Hlavní stránka › Fóra › Forum pro soutěžící SOČ › Obhajoby – Moravskoslezský › Porota H : historie- filozofie › Odpověď na téma: Porota H : historie- filozofie
Vážená s ctěná poroto,
úvodem bych ráda poděkovala za zpětnou vazbu a další podněty pro mou práci. Vašim dotazům se budu vyjadřovat postupně ve třech částech tak, jak byly porotou položeny.
Ad 1) Ve své práci jsem si vymezila jako stěžejní historické období roky 1938 – 1948. K plnému pochopení této problematiky a jeho specifik byly nutné nejen řádně vymezit geograficky území těšínského Slezska, ale také najít historické souvislosti, které měly na zkoumané období vliv. Právě tato část (kapitola 1) tvořila teoretický základ mé práce a byla první částí, kterou jsem se zabývala. V první fázi jsem se na historii Těšínska díla podrobněji, při finálním zpracování všech kapitol jsem však nabyla dojmu (spolu s mým vedoucím práce), že je tato kapitola příliš podrobná a některé její části nemají tak velký vliv na události mezi lety 1938 – 1948. Proto jsem při revizi této kapitoly vybírala, dle mého názoru, ty historické události, které formovaly specifikum tohoto území a následně ovlivňovaly životy lidí na tomto území žijících v inkriminovaných letech. Vycházela jsem přitom z myšlenky, že se má práce nevěnuje komplexnímu historickému vývoji Těšínska, a proto jsem zvolila tento výše popsaný postup. Samozřejmě, že národnostní spory na Těšínsku na konci 19. století byly, ale dle mých znalostí nabytých z literatury nepřerostly ve větší konflikt (který by přetrval až do let 1938 – 1948). Pochopitelně, události první poloviny 20. století již vliv na zkoumaných deset let mají zásadní. Tato léta jsem ale ve své práci, dle mého názoru, popsala, včetně rozdílného pohledu českých a polských historiků i výsledného řešení (konference ve Spa) a jejich konsekvencí – např. zábor Těšínska Polskem, 1938.
Ad 2) Za doporučení, že se dá zjistit národnost J. Balcara ze sčítacího operátu Národního archivu v Praze, děkuji. Netušila jsem, že se dá takováto personalizovaná informace v dnešní době GDPR získat. Při svém bádání jsem původní národnosti nepřikládala takový význam (přece jen, mělo jít o zobecnění na celou generaci). Při jejím zjišťování jsem oslovila členy rodiny a dohledávala písemnosti. Bohužel, mé bádání bylo ztíženo faktem, že dnes již žijí pouze dvě pradědovy dcery, které k tématu neměly žádné informace a ani nejevily příliš velký zájem o téma samotné. Písemnosti se mi podařilo sehnat pouze z pozůstalosti mého dědy (syna pradědy), který o téma zájem jevil, ale bohužel, již také nežije. Z bádaných písemností mě překvapilo, že ani „důslednost“ německých úřadů nezachytila pradědovu národnost v tak významném dokumentu, jakým byl Ahnenpass. Vysvětluji si to tím, že polskou a stejně tak německou národnost by mu do tohoto dokumentu zapsali. Pan M. Borák ve svých knihách popisuje, že Němci nepředpokládali, že by na území žili Češi. Proto mu nejspíše kolonku s národností v Ahnenpassu nevyplnili. Zároveň ale do této kolonky nenapsali národnost německou ani polskou. Toto byla jedna z myšlenek, která mi potvrdila mou hypotézu o jeho národnosti.
V práci dále uvádím, že se dá národnost určit od národnosti matky (což v bádání příliš nepomůže), nebo od jazyka používaného v domácnosti – i v tomto ohledu bylo území Těšínska velmi specifické. Na území se hovořilo směsicí českého a polského jazyka s germanismy (dnes tomuto dialektu říkáme „po našymu“). Zajímavostí je, že tomuto dialektu plně nerozumí ani v Česku ani v Polsku. Mimo rámec této SOČ jsem právě využila písemných zdrojů a vytvořila svůj vlastní rodokmen, který pochopitelně obsahuje i informace o J. Balcarovi. Z rodokmenu sahajícího až do roku 1632 je patrné, že všichni dohledaní členové jeho větve žili na území Těšínska. Jejich jména jsou přitom česká (Josef, Marie, Pavel, František, Anna,…) a příjmení pak tvoří častěji české a slezské varianty (Balcar, Kaluža, Lípa, Sikora,…). Uvedená jména a příjmení, dle mého, taktéž poukazují na neněmecký a nepolský původ pradědy.
