Odpověď na téma: 42-kraj Praha-obor 16

[Sabina Millerová]

Dobrý den, vážená poroto,
za obě autorky děkuji za Vámi položené dotazy.
1) Podle jakého klíče jste vybíraly respondenty a jak jste se připravovaly na rozhovory?
Původně jsme hledaly respondenty, kteří měli co říct k předávání informací. První rozhovor jsem dělala se svým učitelem zpěvu, Leo Marianem Vodičkou, který mi na hodině zpěvu vyprávěl svůj příběh týkající se stávek v divadlech. Další rozhovor nám poskytl vedoucí práce, Ladislav Pán, který nám poskytl spíše obecný úvod k sametové revoluci, proto jsme se rozhodly k odklonu od původního tématu. S dalšími respondenty mě seznámil můj otec a každý respondent nás seznámil s příběhy dalších, které by stálo za to kontaktovat. Například Dita Nymburská nás seznámila s příběhem Daniely Brádlerové, která nás zase nasměrovala na pana Martina France. Další část rozhovorů se zaměřila na přímé účastníky demonstrací.
2) Jak byste porovnaly zobrazení sametové revoluce v dostupné literatuře a vaše poznatky získané z rozhovorů?
V dostupné literatuře se často setkáváme se zkreslením situace v pohledu čtenáře tím, že je třeba vypustit detaily. Například v učebnicích se dozvídáme pouze o výraznějších lidech z kruhů komunistické strany, kteří byli silnými odpůrci změn a prosazovali komunismus za každou cenu, čímž mnohý čtenář nabyde dojmu, že komunisté a členové strany byli obecně „zlí“. Z rozhovorů s panem Gottwaldem a paní K. se však dozvídáme o členech komunistické strany z vedení školy, kteří toto přesvědčení vyvracejí. Komunikovali se stávkaři, ředitelka gymnázia zaměstnala člověka, který byl „nepohodlný“… Taktéž se v literatuře často setkáme s tvrzením, že demonstrace byly obrovské, organizované jako divadelní představení, s podrobným popisem celého průběhu. Co se však již z odborného textu nedozvíme, jsou emoce lidí, kteří tam opravdu byli. Kupříkladu fakt, že někdo nosil batoh na břiše, protože kolem byl obrovský dav. Tato informace se do učebnic a odborné literatury nevejde, nebo nehodí, avšak velmi pomůže představě. Obecně tedy výpovědi lidí, kteří se účastnili, poskytují sice malý úsek informací o dění, ale zprostředkovávají silnější emoční zážitek a lepší představu. Pohled byl obohacen o prožitek jednotlivých účastníků listopadových událostí. Ne všichni byli dobří a zlí, jak se z například z učebnic, kde se skoro nic nedovídáme, může zdát. Také jsme se dozvěděly více o důvodech, proč se lidé mohli chtít zapojit do demonstrací, nebo se jim naopak vyhnout. Sametová revoluce je každým jedincem vnímána lehce jinak. Výklad historie nikdy není jednotný. Jde zkrátka o sbírku svědectví sesbíraných od různých lidí. Každý má nějaký příběh. Sametová revoluce by se měla spíše humanizovat než generalizovat.
3) Tvrdíte, že neexistuje jednotný výklad událostí listopadu 1989. Jaké konkrétní rozpory ve výpovědích vámi sebraných spatřujete a čím si je vysvětlujete?
Respondenti se úplně neshodli ohledně povinné maturity z matematiky a z ruštiny. Martin Franc uvedl, že změny na gymnáziích nebyly tak dramatické, zatímco Jitka Houfková uvedla, že se vrátila spousta učitelů, kteří do té doby nemohli učit a paní K. uvedla, že šli na Národní výbor s žádostí o sesazení ředitelky a nové vedení. Rozpory si vysvětlujeme tím, že se respondenti nacházeli v jiné situaci a může to také být ovlivněno jejich vzpomínkami.

Jménem obou autorek přeji hezký den!

S pozdravem

Sabina Millerová