Odpověď na téma: Porota G: pedagogika – kultura

[Klára Kuběnová]

Dobrý den,
děkuji vám za vyjádření k mé práci a za dotazy, na které vkládám odpověď:

1. Jakým způsobem se vybíraly děti (těch 10) z jednotlivých tříd do výzkumného souboru? Kdo je vybíral?
Děti byly vybrány několika následujícími způsoby, vždy šlo ale o výběr náhodný a mnou neovlivněný:
• V některých třídách byl počet dětí natolik malý (nejmenší třída měla jedenáct žáků), že se zde v podstatě o výběr nejednalo. Jedno dítě v den mého testování nebylo ve škole, a tudíž jsem zde udělala test s celou třídou a nemusela jsem nic vybírat.
• V jiných třídách vyselektovala deset dětí má žádost směrem k jejich rodičům (byla uvedena v práci jako obrázek) o tom, zda se mého testování jejich děti mohou zúčastnit. Relativně hodně rodičů si to nepřálo, proto jsem musela pracovat pouze s těmi dětmi, jejichž rodiče souhlasili.
• V případě, že byly v ročníku dvě třídy (A a B), což se stalo pouze na státní škole, o volbě jedné z těchto dvou tříd rozhodla paní ředitelka, a to čistě z praktického hlediska: jedna třída měla pro testování vhodněji uspořádaný rozvrh – tzn. měla za sebou dvě hodiny výtvarné výchovy, ve kterých třídní paní učitelce nevadilo mi vždy jedno dítě uvolnit, zatímco druhá třída měla takto za sebou český jazyk a matematiku, ve kterých by mé testování výrazněji ovlivnilo chod a přínos hodiny.
• V případě, že nenastala ani jedna z výše uvedených situací, přišla na řadu volba třídní učitelky. Ta, aniž by přesně věděla, co budu dělat a jaký je záměr mého testování, mi vybrala deset dětí náhodně a v náhodném pořadí za sebou. Pouze jsem ji před tím požádala, aby ve skupince byli zástupci chlapců i dívek.
• V Montessori nebyla tato volba jen na učiteli, ale na dětech samotných – společně si vypsaly tabulky, v jakém pořadí budou chodit a vždy ke mně přišel zrovna ten, kdo měl chvilku volno. Po deseti jsem je zastavila a testování jsem ukončila, protože jsem všechna potřebná data už získala.
Shrnuto v jedné větě – výběrem výzkumného souboru jsem se nemusela do takové míry zabývat, protože se prakticky jednalo o výběr náhodný. Nestalo se tak, že by děti vybíral někdo zaujatý, kdo by vybral deset premiantů a mohl by tak zkreslit průměrný výsledek celé třídy i školy.

2. Chcete se v budoucnu věnovat psychologii/pedagogice, popř. se zaměřit nějak jinak na práci s dětmi?
Určitě ano, obě tato témata mě velice zajímají a chtěla bych se jim věnovat i ve svém dalším studiu.
Mimoto se na práci s dětmi zaměřuji i ve volnočasových aktivitách – již několik let sama studuji japonské bojové umění Ju Jutsu a přes tři roky ho předávám mladším studentům – dětem. Primárně se na běžných hodinách věnuji spíše předškolním dětem ve věku 3 – 6 let, působím ale i na cvičeních školních dětí (7 – 13 let) a pro tuto skupinu organizuji i další aktivity, jako víkendové semináře nebo letní tábory. Právě tady jsem našla své největší zalíbení v práci s dětmi a myslím si, že takto se jim věnovat a pomáhat jim růst je mým životním posláním.
Ve volných chvílích také doučuji žáky základních škol z předmětů, které jsou pro ně obtížné (matematika, fyzika, chemie, český jazyk) nebo jim pomáhám s přípravou na přijímací zkoušky. Tato práce mě také velmi baví, největším zadostiučiněním pro mě tady je, že žáci mnou vysvětlenou látku dokáží pochopit a že jim naše společná práce přinese odměnu ve formě dobré známky nebo aspoň dobrého pocitu, že něčemu složitému konečně rozumí.

3. Co vás vedlo k výběru této problematiky pro práci SOČ?
Už v minulé odpovědi jsem zmínila Ju Jutsu a bylo to právě to. Když jsem si s dětmi před nebo po cvičení povídala o všem možném včetně toho, jak se jim dnes líbilo ve škole, vypozorovala jsem řadu zajímavých věcí. Žáci, kteří navštěvují běžné státní školy většinou odpověděli klasické: „Nic moc, nuda…“ zatímco děti, které navštěvují Montessori školu mi dokázali několik minut povídat o tom, co všechno ten den dělali a co se jim líbilo. Navíc to zakončili tím, že už se těší na další den ve škole.
Takže prvotním impulsem pro vznik této práce byla má vlastní zvědavost. Jak je možné, že jsou ty školy tak jiné? Jak je možné, že jsou ty děti tak jiné? Tyto otázky jsem si začala klást a protože mě zajímá psychologie, rozhodla jsem se to vzít z psychologického hlediska a práce byla na světě.
Když už jsem se do ní pustila, tak mě napadlo, že si možná podobné otázky jako já kladou rodiče předškolních dětí, kteří si vybírají vhodnou školu. Proto jsem tyto tři nejčastější typy škol zkusila postavit do jakéhosi srovnání mezi sebou, aby ta práce měla užitek o něco větší, než jenom uspokojení mé zvědavosti. Věřím, že se mi to povedlo.

4. Co s prací dál – uvažujete o rozšíření vzorku škol?
Určitě ano, mě samotnou by zajímalo, zda by výsledky ve větším měřítku vyšly podobně, nebo třeba úplně jinak. Skvělé by bylo například srovnání poměrového vzorku těchto škol v okresu Opavsko nebo v Moravskoslezském kraji. V tomto případě jsme ale limitováni jejich počtem – církevní školy jsou v MS kraji pouze 4. Výsledky by ale pochopitelně měly větší statistickou validitu.
Další možností by bylo rozšířit vzorek i o další, ještě méně známé typy škol (Waldorfská škola apod.), srovnat mezi sebou ještě více systémů a mít tak větší vzorek i možnost výběru.
A můj poslední plán, který bych také chtěla uskutečnit, je provedení testů na úplně stejném vzorku například za jeden nebo za dva roky. A mít tak možnost sledovat vývoj a změny – zda si školy udrží své pozice, tak jak vyšly v mé práci nyní, nebo se některá začne výrazně zlepšovat,… A zkusit si to nějak vysvětlit.