnost (22. ročník). Praha (interní tisk IDM MŠMT)
Šesták,Z. 2000: Jak psát a přednášet o vědě. Praha (nakl. Academia)

B. LITERATURA DOPORUČENÁ
Barrow,J.D. 1999: Teorie všeho. Praha (nakl. Mladá fronta)
Feynman,R. 1989: To snad nemyslíte vážně? Praha (nakl. Mladá fronta)
Feynman,R. 2000: O smyslu bytí. Praha (nakl. Aurora)
Lewis,T. 1989: Myšlenky pozdě v noci. Praha (nakl. Mladá fronta)
Lem,S. 2000: Tajemství čínského pokoje. Praha (nakl. Mladá fronta)

C. NORMY
ČSN 01 0180 - mezinárodní desetinné třídění literatury
ČSN 01 0184 - číselné označování části textu - /ISO 2145/
ČSN 01 0192 - rejstříky publikací - /ISO 999/
ČSN 01 0194 - referát a anotace
ČSN 01 0195 - úprava katalogizačního seznamu (a méně častých dokumentů - např. map)
ČSN 01 0196 - zkracování názvů časopisů a jiných periodik
ČSN 01 0197 - bibliografická citace /ISO 690/
ČSN 01 0198 - rešerše
ČSN 01 6910 - úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory

D. ZÁKONY
zákon č. 121/2000 Sb. - Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

E. SOUPISY PRAMENŮ A LITERATURY
Hlaváček,I. - Kašpar,J. - Nový,R. 1988: Vademecum pomocných věd historických. Praha (nakl. Svoboda) - soupis literatury za každou kapitolou
kolektiv, 1958: Přehled dějin Československa I, 771n. Praha (nakl. Čs. akademie věd)
Purš,J. - Kropilák,M. 1980: Přehled dějin Československa I/1,2. Praha (nakl. Academia) - soupis literatury za každou kapitolou