Odpověď na téma: 42. CP SOČ online – obor 08 ochrana a tvorba životního prostředí

[Tibor Malinský]

Dobré dopoledne,

Odpověď na první dotaz:
Kontaminace v podstatě nikdy nebývá jednotná, tudíž nelze říci, že probíhá odstraňování jedné konkrétní látky, vždy se odstraňuje skupina látek. TCE patří mezi těkavé látky halogenové, které jsou těžší než voda. Ve výsledku to znamená, že se usazují, a tak vzniká tzv. pool. Kvůli této vlastnosti bývá in situ chemická oxidace (ISCO) právě nejvhodnější metodou pro odstranění TCE, neboť se atakuje přímo pool. Z tohoto hlediska lze TCE považovat za určitý kal. Kaly (a sedimenty) se často odstraňují pomocí ventingu, sančního čerpání, promývání/praní zeminy, extrakce rozpouštědly anebo solidifikací/stabilizací (může být jak in situ tak ex situ). Vzhledem k tomu, že má práce se nezabývala odstraněním TCE, nýbrž prověřením sanační metody ISCO, tak nemohu přesně říci, které jiné metody se k odstranění TCE používají.

Odpověď na druhý dotaz:
Záleží, za jakých okolností by se k lidskému organismu PDS dostal. PDS jako oxidační činidlo reaguje s organickými látkami velice pomalu (proto se aktivuje), tudíž došlo-li by k nějakému kontaktu, který by byl ale včas ošetřen, nezanechalo by to velké následky. PDS se většinou vyskytuje v nějaké jiné formě, např. ve formě peroxodisíranu sodného. PDSNa je zdraví škodlivý po požití, dráždí oči, dýchací orgány a kůži a může způsobit znecitlivění. Po požití jeho roztoku by se disocioval na Na(I) a PDS(-II). Sodné ionty přijímáme i z klasické potravy jako např. z kuchyňské soli, PDS by se pravděpodobně snažil zoxidovat přítomný organický materiál, tedy způsobil by podražení, ovšem nezpůsobil by smrt (ta by nastala až při mnohem mnohem větším množství).

Odpověď na třetí dotaz:
V této práci bylo ověřeno, že metoda ISCO za použití PDS, které se aktivuje Fe(II) chelatovaného kyselinou citrónovou v laboratorních podmínkách, je účinná. V laboratorních podmínkách bylo možné zaručit, že všechny komponenty oxidačního činidla byly přítomny a mohly společně zničit kontaminant. V horninovém prostředí by mohl nastat problém, že by se jednotlivé komponenty nedostavily na místo, kde se kontaminace nachází (k onomu poolu), což by se mohlo stát, kdyby půda nebyla dostatečně propustná. Nicméně ISCO se aplikuje pouze v případech, kdy půda propustná je – propustnost se určuje pomocí tzv. hydraulické propustnosti (značí se K, jednotka m/s) a tato propustnost musí být větší než 10^(-6), jinak se ISCO neshledá s úspěchem. Dalším potenciálním rizikem by bylo, že by síranové radikály začaly oxidovat složky půdy, nikoliv daný kontaminant. Aby se toto nestávalo, je nutné jednotlivé složky do půdy aplikovat postupně. Pokud se tedy bude v praxi/v přírodě postupovat náležitě, budou výsledky obdobné těm, kterých jsme dosáhli v laboratoři.