Obor 14
Natálie Bartíková (Gymnázium Kroměříž) – Faktory ovlivňující psychiku výjezdového hasiče
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=F-JJdx8fQ9g&t=30s
Otázky poroty:
1. Proč si myslíte, že je pro hasiče nejvíce stresující pravidelné přezkoušení (45%) a příkazy vedení (40%)?
2. Co bylo hlavním impulsem pro výběr tématu SOČ?
3. Co Vás v práci na výpovědích dotazovaných hasičů nejvíce překvapilo?
4. Jak se lišili odpovědi respondentů podle věku služby?
5. V práci se zaměřujete primárně na stres, ovšem svou roli tady hraje i frustrace, popřípadě syndrom vyhoření atd. Proč tedy jen stres? (chápu, že při výjezdu i zásahu je velmi důležitým faktorem, ale pro celkový obraz psychiky není tento faktor jediný)
6. Nevnímají ženy jako diskriminující, že se nemohou dostat na pozici výjezdového hasiče? Případně, jak to vnímají sami hasiči (pokud na to přišla řeč)?
7. Jak moc byli hasiči ochotní spolupracovat na této práci a mluvit s Vámi?
8. Jaké využití by mohla nebo bude tato práce mít?

Obor 14
Gordana Bilecová (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Pornografie a vliv na partnerský vztah
Video s obhajobou: https://youtu.be/tI7VUYO5nKw
Otázky poroty:
1. Jaké konkrétní návrhy byste navrhla v omezení pornografii, abyste dosáhla pozitivního vývoje sexuality či partnerských vztahů? Není omezení přístupu na stránky s tímto obsahem cenzurou a výrazným zásahem do základních práv a svobod člověka?
2. Proč si myslíte, že bude stoupat % těch, kteří se setkali se sexuální deviací v důsledku sledování pornografie?
3. Nebylo by lepší udělat samostatný výzkum pro nezletilé a zletilé osoby?
4. Čím se ve svém profesním životě hodláte zabývat?
5. Co s výsledky této práce do budoucna, jaké je její možné využití?

Obor 14
Lukáš Juras (Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži) – Muž jako tabu a jeho archetypální rozměr
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=58237qEvMxg&t=7s
Otázky poroty:
1. Jaký je Váš názor na tzv. třetí pohlaví? Mělo by být v ČR uznáno zákonem?
2. Proč byl podle Rohra upozaděn archetyp bojovníka v poválečném období?
3. Proč není v práci věnován větší prostor pro pojetí archetypů u C. G. Junga?
4. Má ve Vaší práci teoretická a praktická část nějakou propojenost? Nemyslím tematickou, ta tam je, ale spíš, zda se výsledky dotazníku nějak odrazily v teoretické části.
5. Jaké je možné využití této práce dále? Čím byste se chtěl zabývat do budoucna?

Obor 14
Aneta Macháčková (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Poruchy příjmu potravy
Video s obhajobou: https://youtu.be/1E4u6WzqQp0
Otázky poroty:
1. Jak byste zlepšila zájem lidí o problematiku poruch příjmu potravy (65 % dotazovaných se nezajímá)?
2. Jak využít tuto práci, nabízí nějaké možnosti řešení?
3. Existuje v tomto směru vůbec nějaká účinná prevence nebo absolutní řešení?

Obor 14
Tereza Říhová (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Sexbyznys aneb je legalizace prostituce řešením?
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=KCkG15L4hJQ
Otázky poroty:
1. Jakým způsobem byste chtěla v práci dále pokračovat?
2. Pokud jsem dobře pochopil, tak Váš názor se přiklání k legalizaci, a tudíž větší kontrole prostituce?
3. Co s nelegálními prostitutkami a tím pádem daňovými úniky?

Obor 14
Zuzana Sklenářová (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Vliv domácích zvířat na psychiku člověka
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=ARHJz36w9I8
Otázky poroty:
1. Jakým způsobem byste chtěla v práci dále pokračovat?
2. Proč si myslíte, že ženy se s domácím zvířetem raději mazlí a muži hrají?
3. V závěru práce píšete o tom, že je třeba se do budoucna více zaměřit na osamělé mladší generace? Jak konkrétně by tento zájem měl vypadat?
4. Pokud máte vlastní zvíře, jaký je u Vás důvod? Jaký vliv na psychiku má zvíře? /
Pokud zvíře nemáte, jaké by to mělo být a jakou úlohu by mělo hrát?
5. Čím se chcete do budoucna zabývat?

Obor 14
Markéta Slatinská (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Děti a sny
Video s obhajobou: https://youtu.be/ma0aoTja5HY
Otázky poroty:
1. Proč si myslíte, že jsou sny pro dívky hodnotnější než pro chlapce?
2. Proč není práce doplněna o výklad snů od C. G. Junga (např. jeho kniha Člověk a jeho symboly)?
3. Vzala jste v úvahu vliv věku respondentů na odpovědi (pochopení otázky, abstraktní myšlení o čase, fantazie apod.)?
4. Jak tuto práci dále využít?

Obor 14
Ivana Stočková (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Jóga jako obohacující součást učebních plánů na středních školách
Video s obhajobou: https://youtu.be/qH1mNwLFTb8
Otázky poroty:
1. Proč není v práci blíže nastíněn vztah jógy k hinduismu, který bývá někdy označován jako „náboženství jógy“?
2. Nebylo by vhodnější zařadit práci do oboru 12 (Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie) vzhledem k vytvoření metodické hodiny pro SŠ?
3. Proč byl zvolen zrovna tento název práce? Je totiž značně zavádějící, neboť se nejedná o Jógu, ale o prvky Jógy. Problém je v tom, že Jóga je celý filosoficko-náboženský systém pevně zakotvený v tradičním myšlení Indie, a toto se nepředává. To, co my nazýváme jako Jóga je jen vykradená nauka, přizpůsobená západnímu myšlení.
4. Čemu se chcete do budoucna věnovat?

Obor 14
Aneta Šišková (Gymnázium Kroměříž) – Policejní kynologie
Video s obhajobou: https://youtu.be/eG4Gkw8ZvFc
Otázky poroty:
1. Proč nebyla práce zařazena spíše do oboru 17 (Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory), když je v ní výrazný příklon k právní problematice?
2. Máte nějaké vlastní zkušenosti s výcvikem psů?
3. Jaký přínos by tato práce měla mít do budoucna?
4. Chcete se tématu věnovat i v praktické rovině?

Obor 14
Regina Tomanová (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Internet v kontextu žen
Video s obhajobou: https://youtu.be/ovlJJJQJ-nA
Otázky poroty:
1. Proč byl v praktické části práce zkoumán tak malý vzorek respondentů (86 žen) a vytvořena jen jedna (velmi zobecňující) hypotéza?
2. Co má vlastně dokazovat stanovená hypotéza: že ženy jsou na internetu přátelštější a muži mají sklon k samotářství, zábavě…?
3. Jaké by mohlo být využití této práce?
4. Bylo by možné, nebo dokonce budete ji nadále rozvíjet? Jak?
5. Sice tvrdíte, že analyzujete údaje pouze od žen, co tedy znamenají v grafech na levé straně údaje bez popisků?

