Odpověď na téma: 42 – okres Kroměříž – obory 14, 15, 16, 17

[Pavel Brada]

1. Nejprve jsem zkusil kontakt na jednoho ujgurského aktivistu, jež mi poskytl pan Klimeš. Ten mi však neodpovídal, tak jsem zkoušel hledat různé ověřené články od Ujgurů, jejichž blízcí zmizeli v detenčních zařízeních. Zkusil jsem tedy kontaktovat několik dalších, ale byl jsem úspěšný až poté, co jsem našel článek o Samiře na Amnesty International a kontaktoval ji.
2. Ať už se jedná o mezinárodně známé organizace jako výše zmíněná Amnesty International nebo Human rights watch a nebo Člověk v tísni (který se však spíše zabývá všečínským disentem), jež pochází z ČR, reagují povětšinou ve shodě s usneseními OSN. Tedy vyjadřují znepokojení, sdílejí petice, nebo alespoň šíří informace. A i šíření informací, co nejpřesnějších statistik nebo jmen konkrétních obětí je extrémně důležité.
3. Domníval jsem se, že tak mohu ulehčit čitelnost a zvýšit přehlednost textu.
4. Věřím, že to možné je. Klíčovým faktorem v této záležitosti je užívání velkého množství renomovaných zdrojů. Uživatel se musí vyhýbat dezinformačním a ideálně i zavádějícím zdrojům (před mnoha z nich i například BIS varovala). Dále si myslím, že se mi podařilo, i díky Ondřeji Klimešovi jakožto odborníkovi, vyhnout nějak ideologicky zabarveným článkům. A v neposlední řadě to jsou konkrétní čísla a jména obětí.
5. Myslím, že Čína je vším z uvedených možností. Jakožto nastupující supervelmoc s čím dál tím větším vlivem bude moci více šířit své myšlenky a ideje (takovým očividným příkladem je šíření čínských sledovacích zařízení a systémů do zemí Afriky). A toto může být jen začátek. Čína je totalitní stát a je dost možné, že toto bude jen jeden z prvních způsobů autoritářské vlády, jež bude Čína „exportovat“ do ostatních zemí. Samozřejmě má ČLR také extrémní ekonomický potenciál, který byl objeven zejména díky vlivu západních firem. A tento potenciál stále roste a to i na západních trzích. Rozhodně nejsem zastáncem nějakého absolutního embarga na ČLR, ale myslím, že by měly čínské firmy a komunistická vláda hrát dle celosvětových etických a ekonomických pravidel. A je jedno zda se jedná o lidská práva, autorská práva nebo ekologické zásady. Věřím totiž, že všechny tyto zásady a normy jsou objektivně správné a navíc světovou veřejností i politickou mocí odsouhlasené. A je to právě ekonomika, která nám může pomoct dotlačit Čínu, aby hrála „fair play“.
Čína je totiž rozporuplný, ale cílevědomý hráč. Hráč, který nehraje podle pravidel, aby dosáhl svého. Hráč, který chce čím dál tím víc a jde si machiavellisticky za tím, klidně i přes mrtvoly, za které nese odpovědnost Komunistická strana Číny.