Odpověď na téma: 42 – Plz. kraj – obory: 01, 02, 10, 18

[Ivo Veřtát – člen poroty]

Pokud si krmítko představím jako dosýpací zásobník, mohl bych v jeho spodní třetině udělat optickou závoru (dioda svítící proti detektoru). Když je krmení dost, světlo neprojde a není detekováno, když ho začíná být málo, světlo projde, je detekováno a uživatel může být upozorněn. S NH3 to bude horší, asi opravdu nenajdete jednoduchý detektor do vody, ale očekával bych, že se bude NH3 z vody uvolňovat a bude detekovatelné ze vzduchu nad hladinou. A tady už senzory jsou, většinou se používají v meteo stanicích na hodnocení kvality vzduchu – viz. i jedna zdejší práce. Pracují na principu absorpce světla na různě velkých molekulách, měří zpravidla na několika vlnových délkách a tím jsou schopny i částečně rozpoznat nebo být nastavené na konkrétní látky (či spíše charakteristické velikosti molekul) a měřit jejich koncentraci, byť ne úplně spolehlivě. Konkrétně možná by šlo vyzkoušet levný MQ137 senzor.
Jak je vidět, využití různých forem světla nebo obecně záření je velmi široké – viz. práce o elektrickém lisu (bezpečnostní závora proti sáhnutí do běžícího stroje) nebo o emisivní termografické barvě (bezkontaktní měření teploty). Navýšení ceny řešení bych se opravdu nebál, pokud byste se s takto vysoce sofistikovaným zařízením zkusil dostat do profesionální akvaristiky a ušetřil firmám starajícím se o akvária výjezdy k zákazníkům jen na nezbytné zásahy, nikoliv preventivní kontroly.