Obor 14
Romana Trhlíková (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Vliv stavu rodiny na dítě
Video s obhajobou: https://youtu.be/6HLejktLWHk
Otázky poroty:
1. Podle Vašeho názoru jsou dnes lidé v otázce rodiny „zbabělejší“. Jaké změny tedy navrhujete, aby došlo ke stabilizaci rodiny? Nepožadovala byste tím pádem i zvrácení procesu emancipace žen? Je takový idealizovaný návrat vůbec ještě možný?
2. Vzala jste při svých závěrech v potaz anonymnost internetového dotazování? Ptám se kvůli Vašemu zajímavému závěru, že rozvodovost nemá na výchovu dětí patrný vliv, i když připouštíte možnou citovou újmu. Jak to tedy je?
3. Srovnávala jste vlastní výsledky s jinými výzkumy na toto téma?

Obor 15
Nella Pakanychová (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – Kroměřížské reálie v knihách pro děti autorky Markéty Pilátové
Video s obhajobou:
Otázky poroty:
1. Jak konkrétně spisovatelka zobrazila v knize Květnou zahradu a ZŠ Zámoraví?
2. Měla jste možnost navštívit besedu s paní Pilátovou? Pokud ano, tak jak na ní vzpomínáte? Co Vás tam zaujalo? / Pokud ne, tak na co byste se jí ráda zeptala?
3. Nezdá se Vám, že Markéta Pilátová ve svých dílech začíná sklouzávat k určité vzorcovitosti příběhu? Že se malinko začíná vykrádat?
4. V knihách pro děti lze velmi intenzivně ovlivňovat chápání reality u dětí skrze postavy. V této knize padá do klišé hodná princezna a zlý biskup. Beru, že autor má právo fabulace, ale myslíte, že je tento obraz v pořádku a nejedná se o nějaké projikování svého vidění do myšlení dítěte? Bez biskupů by tato kniha nevznikla (vzhledem k tomu, že se jedná o budovatele většiny reálií, o nichž v knize píše), má tedy právo až takového falza?
5. Přemýšlím, do jaké kategorie tuto práci zařadit? Proč jste ji vlastně psala?
6. Proč zrovna takový zavádějící název? Kroměříž se vyskytuje pouze v jedné autorčině knížce, v druhé patrně jen okrajově. Buď bych se věnoval hlouběji rozboru autorčiných knih po literární a jazykové stránce nebo obecně současné tvorbě pro děti a mládež.

Obor 16
Martin Medek (Gymnázium Kroměříž) – Dějiny obce Morkovice druhé poloviny 40.–70. let 20. století s osobním pohledem pamětnice
Video s obhajobou: https://youtu.be/gOh7vC555f4
Otázky poroty:
1. Jak prarodiče (prostřednictvím babičky) vnímali politické procesy v 50. letech?
2. Plánujete pokračovat v práci – např. období normalizace, sametové revoluce a 90. let očima babičky?
3. Myslíte si, že skutečně můžete hodnotit historii tak jednoznačně?
4. Jaká je vůbec podle Vás role historika ve společnosti?
5. Hodláte nějak publikovat současnou práci? Jak?

Obor 17
Pavel Brada (Gymnázium Kroměříž) – Kulturní genocida Ujgurů páchaná Komunistickou stranou Číny ve Východním Turkestánu
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=TxcVshztaYA
Otázky poroty:
1. Jak jste se dostal ke kontaktu na Samiru Imin?
2. Jak na situaci ve Východním Turkestánu reagují nevládní organizace, které se věnují lidským právům (např. Amnesty International)?
3. Proč jste na několika místech rozkouskoval práci do „pseudokapitol“ a podkapitol, kdy prakticky na odstavec vychází kapitola?
4. Do jaké míry jste byl schopen posoudit nebo vyhodnotit veřejně přístupné informace a odlišit propagandu od faktů? Jde to vůbec?
5. Jaké je podle Vás postavení Číny ve světě – je globálním nebezpečím, nebo ekonomickým přínosem, nelítostným diktátorským režimem…?

Obor 17
Denisa Dvouletá (VPŠ a SPŠ MV v Holešově) – Problematika pracovněprávních vztahů
Video s obhajobou: https://youtu.be/A8xBw-or3F0
Otázky poroty:
1. Nebylo by lepší zařazení práce do oboru 12 (Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie), aby byl lépe naplněn a využit jeden z hlavních cílů práce (brožura, pracovní list)?
2. Čím se hodláte do budoucna zabývat? Je tu nějaká souvislost s uvedenou prací?
3. Pochopil jsem to dobře, že Vaše letáky byly vytištěny a jsou volně k dispozici?
4. Jak to nakonec s mužem z příběhu dopadlo?

Obor 17
Jan Kolář (Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov) – (Ne)přežívání odkazu Václava Havla v české společnosti
Video s obhajobou: https://youtu.be/WY9nitDOqYE
Otázky poroty:
1. Jak vzbudit zájem o politické dění v ČR u dnešní mladé generace na SŠ?
2. Kde je tady hranice mezi tím, co je Havel a co je mýtus Václava Havla? Z toho plyne i to, co je skutečný odkaz Václava Havla? Na vydefinování této základní premisy stojí a padá celá práce.
3. U dotazníku týkajícího se informačních zdrojů jsou některé pojmy, které by mě osobně zmátli – co patří do holdingu Agrofertu lze dohledat (i když bych to v textu rozvedl, co konkrétně se objevovalo nejvíce), ale co si Vy osobně představujete pod pojmem dezinformační weby (uvedl jste 3 konkrétní)?
4. Jak by podle Vás měla vypadat mediální výchova na základních (středních) školách?
5. Proč si myslíte, že se mladá generace tak málo zajímá o minulost?

Obor 17
Eliška Petrková (VPŠ a SPŠ MV v Holešově) – Přestupky mladistvých
Video s obhajobou: https://www.youtube.com/watch?v=knt_NhBfzvs&t=12s
Otázky poroty:
1. Nebylo by lepší zařazení práce do oboru 12 (Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie), aby byl lépe naplněn hlavní cíl práce (pracovní list) a jeho možná realizace v praktické výuce?
2. Pokud plánujete pracovat u Policie ČR, na co byste se chtěla specializovat? Je tu nějaká souvislost s uvedenou prací?
3. Dotazníky, letáky nebo plakáty jsou hezká věc. Je to jediná možnost prevence kriminality? Nebo je třeba hledat nové postupy a metody? A má prevence smysl?

