Odpověď na téma: 42 – kraj Jihočeský – obor 6, 14

[Lada Reisnerová]

1. Zpětně nemůžu říct, že bych něco nevěděla – řekla bych spíš, že jsem prošla jistým „uvědomováním si“. (Myslím tím, když něco pozorujete celý život, ale uvědomíte si to, až když to někdo pojmenuje).
Překvapilo mne např. jak moje nejstarší sestra opravdu postupuje ve všem logicky a systematicky. Zároveň jako jediná ze sester i studovala technický obor na VŠ. Opravdu bych nečekala, že i něco takového může souviset s pořadím narození.

2. K. Leman dělí jedináčky na tzv. „jedinečné perly“ (tím označuje dítě rodičů, kteří si přáli víc dětí, ale z nějakého důvodu je mít nemohli) a „plánované jedináčky“ (zdě má na mysli dítě rodičů, kteří opravdu chtěli jen jedno dítě).

3. Ano, např. Clifforda Isaacsona, Tomáše Nováka

4. Po zvolení tématu své práce jsem měla několik konzultací s vedoucí své práce Mgr. Veronikou Vránovou. Při jedné z prvních konzultací jsme se právě zabývaly zvolením testů, které jsme vybíraly z jejího archivu, a po diskuzi zvolily právě tyto 4.

5. Všechny testy jsem měla v papírové formě, proto jsem strávila několik hodin nad zvýrazňováním výsledků na papíře, následným přepisováním výsledků do Excelových tabulek, následným porovnáváním, vyhodnocováním a také barevným zvýrazňováním. (Kdybych měla výzkum provést znovu, rovnou bych jej provedla internetovou formou).

6. Tuto otázku nebudu bohužel schopná dopodrobna rozpracovat v časovém limitu. Kdyby to nebylo na základě mého výzkumu, doporučila bych pedagogům knihu Sourozenecké konstelace od Kevina Lemana, která by dle mého názoru mohla být skvělým návodem.

Bohužel nestihnu rozebrat každou skupinu, zkusím to tedy co nejrychleji vzít nějak pohromadě. Nechala bych vždy dětem možnost vybrat si cestu buď týmové spolupráce (kterou by mohly upřednostnit např. prostřední děti), tak i samostatné práce (ta by mohla vyhovovat prvorozeným). Snažila bych se vyhnout nějakému srovnávání – na základě výzkumu i teoretických poznatků usuzuji, že by to nemuselo dělat dobře (nejvíce třeba nejmladším dětem a opět prostředním). Snažila bych se mít neustále napřaženou pomocnou ruku, ale ne moc, aby se žádné dítě necítilo ztracené.
Se všemi bych se snažila komunikovat a žádné dítě neopomíjet (hlavně ne prostřední).