Odpověď na téma: 42 – kraj Jihočeský – obor 1, 2

[Jaroslav Scheinpflug]

1) Mechanické formalismy jsou si ekvivalentní, takže v principu by šlo použít Newtonův formalismus, ovšem jevy, které jsem popisoval potřebovaly složitějších souřadných soustav (např. kyvadlo na vozíku s pružinou). Díky složitějšímu charakteru těchto souřadných soustav se nabízelo použít formalismy různé od formalismu Newtonova. Například řešení dvojkyvadla by bylo poměrně složité díky více než 1 tahové síle vláken.

2) Numerické algoritmy jsem se původně snažil použít dva – Eulerovu metodu (Runge-Kutta 1) a Runge-Kutta 4. Runge-Kutta 4 se jevila stabilnější (např. při stejných počátečních podmínkách nedocházelo k náhlému radiálnímu posunu kyvadel), a proto jsem ji zvolil. Co se týče vlivu počátečních podmínek, tak práce by v tomto směru mohla být rozvinuta dále. V práci jsem se snažil spíše o fyzikální interpretaci konkrétních řešení, než o obecné srovnání řešení dle počátečních podmínek (dělal jsem tak také kvůli učebnímu cíli práce – přišlo mi lepší, když si čtenář formalismy osvojí na více konkrétních příkladech). Některá srovnání počátečních podmínek se v práci ovšem také objevují, ale ne ve velké míře.

3) K práci mě inspirovalo mé nadšení pro teoretickou mechaniku (vyvolané např. nádhernou knihou Landaua a Lifšice) a korespondenční seminář FYKOS, který mi pomohl si tuto problematiku osvojit (minulý rok byly seriálové úlohy specializované právě na teoretickou mechaniku). Každé straně jsem věnoval příbližně 40 minut, takže něco kolem 40 hodin (nepočítaje simulace – každá přibližně dvě až tři hodiny).