1. Základní školu Zámoraví spisovatelka zobrazila v knize takto: „Tak dobře,“ pokrčil rameny tatínek a vyrazili ze zámku směrem ke škole na Zámoraví, kterou mu doporučila zámecká paní průvodkyně Růženka.“ Květná zahrada je v knize zmíněna jen okrajově, pouze jako bludiště.
2. Bohužel jsem neměla možnost navštívit besedu s paní Pilátovou. Zeptala bych se jí, proč začala psát pro děti a mládež a nezůstala u psaní pro dospělé.
3. Spíše bych řekla, že v dnešní době už nikdo nepíše žádné originální příběhy. Spisovatelé mohou změnit vlastnosti postav nebo prostředí, ale děj nebude originální.
4. Jak jste řekl, je to klišé, takže nemyslím si, že se jedná o projikování. Ano, bez biskupů by tato kniha nevznikla, ale spisovatelka má právo. Je to přeci její kniha.
5. Markéta Pilátová se narodila v Kroměříži, přesto město Kroměříž zmínila pouze v této knize. Takže mi kniha přišla více zajímá než jiné její knihy. Navíc žiji v okrese Kroměříž a téměř od narození jsem chodívala do Podzámecké zahrady.
6. Kdybych se soustředila na rozbor knih, má práce by nebyla originální a nijak výjimečná. Proto jsem se více zaměřila na samotné kroměřížské reálie, a jak je spisovatelka dokázala zobrazit v knize.

1. Nejprve jsem zkusil kontakt na jednoho ujgurského aktivistu, jež mi poskytl pan Klimeš. Ten mi však neodpovídal, tak jsem zkoušel hledat různé ověřené články od Ujgurů, jejichž blízcí zmizeli v detenčních zařízeních. Zkusil jsem tedy kontaktovat několik dalších, ale byl jsem úspěšný až poté, co jsem našel článek o Samiře na Amnesty International a kontaktoval ji.
2. Ať už se jedná o mezinárodně známé organizace jako výše zmíněná Amnesty International nebo Human rights watch a nebo Člověk v tísni (který se však spíše zabývá všečínským disentem), jež pochází z ČR, reagují povětšinou ve shodě s usneseními OSN. Tedy vyjadřují znepokojení, sdílejí petice, nebo alespoň šíří informace. A i šíření informací, co nejpřesnějších statistik nebo jmen konkrétních obětí je extrémně důležité.
3. Domníval jsem se, že tak mohu ulehčit čitelnost a zvýšit přehlednost textu.
4. Věřím, že to možné je. Klíčovým faktorem v této záležitosti je užívání velkého množství renomovaných zdrojů. Uživatel se musí vyhýbat dezinformačním a ideálně i zavádějícím zdrojům (před mnoha z nich i například BIS varovala). Dále si myslím, že se mi podařilo, i díky Ondřeji Klimešovi jakožto odborníkovi, vyhnout nějak ideologicky zabarveným článkům. A v neposlední řadě to jsou konkrétní čísla a jména obětí.
5. Myslím, že Čína je vším z uvedených možností. Jakožto nastupující supervelmoc s čím dál tím větším vlivem bude moci více šířit své myšlenky a ideje (takovým očividným příkladem je šíření čínských sledovacích zařízení a systémů do zemí Afriky). A toto může být jen začátek. Čína je totalitní stát a je dost možné, že toto bude jen jeden z prvních způsobů autoritářské vlády, jež bude Čína „exportovat“ do ostatních zemí. Samozřejmě má ČLR také extrémní ekonomický potenciál, který byl objeven zejména díky vlivu západních firem. A tento potenciál stále roste a to i na západních trzích. Rozhodně nejsem zastáncem nějakého absolutního embarga na ČLR, ale myslím, že by měly čínské firmy a komunistická vláda hrát dle celosvětových etických a ekonomických pravidel. A je jedno zda se jedná o lidská práva, autorská práva nebo ekologické zásady. Věřím totiž, že všechny tyto zásady a normy jsou objektivně správné a navíc světovou veřejností i politickou mocí odsouhlasené. A je to právě ekonomika, která nám může pomoct dotlačit Čínu, aby hrála „fair play“.
Čína je totiž rozporuplný, ale cílevědomý hráč. Hráč, který nehraje podle pravidel, aby dosáhl svého. Hráč, který chce čím dál tím víc a jde si machiavellisticky za tím, klidně i přes mrtvoly, za které nese odpovědnost Komunistická strana Číny.

1. Proč si myslíte, že je pro hasiče nejvíce stresující pravidelné přezkoušení (45%) a příkazy vedení (40%)?
Z mých rozhovorů mi jasně vyšlo, že je tyto dva faktory stresují nejvíce. Samozřejmě jsem se respondentů ptala, jaké to má důvody.
Důvodem stresu z pravidelného přezkoušení bylo hlavně to, že je po nich vyžadováno obrovské kvantum iformací ze všech odvětví hasičiny.Protože se setkávají s některými zásahy častěji (požáry, dopravní nehody), mají tyto taktické postupy velmi dobře naučené. Jsou ovšem zásahy, se kterými se za celý rok nesetkají např. zavalení či zasypání osoby, avšak i tyhle typy zásahu musí zvládnout bez sebemenšího zaváhání.
Jako jedna z dalších nejvíce stresujících situací byly zmíněny příkazy vedení. Jedná se o to, že je veliký rozdíl mezi hasiči, kteří pracují v kanceláři a výjezdovými hasiči. Mnohkdy lidé z kanceláře nebyli ani na výjezdech, což je veliký problém. Výjezdovým hasičům tedy občas příjdou rozkazy vedení jako nesmyslné či nepochopitelné. Vadí jim také to, že například při výběru techniky neberou příliš ohledy na názor tzv. “mokrých” hasičů, kteří ovšem musí s touto technikou denně pracovat. Tedy když pracují s něčím, co jim opravdu nevyhovuje, může to pro ně být velice stresující.

2. Co bylo hlavním impulsem pro výběr tématu SOČ?
Impulsů bylo vlastně několik. Hlavním impulsem pro výběr této práce bylo rozhodně prostředí, ve kterém žiji. Můj přítel je výjezdovým hasičem, takže se s touto problematikou setkávám docela často a přišlo mi velmi zajímavé se do tohoto tématu hlouběji ponořit a dozvědět se nové informace. Dalším impulsem bylo také to, že mi při výkonu služby výjezdového hasiče zemřel strýc a touto cestou bych velmi ráda uctila jeho památku. Posledním důvodem bylo rozhodně to, že bych ráda studovala psychologii a chtěla bych pracovat u některé ze složek IZS.

3. Co Vás v práci na výpovědích dotazovaných hasičů nejvíce překvapilo?
Velmi mne překvapila odpověď na otázku číslo 7., ve které jsem se tázala respondentů, co je nejvíce stresuje u zásahu. Na tuto otázku mi 47% respondentů odpovědělo, že je velmi stresují přihlížející. Opravdu jsem nemohla uvěřit jejich historkám s tímto problémem spojeným. Přijde mi vážně neskutečné, že lidé dokážou být takto netaktní a neohleduplní. Myslím si, že by se měla udělat nějaká osvěta, ve které by bylo lidem vysvětleno, jak velký tlak na daného hasiče může působit a jak moc to může být nepříjemné jak pro postižené, tak pro zasahující.

