Hlavní stránka › Fóra › Forum pro soutěžící SOČ › Obhajoby – Moravskoslezský › Porota H : historie- filozofie › Odpověď na téma: Porota H : historie- filozofie
Dobrý den,
1) Bohužel se mi s úplnou jistotou nepodařila zrekonstruovat cesta Jana Reinera do Lotyšska. Nemám k dispozici dostatek pramenů. Jediné, s kterými se dá pracovat, jsou úryvky z knihy Člověk proti tmě od Zbyňka Kožnara, která obsahuje mnoho fabulací a není tedy úplně hodnověrná a také velmi strohé vzpomínky Janova synovce Jiřího Reinera a Janovy neteře Niny Pavelčíkové, které jim sdělil Josef Reiner, který s ním v Lotyšsku pobýval. Domnívám se, že se stejně jako jeho bratr Vilém chtěl i Jan původně dostat do Anglie, neměl ale ani dokončené středoškolské vzdělání a asi i proto nebyl pro dosažení víza dostatečně „atraktivní.“ Věděl že v Polsku zůstat nemůže, protože v něm pobýval ilegálně a v případě odhalení byl by vrácen zpět k hranicím do Protektorátu, kde by byl uvězněn, čehož se musel vzhledem k silně nárustajícímu antisemitismemu v nacistickém Německu i v Protektorátě bát (zároveň by z toho měl nejspíš problém i jeho bratr Vilém). Jedinou jeho možností byla tedy cesta na východ. Po několika neúspěšných pokusech se mu nakonec podařilo dostat do Lotyšska. Po okupaci Lotyšska Rudou armádou, se společně se svým bratrem Josefem jako dobrovolníci přihlásili do Rudé armády. Jan Reiner byl přidělen do 191. pluku lotyšských dobrovolníku, kde působil údajně jako průzkumník. Zemřel 2.1.1942 a je pochován u obce Rečkina v Kalužské oblasti. Podle Zbyňka Kožnara zemřel poté, co expolodovala mina v jeho krytu.
2) Co se týče Vojenského historického archivu v Praze, určitě se jej pokusím oslovit. V krabici s nápisem Děda se mi podařilo nalézt také svědectví mnoha různých lidí, o tom že byl účastníkem národního boje za osvobození v zahraničí, neměli moc velkou vypovídající hodnotu. Podařilo se mi také v nedávné době získat 7 dokumentů ze státního archivu v Rovně jsou pro mne špatně čitelné, a tak tedy čekám na překlad od jedné známé. Doplnit transporty samozřejmě není problém, chtěl jsem se ale opravdu hlavně věnovat dějové linii Viléma Rajnera. O osudech židovské rodiny na Ostravsku jsem již jako spoluautor napsal práci s Ninou Pavelčíkovou. Měla by být otištěna ve sborníku Archivu města Ostravy. O židovském původu dědečka jsem věděl už jako malý díky svému otci, ale jen velmi útržkovitě, protože Vilém Rajner o svém původu nehovořil ani před svým synem. S postupem věku jsem se dozvídal více až z úst své tety Niny.
Jsem již v kontaktu s Židovským muzeem v Praze, s kterým bych chtěl sdílet mé práce a společně vytvořit jakousi online databázi ze mnou nashromážděných pramenů. Zatím je vše na dobré cestě. Dědečkův život jinak již popularizuji a to skrz celoevropský projekt institucí Eusotry a Körber-Stiftung. Zde se za pomoci využívání digitálních formátů snažíme vzbudit skrze Instagram povědomí u mladší generace o těchto tichých příbězích z druhé světové války. Na tomto účtě se podílelo 23 studentů ze 17 různých zemí. Doposud náš účet sleduje 530 lidí. Jmenuje se @silentstories1945.
Se dvěmi z těchto účastníků mám v plánu napsat práci, jejímž cílem by bylo vystopovat, jestli a případně jaké mají genocidy (Arménská, Šoa u Romů a židů) dopad na další generace přeživších. A to konkrétně jestli nějakým způsobem mohou formovat jejich politické názory, vztah k jiným menšínám či důvěru v nadnárodni integrace.
3) Studovat historii je velmi důležité. O to je více důležité si ji připomínat a snažit se ji vykládat bez politických zabarvení, což je bohužel i v dnešní době problém. Historie ovlivňuje naši přítomnost a i budoucnost, chci mít tedy dostatečné povědomí o důležitých událostech ovlivňujících alespoň naši dobu. Je pro mne osobně téměř povinností, aby byla historie alespoň mým koníčekem. Jak jsem již zmínil v odpovědi číslo dva, tak jsem s Ninou Pavelčíkovou již napsal práci o osudech mé židovské rodiny na Ostravsku, která by měla být otištěna ve sborníku Archivu města Ostravy. Je možné, že pokud se mi podaří dohledat dostatek dalších informací o některých jiných příbuzných, rozšířím/e práci o celém rodě i o další členy. Nicméně studium historie na vysoké škole pro mne není zatím nejpravděpodobnější variantou…