Další Váš dotaz směřoval na výběr základní a střední školy. Máte pravdu v tom, že jsem použila jejich německé názvy. Tyto jsem ale získala z německých písemností pocházejících právě z období 1938 – 1945. Dle dostupných informací jsem ale zjistila, že se v obou případech (základní i střední školy) jednalo o školy s českým i německým jazykem vyučovacím. V případě základní školy „Kontešinec“ se dokonce jednalo o základní školu typu Masaryčka (tyto školy vznikaly mohutně po roce 1918 jako pilíř českého vzdělávacího systému. Mimochodem, právě přítomnost německého jazyka lze vnímat jako důkaz toho, že u nás nebyli Němci tak perzekuováni, jak dokládali A. Hitler s K. Henleinem. Odvozovat od názvu školy národnost je, dle mého názoru, liché. Volba vzdělávacího zařízení byla na Těšínsku (opět specifikum) spíše na výběru mezi českým a polským (dvě největší národnostní skupiny) jazykem. K výběru často přispívala kromě jazykové vyhraněnosti i geografická dostupnost – „aby to dítě nemělo daleko“. Navíc o „česky smýšlejících rodičích“ je těžké na Těšínsku hovořit. Historici (M. Borák, J. Bílek) ve svých knihách právě toto specifikum popisují. Tito lidé se opravdu necítili být česky smýšlejícími, ale o to míň se cítili být Poláky nebo Němci. Právě to, jakým způsobem žili, co všechno museli prožít, jak museli měnit národnosti, je možná mimo naše současné chápání. Tato část pro mě byla nejpřínosnějším zjištěním ze života na Těšínsku. Ne nadarmo i J. Nohavica o tomto území hovoří jako o „regionu razovitym“.
Ad 3) Třetí část Vašich dotazů se věnovala deskové hře. Cítím, že historie Těšínska je velmi specifická a pravděpodobně nebude zajímavá pro výuku našich dějin v Ostravě, Olomouci a o to méně v Brně nebo Praze. Ale právě pro zkoumané území jsou specifika tak významná, že by měly být součástí školních osnov. Pamatuji si, že na základní škole jsme se např. vůbec nevěnovali Sedmidenní válce (pravděpodobně kvůli odlišnosti výkladu). Ve své práci jsem použila svůj oblíbený citát G. Santayany, se kterým se ztotožňuji. Proto jsem i já hledala nejlepší formu, jak přispět k jednoduší a zajímavější výuce regionální historie.
Jak jsem uváděla, hru jsem otestovala mezi různými skupinami žáku (30). Velmi příjemně mě překvapila právě jejich reakce. Důkazem jejich zájmu o hru byla (snad nepředstíraná) touha hru neustále opakovat, aby si vyzkoušeli všechny úkoly ve hře. Kromě žáků jsem hru představila i vyučujícím historie na gymnáziu, kterým se rovněž líbila a rádi by ji využili během výuky v příštím školním roce.
Nad rámec SOČ jsem navíc tuto hru konzultovala se zástupci Euroregionu Těšínské Slezsko, kteří zahájili v únoru aktivity směřující k profesionálnímu vytvoření této hry. Dokonce již proběhla jednání s dodavatelem – polskou firmou Colormedia, která se touto činností profesionálně zabývá. Výsledkem mělo být vydání 20 kusů této deskové hry a její distribuce na školy na Těšínsku. Zároveň se uvažovalo o vytvoření tzv. plenérové hry (plastová podložka 3×3 m a figurky cca 50 cm). Podobný typ hry již euroregion využívá. Tyto činnosti však byly kvůli pandemii COVID pozastaveny. Věřím však, že se po otevření hranic k těmto aktivitám opět vrátíme.
Ještě jednou děkuji za Váš čas a připomínky.
Kateřina Balcarová