4. Jak se lišily odpovědi respondentů podle věku služby?
Určitě se odpovědi respondentů s rozdílnou délkou služby a věkem lišily. V mém průzkumu jsem si vybrala respondenty s délkou služby od 3 do 10 let. Toto rozpětí jsem zvolila z toho důvodu, protože si myslím, že v tomto rozmezí délky služby procházejí hasiči největším osobním rozvojem, kdy už nejsou uplně nováčci, ale také neberou svou práci jako stereotyp. I přes to, že jsem si vybrala docela malé rozpětí délky služby, odpovědi se docela lišili. Hasiči, kteří jsou ve službě třeba jen ty 3 roky prožívají situace často více intenzivně než ti, co slouží už 8 let. Věk hrál také roli. V mé práci jsem se setkala s hasiči ve věku 27 – 50 let. Ti starší hasiči byli často klidnější, vyrovnanější a také mají více osobních zkušeností. Mladší hasiči jsou však dle mého více aktivní a rádi se učí novým věcem.

5. V práci se zaměřujete primárně na stres, ovšem svou roli tady hraje i frustrace, popřípadě syndrom vyhoření atd. Proč tedy jen stres? (chápu, že při výjezdu i zásahu je velmi důležitým faktorem, ale pro celkový obraz psychiky není tento faktor jediný)
Ano, tohle je velmi dobrá otázka. O syndromu vyhoření jsem se ve své práci chtěla také zmínit, ale po dlouhém rozmýšlení a váhání jsem se rozhodla raději stres a jeho problematiku prozkoumat více do hloubky, než-li okrajově. Ráda bych časem svou práci rozšířila také o syndrom vyhoření, který s mou prácí úzce souvisí. Myslím si však, že bych musela výzkumnou část udělat jinak, než-li formou rozhovorů. Je to dle mého velmi intimní téma. Dalším důvodem, proč jsem svou práci o syndrom vyhoření nerozšířila byl rozhodně nedostatek času. Už jen problematika stresu zabrala mnoho času a jelikož jsem upřednostnila formu kvalitativního výzkumu před kvantitativním, trvalo to déle, než jsem čekala.

6. Nevnímají ženy jako diskriminující, že se nemohou dostat na pozici výjezdového hasiče? Případně, jak to vnímají sami hasiči (pokud na to přišla řeč)?
Ano, na toto téma přišla řeč také. Ženy nevnímají jako diskriminující to, že se nemohou dostat na pozici výjezdového hasiče. Ženy mají spoustu dalších možných pozic, na kterých lze najít uplatnění. Jedná se například o práci na operačním středisku, ve které ženy vynikají, protože umí seskupit důležité detaily. Mohou najít uplatnění také v oblasti prevence (např. práce s dětmi ve školách). Muži to vnímají pozitivně. Vyhovuje jim totiž ryze mužský kolektiv a ženské pohlaví by tedy vnímali jako “rušivý element”. Také si myslí, že by ženy nezvládly takovou fyzickou zátěž jako muži. Jedním dechem však dodávají, že některé ženy by je dokázaly fyzicky překonat a to by jejich ego utrpělo obrovskou újmu.

7. Jak moc byli hasiči ochotní spolupracovat na této práci a mluvit s Vámi?
Velmi mne překvapilo, jak ke mně byli hasiči otevření a neměli problém zodpovědět jakoukoli otázku, na kterou jsem se zeptala. Velitelé směn byli také velmi milí a snažili se mi vždy vyjít vstířc a zprostředkovat mi rozhovory s danými respondenty. Nečekala jsem, že se dočkám takové podpory ze strany responedentů. Každý z nich byl rád, že se může na mé práci podílet a rád mi pomohl.

8. Jaké využití by mohla nebo bude tato práce mít?
Myslím si, že má práce by mohla mít přínos v oblasti rozšíření povědomí široké veřejnosti v problematice stresu a hasičů. Ráda bych také našla využití mé práce v psychologické službě HZS. Ráda bych, kdyby se začalo více mluvit o některých problémech, které se doposud příliš neřešily. Také bych velice ráda upozornila veřejnost na problematiku používání mobilních telefonů při zásahu složek IZS.

1. Chlapci, na rozdíl od dívek, častěji v dotazníku uváděli, že sny sice vnímají a mnohdy si je i pamatují nicméně není třeba se jimi dále zabývat, přemýšlet o nich či o nich mluvit. Konkrétně v odpovědích na otázky č. 17 a 18 chlapci uváděli, že si o svých snech sice mohou povídat, ale nechtějí, protože cituji: „je to jen sen“. Vzhledem k převaze tohoto typu odpovědí jsem usoudila, že v obsahu snu nehledají tolik hloubku a vnímají ho pouze jako součást spánku bez hlubšího významu.

2. Carl Gustav Jung byl Freudův žák a ve většině názorů se shodovali, bohužel v otázkách nevědomí a snění ne. Domnívala jsem se a stále se domnívám, že v případě zmínění obou jmen by práce mohla sklouznout k srovnávání jejich pohledů na téma. K čemuž jsem směřovat nechtěla.

3. Ano, vlivu věku respondentů jsem si byla dobře vědoma, a právě proto jsem se snažila jednotlivé otázky v dotazníku formulovat tak, aby byly lehce pochopitelné i pro ty nejmladší z vybrané kategorie. Při zpracovaní dotazníků bylo zřejmé, že nejmladším dětem mnohdy psali odpovědi dospělé osoby a mohli tak odpovědi dítěte přeformulovat a tím pozměnit jejich obsah (rozdílné pochopení myšlenky dítěte rodičem). Bohužel mi nebyla poskytnuta možnost žádného osobního rozhovoru s dítětem, díky kterým bych se zkreslených odpovědí mohla vyvarovat. Musela jsem tedy pracovat pouze s obsahem dotazníku.

4. Jak už jsem v závěru zmínila, obsah mojí práce by mohl pomoci rodičům a blízkým osobám dítěte lépe pochopit obavy a touhy dítěte. Například odstranění některých příčin nočních můr a zbavení tak dítěte stresu a úzkosti jimi vyvolaných.

1. Při tvorbě samotné práce jsem se setkala se zájmem okolí o tuto problematiku, kdy bylo vidět jistý jednostranný pohled na věc. Ráda bych tuto problematiku objasnila širší veřejnosti (poukázala na opomíjená fakta) a to za pomoci sociálních medií. Rovněž byla práce SOČ jeden z rozhodujících faktorů mého dalšího studia (medicína – sexuologie), kde bych se touto problematikou zabývala sice z jiného úhlu pohledu, ale rovněž podstatného.
2. V práci jsem se snažila o neutrální postoj k tématu a celkově objektivnímu hodnocení problému. Co se týče mého soukromého názoru, tak se přikláním spíše k dekriminalizaci prostituce, což by podporovalo nejen větší ochranu žen pracujících v sexbyznysu, ale i jejich snažší začlenění do společnosti.
3. Jelikož zatím není zcela jisté, jak bude prostituce v zákoně vedena (myšleno pod jaký sektor povolání by spadala), mělo by se s daňovými úniky, dle mého názoru, při tvorbě zákonu o legalizaci prostituce počítat a měla by být uvedena jasná pravidla, jak se tento přečin bude hodnotit popř. trestat. Pokud by byla prostituce vedena jako běžné povolání, měla by být hodnocena dle platných zákonem daných norem.

1. Chtěla bych se více zaměřit na mladší generace ohledně fenoménu singles. V jaké míře lidé upřednostňují kariéru a celkově sami sebe před partnerskými svazky a rodinou.

2. Protože ženy upřednostňují klidnější odreagování, zatímco muži jsou tvorové spíše soutěživí a mají rádi akci. Je tu také možnost, že někteří muži mají problém přiznat, že se rádi mazlí, protože mazlení je považováno za spíše zženštilé a muži by si tak mohli připadat slabě a trapně jak před ostatními, tak i sami před sebou.

3. Myslím, že je potřeba zjistit, co by mohlo být příčinami jejich osamění případně jiných psychických problémů a zredukovat je. Na vině je podle mě především internet. V práci jsem také zmínila, že u nejmladší generace je prudký nárůst psychických problémů, které se dávají do souvislosti s internetem, kde mladí lidé tráví spoustu času. Lidé mají menší potřebu stýkat se s ostatními naživo. Někteří mají dokonce více internetových přátel než těch z okolí. Na sociálních sítích se objevují fotografie lidí, které jsou ale upraveny v několika programech a vytváří tak klamný obraz o pravém vzhledu dotyčných osob, který ostatním snižuje sebevědomí. Omezení internetu by tak mohlo velmi zlepšit mentální zdraví mladších generací.
Psychiku lidí také velmi ovlivňuje hudba, a právě ta se poslední dobou stává čím dál depresivnější. Mnoho interpretů zpívá o drogách a alkoholu a dospívající, pro které jsou tito umělci vzorem, se pak snaží napodobit jejich životní styl, a když pak spadnou do drog, začnou mít skutečné psychické potíže. Mentální problémy se také v dnešní době objevují velmi často i v textech nejpopulárnějších interpretů. Například Billie Eilish má několik miliónů fanoušků a stala se pro spoustu mladých lidí idolem. Její písně i videoklipy jsou ale založeny především na depresivních tématech. Podobnými umělci jsou Yungblud, Melanie Martinez nebo Ed Sheeran, který se ještě před pár lety zaměřoval spíše na veselé písně. Mám dojem, jako by se právě psychické problémy staly trendem a lidé se na něm snaží vydělat. Myslím, že by se mělo zabránit jeho šíření a postupně ho zredukovat, což by značně přispělo k lepšímu psychickému stavu mladých lidí.

4. Jako malá jsem chovala potkany laboratorní, ale s nápadem mít mazlíčka jsem nepřišla já sama nýbrž můj táta, který v minulosti jednoho potkana vlastnil a chtěl, abych ho měla také. Díky chovu potkanů jsem byla více zodpovědnější (neustále jsem musela myslet na jejich potřeby, na to, zda pro ně potřebuji něco koupit, častěji jsem uklízela…) a cítila jsem se zajímavěji mezi ostatními. Bavilo mě, jak si mě všichni všímali, když jsem chodila venku s potkanem na rameni.
V současnosti žádné domácí zvíře nemám. Poslední dobou bych si ale přála mít kočku, protože je to skvělé zvíře na pomazlení. Myslím si, že by to pro mě byla taková dočasná náhrada za partnera.

5. Do budoucna se chci určitě zabývat psychologií. Zatím nevím přesně kterým okruhům, protože většinu z nich neznám dostatečně dobře na to, abych věděla, jak moc by mě bavily. Zajímá mě ale psychologie osobnosti, sexuality a vývojová psychologie.

1. Tak malý počet rezpondentů byl z důvodu toho, že jsem byla omezena na určitou věkovou skupinu a ikdyž jsem to rozeslala co nejvíce i přesto velká část neodpověděla na dotazník. Hypotéza byla pouze jedna s toho důvodu že mi přišel ten fakt zajímavý.
2. No to dokazuje, že ženy raději tráví čas na internetu tak že jsou na sociálních sítích a komunikují s přáteli než aby trávili čas u nějaké online hry kde se např. střílí, závodí apod. Nemá to ukazovat že jsou muži více samotářští nebo že si užívají více zábavy.
3. Využití by tu aby asi takové, že tako prace může ukázat lidem jak funguje internet. A dát lidem impuls k tomu, aby si začali chránit své soukromé informace, fotografie, protože by tím mohli zabránit různému obtěžování na svou osobu.
4. Práci se asi nechystám nějak rozvíjet a zda by se smotná práce dala rozvinout si myslím, že ano. Dali by se určité pasáže rozvinout do širších souvislostí jako kapitola o např. pornografii.
5. V lévé čáasti grafech sse nachází údaje celkové, jak od žen tak od mužů. Zdálo se mi to zajímavější úkazat jak by se graf změnil po tom co se k ženským údajům přidají i ty mužské.

1.Je poněkud komplikované nějakým způsobem zpřísnit dostupnost pornografie. Zakázala bych hlavně nezletilým navštěvovat stránky s pornografickým obsahem, přestože nezletilí pornografii ze zákona sledovat nemohou, je pro ně dnes velmi snadné si stránky s pornografickým obsahem dohledat. Jako výrazný zásah do základních práv člověka bych to nevnímala, jelikož nezletilý mají i jiné zákazy (konzumace alkoholických nápojů, prodej cigaret,.. ), které také nejsou vnímány jako zásah do základních práv člověka. Jako cenzuru by se to dalo považovat tehdy, kdyby se zletilým zcela zakázalo sledovat pornografii. Jako jeden z návrhů, jak konkrétně zpřísnit dostupnost a zakázat nezletilým pornografii je uvedení osobního údaje při navštívení stránek s pornografickým obsahem (např. rodné číslo). Jsem si vědoma, že by to porušovalo GDPR, ale je to jeden z mála způsobů, jak ověřit, zda jedinec sledující stránky pro dospělé je vskutku plnoletý. Zároveň by se tímhle způsobem dalo zabránit i závislosti na pornografii, či odhalit jedince trpící různými deviacemi (např. pedofílie). Myslím si, že pornografie má negativní vlivy hlavně z důvodu nevzdělanosti společnosti v téhle oblasti. Tudíž, kdyby se ve společnosti více hovořilo a negativních vlivech a rizik spojených s nadměrnou konzumací pornografie, jistě by to bylo efektivnější, než zcela zakázat sledování pornografie.

2.Nelze obecně říct příčinu vzniku sexuálních deviací. Na vzniku se může podílet genetika, psychosociální faktory, ale také nadměrné sledování pornografie. Dnes je pornografie velmi snadno dostupná a jedinec pravidelně sledující pornografii si po čase vytvoří toleranci, tudíž vyhledává stále brutálnější formy. Po nějakém čase zjistí, že sexuální praktiky, které mu dříve připadali odporné či brutální, ho nyní vzrušují. Jelikož v mém výzkumu 41 % respondentů uvedlo, že mají ve svém okolí jedince závislého na pornografii, dá se předpokládat, že po čase budou vyhledávat brutálnější pornografii a může vzniknout sexuální deviace. Také si myslím, že procento bude stoupat z důvodu toho, že na internetu lze dohledat opravdu jakákoliv formu pornografie, tudíž může jedinec najít zalíbení v neobvyklých sexuálních praktikách, které by ho bez pornografie nenapadli a nebyli by realizovány.

3.Hlavní cíl mé práce bylo zjistit vliv pornografie na partnerské vztahy. Předpokládala jsem, že v téhle oblasti nezletilý příliš zkušeností nemají. Výsledky byly však překvapivé, jelikož s pornografii se v mém výzkumu setkalo 38% nezletilých, což mě právě přivedlo na myšlenku zpřísnit dostupnost pornografie.

4.Psaní téhle práce mě utvrdilo v tom, že bych se v budoucnu chtěla zabývat psychologií.

5.Jelikož se v mém výzkumu potvrdilo, že sledování pornografie má negativní vliv na partnerské vztahy, má práce tudíž může sloužit jako edukační materiál či varování, že by se o rizikách spojených s nadměrným sledování pornografie mělo více hovořit. Přestože je téma pornografie aktuální, o negativních vlivech se již tak otevřeně nemluví. Kdyby se o negativních vlivech pornografie více hovořilo, myslím si, že spousta jedinců by si dávala vetší pozor a sledování pornografie by nepodceňovala. Má práce má i další využití, udělat výzkum samostatně pro zletilé a nezletilé osoby by mělo možná překvapivé výsledky. Velmi mě zaujaly sexuální deviace a dětské prostituce, myslím si, že by bylo velmi zajímavé se jim v mé práci více věnovat. Zároveň bych chtěla ještě z části odpovědět na první otázku, na školách bývá povinná sexuální výchova (jak se chránit proti pohlavních chorobám, atd.). Myslím si, že by nebylo od věci zapojit do ní i pornografii a seznámit s rizky spojené s pornografií.

Dobrý den, jen takový dotaz, nekráčí s právem ruku v ruce i zodpovědnost za to co tvořím, co předávám? Viz. Kohout, Holan, Nezval a další.

Dotaz ad Nella Pakanychová.

Dobrý den, vážená poroto,
dovolte abych odpověděl na vaše otázky.

1. Třetí pohlaví je jistě velké téma, které by stálo za velkou diskusi. Osobně bych v současnosti nebyl pro jeho uznání v ČR, protože ho vnímám jako veliké riziko. Jak jsem psal ve své práci vnímám tuto problematiku spíše jako usnadnění řešení pohlavního zmatení. Naopak bych byl pro větší důraz na prohloubení znalostí o jednotlivých (dvou) pohlavích. Např. ve školách (něco jako pohlavní výchova). A zároveň jsem si vědom toho, že existují lidé, u kterých se jedná o skutečnou anomálii. Opět ale věřím, že pokud by společnost více pronikla do znalosti pohlaví, tito lidé by byli lépe přijímáni a nemuseli se tolik bít za svá práva. Ovšem, uznávám svou nedostatečnou znalost (v otázce ,,třetího pohlaví“) k tomuto rozhodnutí.

2. Protože války přinesly mnohé nejistoty a lidé věřili, že za ně může násilí, způsobené vojáky a mocnáři. Proto se odmítali obracet k ,,násilným“ praktikám i v každodenním životě, tudíž potlačili svého Bojovníka. Což vedlo někdy až k nečinnosti v politickém životě, k úplné flegmatičnosti k budoucnosti nebo k rozhodnutím pro opačné extrémy (viz. komunismus).

3. Pokud se jedná o archetypy Animus/Anima, v první řadě se nejedná o archetypy, které by určovaly pohlaví nebo pohlavní identitu, pokud vím, tak se jedná se o principy, které se odehrávají ,,ještě hlouběji“ než archetypy R. Rohra. Může být muž, který ovládá své archetypy (Mudrce, Milovníka,Bojovníka a Krále), ale může v něm být dominantnější ženský princip. Vnímal jsem tedy archetypy C. G. Junga spíše jako základ pro následnou teorii, ale jinak téma dosti složité a obsáhle, ke kterému jsem nesměřoval.

4. Jistě je nutné říci, že jsem se sám víkendových akcí zúčastnil, takže mě ovlivnily. Přiznávám, že jsme zhruba tušil jaké budou odpovědi, ale prvotní záměr byl doložit teorii několika lidí praxí několika lidí. A vzhledem k tomu, že se obojí střetlo, nebyl důvod teorii více měnit.

5. V současnosti vnímám dvě velká témata, kterým bych se rád věnoval. Prvním jsou rozdíly v psychice mezi mužem a ženou (vnímání světa, neurologie mozku, archetypální pojetí, historie – na podobný princip jako je má SOČ, ale srovnávací) a druhým tématem je otcovská role (Kdo všechno ji může plnit, jak se může v čase měnit, jak ji ovlivňuje mateřská role, vliv na počet dětí…). Má práce by v obou případech sloužila jako základ pro další získávání informací.

Děkuji za Vaše otázky. S přáním pěkného dne,
L. Juras

Obor 14
Aneta Šišková (Gymnázium Kroměříž) – Policejní kynologie
Video s obhajobou: https://youtu.be/eG4Gkw8ZvFc
Otázky poroty:
1. Proč nebyla práce zařazena spíše do oboru 17 (Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory), když je v ní výrazný příklon k právní problematice?
Věnovala jsem se právě výcvikem psů-jejich psychologické vnímání na vše, to jak dokáže být pes ovlivňován psovodem (což se děje i v lidských vztazích, ovlivňovat se dá tedy kdokoliv-i pes). určitě to nebyl žádný záměr, ale svoji práci jsem konzultovala s mnohými kantory na naší škole a převážně mi doporučili, abych se přihlásila do tohoto oboru.
2. Máte nějaké vlastní zkušenosti s výcvikem psů?
Samozřejmě když jsem byla malá, tak jsem nějaká ta cvičení s psy dělala, ale to byl jen takový ten základ „sedni, lehni, atd..“, párkrát jsem chodila i na agility.
3. Jaký přínos by tato práce měla mít do budoucna?
Když vezmeme konkrétní dva případy, které jsem uvedla. Jak je možné, aby u soudu měl vyšší váhu důkaz nepřímý. To je přece nesmysl. Pokud u vyšetření mám případy nepřímé,tak se přeci snažím hledat dál a dál. Nikdo není dokonalý. Takže když řeknu, že i pachatel dělá chyby (kromě toho, že už páchá trestní čin), vždy udělá něco, co by ho mělo minimálně na 55% usoudit k zločinu. Myslím si, že u každého případu se musí najít alespoň jeden přímý důkaz…Obávám se, že u druhého případu, který jsem zmínila (případ Ukrajince), byl tento případ tzv. vyřešen na hned. Uvádí (Ukrajinec), že lidé ve městě, v jenž se to stalo, měli strach, obavy. Takže musel být případ vyřešen rychleji. V tomto případu je otázka. co je důležitější, mít klid ve městě a možného pachatele, nebo řešit tento případ x let a dostat správného pachatele, ale s tím, že ve městě budou obavy…
Jaký přínos? zabývala jsem se výcvikem psů, takže má odpověď by zněla, aby byl více kladený důraz právě na výcvik psů a výběr správného psovoda, následně na více praxí pro budoucí policisty..
4. Chcete se tématu věnovat i v praktické rovině?
Určitě. Při výběru VŠ se rozhodně zaměřím i na školy právnické. Myslím si, že je prostě základ, aby bylo všechno uvedeno na pravou míru a ne, aby se říkala tzv. polopravda. Případ Zuzany je obzvláště zajímavý neboť znám do hloubky pozadí, vazby a další možné osoby, co mají s případem co do činění. Tento případ byl vyřešen, ale najednou se ukázalo, že pachatel je asi nesprávný, tak byl případ znovu otevřen a mě teď zajímá, jak to celé dopadne…

Děkuji za přečtení.

1. Jak prarodiče (prostřednictvím babičky) vnímali politické procesy v 50. letech?

Problematiku politických procesů v 50. letech 20. století jsem do práce nezačleňoval z důvodu toho, že na jednu stranu je to velice trýzní kapitola našich dějin, avšak to nebylo hlavním motivem nezmínění se. Tím bylo to, že když jsem se na tyto záležitosti zeptal nejenom mé babičky, ale i dalších členů rodiny (mám na mysli babiččiny sourozence), nikdo bohužel nedal dohromady nějaké informace, jež by se lišily od informací uveřejněných v naučné literatuře. Společným jmenovatelem bylo to, že mí praprarodiče měli o situaci povědomí z novin, jež však byly pod patronátem státu, totéž platí pro rozhlas. Shrnutím tedy je, že se praprarodiče báli, co se bude dít, a to nejenom s nimi, ale i s jejich blízkými, avšak fyzicky se jich tyto procesy naštěstí nedotkly. Přemýšlel jsem také nad tím, zda jednoduše lidská paměť nevytěsňuje negativní vzpomínky, avšak s ohledem na to, co jsem se od pamětnice dozvěděl bych řekl, že to není ten pravý důvod.

2. Plánujete pokračovat v práci – např. období normalizace, sametové revoluce a 90. let očima babičky?

Velice jsem o tom uvažoval a musím říci, že by pro mne bylo opravdu příjemné a poučné pokračovat i do dalších let, avšak zatím to není na pořadu dne. Například v současné době mám tedy ještě ze seminární práce zaznamenány paměti mé babičky, jež by však bylo opětovně nutné podpořit o archivní výzkum, abych práci učinil objektivnější. Výhodou by také bylo to, že bych se mohl opřít o vzpomínky další generace – mí rodiče, strýcové, tety –, jež by mohla mít na situace jiný názor. Tímto způsobem bych také vlastně splnil svůj „dluh“ vůči Mgr. Evě Nedělníkové – archivnice v SOkA v Kroměříži –, jíž jsem slíbil, že se „někdy opětovně setkáme“.

3. Myslíte si, že skutečně můžete hodnotit historii tak jednoznačně?

Naprosto chápu, že právě v otázce jasného odmítnutí totalitarismu je práce zčásti tendenční. Existuje totiž velké spektrum lidí, jimž byl například minulý režim sympatický, což je pochopitelné. Buď byl pro ně idylickým místem dětství a vyrůstání, nebo byl pro obyvatele obdobím, kdy chodili do práce a třeba vychovávali děti. Je pravda, že jsem byl nejspíš až dosti nekompromisní, ale neřešil jsem otázky ekonomické. Snažil jsem klást důraz na otázky společenské a lidskoprávní, proto jsem využil část textu písně Hany Zagorové a to, že se dá v určitých chvílích o druhé polovině 20. století hovořit jako o období morální bídy. Na druhou stranu však ctím, že každá lidská bytost může mít na tuto problematiku úplně odlišný názor, což je právě kouzlo společnosti s demokratickými principy. Nejspíš však platí takový úzus, že dějiny jsou vyprávěny vítězi, ale abych alespoň zčásti toto prohlášení narušil, tak jsem bral v potaz výpověď pamětnice. Jednoznačně nahlížet na historii je ošemetné v tom slova smyslu, že nás to v určitých chvílích zaslepí, což není ideální, avšak pokud se navrátím k mé práci, tak jsem kritiku socialismu pod vedením KSČ v naší republice postavil na porušování základních lidských práv, jež jsou podstatná a nezbytná. Je však stále jasné, že ani demokracie sama o sobě není tím nejdokonalejším zřízením, ale krásně může posloužit citát bývalého britského předsedy vlády Winstona Churchilla: „Říká se, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.“

4. Jaká je vůbec podle Vás role historika ve společnosti?

Pokud bych se měl zaměřit na historika obecně, tedy bez nějakého širšího zaměření, myslím si, že jeho úloha spočívá v tom, že bude schopen rozšířit své myšlenky opřené o prokázané skutečnosti. Ve své podstatě – mohu tuto hypotézu potvrdit – je poměrně obtížné ponechat práci objektivitu, o níž by se měl autor-historik zasazovat. V žádném případě si však nemyslím, že objektivita práce historika, jenž navštěvuje přednášky významných i neznámých občanů či studuje archivní prameny, není nijakým způsobem znehodnocena kritikou, jež je založena na tom, že někdo (či něco) porušuje právní řád či zásady slušného chování. Nemusí se jednat o vystudovaného historika či amatérského badatele, oba tyto „proudy“ mají možnost společnosti předat nový náhled, jenž by však neměl být nenávistný. Obzvlášť dnes – v této době – je aktuální, abychom na historii nezapomněli, což se nejenom v našich končinách pomaličku děje, jelikož – alespoň v mém okolí – mladší generace postrádá motivaci ke studiu – nejenom – moderních dějin. A právě historik je tu od toho, aby na tyto paralely poukázal, jelikož přispívá zjištěnými skutečnostmi společnosti. Mohou to být tištěné publikace či debaty ve veřejnoprávní televizi či rozhlasu – soukromé televize se bohužel nezaměřují na tyto záležitosti. Podstatné je, abychom mohli vést diskuzi, kde lidé svobodně přispívají svými názory, a možná ještě více podstatné je, aby historik mohl svobodně tvořit, proto je nutné se s minulostí vypořádat, ale ne zapomenout.

5. Hodláte nějak publikovat současnou práci? Jak?

V současné době nemám nějaké plány na to, že bych práci nějakým způsobem ještě více vypustil do éteru, otázkou také je, zda je na to dost hodnotná. Mezi nástiny „vydání“ mě napadá například předání práce Městskému úřadu v Morkovicích, jenž prostřednictvím místní knihovny zakládá různé materiály. Samozřejmě bych se jako první zeptal babičky, jestli s touto formou publikace souhlasí. Ale myslím si, že když byla vlídná k veřejnému zveřejnění v rámci Středoškolské odborné činnosti, tak by jí to nevadilo. S vyučující českého jazyka a literatury – s Mgr. Kateřinou Frkalovou – jsme také vedli debatu o tom, jestli bych se třeba s prací nechtěl nějak podělit s projektem Post bellum. Také jsem přemýšlel nad tím, zda by nebylo prospěšné naplánovat nějaký workshop například pro 9. třídy základní školy nebo i pro studenty střední školy, aby měli možnost nahlédnout na historii z jiné strany. Třeba by se mi alespoň malým dílkem podařilo přispět k tomu, aby se mladší generace zajímala o současné dění a také o historické události. Samozřejmě však budu nadšený, pokud mi někdo jiný – nejenom z odborné veřejnosti – ponoukne myšlenku, jakým způsobem bych mohl práci dále rozšířit.

1. Já osobně bych osobu jevící zájem o poruchy příjmu potravy definovala jako osobu, která si o této problematice čte, věnuje ji svůj volný čas např. k rozšíření svých informací nebo k rozšíření informací jiných osob. Mohou to být také osoby, které si nemocí, popřípadě nemocemi prošli a teď se na ně snaží upozorňovat. Tím bych chtěla zdůraznit, že i přes fakt, že míň než polovina, tedy 35 % respondentů dotazníku jeví o poruchy příjmu potravy zájem, tak to rozhodně není malé zastoupení. Jak si lze také všimnout na následujícím grafu, tak 88 % respondentů dotazníku si je vědomo závažnosti onemocnění a je dle jejich názoru důležité na ně upozorňovat. Nutno si uvědomit, že každého baví něco jiného, tedy nemůžeme někoho nutit, aby se např. podrobněji této problematice věnoval, pokud jej nezajímá.

Ale pokud bych měla nějakým způsobem zlepšit zájem lidí zavedla bych téma více do medií, kde bych se snažila poukazovat na zákeřnost onemocnění. Převážně bych se snažila podpořit nemocné i vyléčené osoby, aby si nemoc nenechávali pouze pro sebe a šířili průběh i následky do svého okolí. To může napomoct zvýšení zájmu společnosti.

2. Mou písemnou práci bych doporučila jako podklad k podrobnějšímu popisu nemocí. Také by se dala využít pro osoby, které o poruchách příjmu potravy nic moc neví a chtěli by zlepšit svou informovanost.
Doporučila bych i využití video prezentace, které bych ráda na YouTube nechala zveřejněné z důvodu, že je v něm obsaženo aspoň minimální množství informací upozorňujících na onemocnění.

3. Absolutní řešení bych zcela zamítla. Jedná se o psychické onemocnění, tudíž lze jen těžko zcela zabránit jejímu výskytu. Účinná prevence pak určitě existuje, zavedla bych, popřípadě zvýšila množství přednášek, převážně na základních školách, upozorňující na poruchy příjmu potravy. K tomu bych také mladým dívkám stále připomínala, že se budou v budoucnu vyvíjet a ženské křivky k tomu patří. Snažila bych se podporovat vyléčené osoby, aby se za onemocnění nestyděli a snažili se jej šířit mezi kamarády, veřejnost. Pokud si tento „zážitek“ nenechá osoba pro sebe, může tím pomoci někomu jinému. Také společnost může být nápomocná, především rodina. Témeř každý rodič dítěti v dětství říká nechoď s cizími lidmi do auta, neber si nic od cizích lidí a opomíjí zmínit onemocnění, při kterých se jejich dítě samo zabíjí.

1. Vztah jógy a hinduismu v práci není blíže nastíněn, jelikož hlavním tématem mé práce nebyla historie jógy, ale vytvoření metodické hodiny jógy pro střední školy. Historie jógy je v práci zmíněna jen stručně a v nejzákladnějších bodech, které však souhrnně zahrnují i historii jógy v Indii, kde je hinduismus národním náboženstvím.
2. V mé práci bylo mým cílem sestavení metodické hodiny jógy, která by šla zařadit do výuky tělesné výchovy na středních školách. Žáci by se s jógou, za pomoci učitele tělesné výchovy, seznámili, naučili se správné provádění cviků a sestavy pozic, které by poté mohli provozovat sami doma, kdykoliv by cítili, že se potřebují protáhnout či si chtějí jen tak zacvičit a posílit tělo i mysl, například po náročném dni ve škole. Hodina na počítači by se rázem stala hodinou cvičení jógy. Oborem mé práce je tedy pedagogika volného času, jelikož by se díky těmto školním lekcím jógy spoustě studentům do života dostal nový „zdravý“ koníček týkající se náplně jejich volného času.
3. Pojem jóga skrývá mnoho významů, ať už se jedná o duchovní nauku, tělesnou nauku a praxi či spojení těchto pojmů. Název jóga naleznete i ve studiích, která lekce tohoto indického cvičení nabízejí, aniž by poskytovaly duchovní hodiny tohoto cvičení, tudíž se mi název nejeví jako zavádějící, jelikož v běžném životě se s ním pod stejným obsahem setkáváme zcela obvykle.
4. V budoucnu bych se chtěla věnovat rozhodně práci s lidmi. Láká mě hned několik oborů, mezi kterými stále váhám. Jedná se o fyzioterapii, farmacii a pedagogiku čili učitelství. Myslím si, že v každém oboru bych byla spokojená, jelikož bych zde byla v kontaktu s lidmi a mohla jim pomáhat, ať už lépe pochopit látku či napravit zdraví. Naštěstí mám ještě chvíli času se rozhodnout, kterým směrem se bude mé budoucí povolání rozvíjet, pokud ani do podávání přihlášek na vysokou školu nebudu cítit náklonnost k jednomu konkrétnímu oboru, tak si na každou výše zmíněnou vysokou školu podám jednu z přihlášek a nechám osud, aby vybral za mě.

Ad Jan Kolář – myslím, že jsme se špatně pochopili. Otázka byla mířena přímo na Vás. Ne, nejedná se o žádnou dezinterpretaci. Ani úmyslnou ani neúmyslnou. Při každém výkladu myšlenek dochází ke zkreslení. Aby Váš pohled byl absolutně objektivní (což ve skutečnosti není možné, jelikož promitáme svoje chtění a představy do interpretovaného textu), musel byste s Václavem Havlem mluvit. Za druhé, jak ovlivníte, aby lidé, kterých jste se ptal, měli všichni jasný a nezkreslený pohled na Vaši otázku, aniž by byli ovlivněn sympatiemi a antipatiemi k VH a kolik z nich studovalo jeho texty a zná jeho odkaz???

1. Ptáte-li se přímo mě co vnímám jako odkaz Václava Havla, tak vám můžu říct, že ho vnímám jako celoživotní snahu hledání pravdy, politické slušnosti a snahy nebýt lhostejný a to i v místech, kde je pravda utlačována celou společností a lidé bojující za pravdu jsou vnímání jako nežádoucí, kde je slušnost vnímána jako slabost a lhostejnost jako žádoucí prvek.

2. Přesně to je prvek, který já ovlivnit nemůžu, při mých otázkách směřovaných na politiky a i na konkrétního Václava Havla mají respondenti možnost zjistit si jakékoliv informace a utvořit si vlastní názor. Názory jednotlivých skupin obyvatelstva se proto mohou lišit na základě informací, které získávají. Kdyby měli všichni možnost mít jasný a nezkreslený pohled na Václava Havla, tak by veškeré mé porovnávání jednotlivých skupin ztrácelo smysl, protože všechny grafy by byly totožné. Díky ovlivnění sympatiemi a antipatiemi tak můžeme porovnávat, jakým způsobem jsou jednotlivé skupiny ovlivněny.