Odpověď na téma: 42 – okres Uherské Hradiště – obory 13, 17

[Jakub Lukeš]

Paní Nováková, s oslovením – jakoby se nic nestalo, mě se to taky stane, aniž bych o tom někdy věděl. „Sžíravost“ pramení z reality systému, který je sžíravý vůči mnohým studentům, jak si mnozí myslí. Jak jsem říkal v prezentaci, toto napětí je třeba uvolnit, jinak se potýkáme s dalece nezanedbatelnou hrozbou. Není to ani tak o mně, jako spíše o realitě škol a jejich řízení a hodnocení. Kromě toho, ta sžíravost by mohla být mnohem horší, ale některé věci v té práci prostě nejsou.

Především chci jasně říct, že není žádný jednotný mustr a recept na dobrou školu – vzhledem k tomu, co je obsaženo v práci, ale i řečeno například v rámci mých odpovědí na otázky. Práci jde z velké části o objektivní hodnocení škol, kterému se brání. Navrhované řešení je tržní, ale jsou zde také nástroje na hodnocení přidané hodnoty shora.

Smíchovskou střední průmyslovou školu vede Radko Sáblík, který zodpovídal za přípravu podkladů k jednomu ze strategických cílů Strategie 2030+.

Jsou školy, které jsou kvůli klasickým žebříčkům (odlišných od metodiky měření přidané hodnoty, kterou jsem navrhl já) považované za dobré. Ale je především třeba brát v potaz individualitu a jedinečnost škol a stavět na tom, co už je. (I toto má ale své určité limity, na které jsem narážel při hodnocení výkonu GUH v maturitách právě v jednom z „dopisů“ s ohledem na semináře a v druhé hypotéze k onomu poslechovému testu.) To se týká i přenášení finského modelu, což bylo v jednu chvíli propagované ministerstvem, ale nakonec to nebylo významnou etapou. V každém případě se ale lze inspirovat od těch, o kterých si oprávněně myslíme, že jsou dobří a kteří své studenty skutečně někam posouvají. A nemusí to podle mého názoru být pouze střední školy vůči středním školám – jak to v rámci sdílené dobré praxe navrhuje MŠMT či Strategie 2030+ – ale můžeme si brát inspiraci i z vysokých škol, na což jsem narážel v příloze o studentském parlamentu a části o praktických doporučeních s tím, že na Institutu ekonomických studií je většina výuky i bakalářských či diplomových prací v angličtině, což lze zavést i na některých středních školách a právě na GUH tu jistá ambice v tomto směru byla, ale bohužel zůstala nevyužita. Dále v anglosaském systému jsou detailnější obhajoby, což byla zkušenost například Tomáše Sedláčka.

Smíchovská průmyslovka zavedla některé nové předměty a spolupráci s firmami, což dává prostor pro (dlouhodobější) projekty studentů. Nejde o to brát si slepě někoho nebo něco konkrétního za obecný vzor bez zohlednění kontextu, ale jedná se o mnoho věcí, které na spoustě škol v nějakém režimu – byť minimálním – aplikovány jsou. Na to také narážím v závěru třetí části. Začíná to už prostorem pro otázky studentů, jejich projekty, „referáty“, prezentace, atd. Samozřejmě ta zkušenost toho je, ale nedá se mluvit o tom, že by to bylo aplikováno plošně. Jsou výrazné problémy s nerovností mezi školami, dále je nerovnost mezi jednotlivými vyučujícími. Ale systém se zbytečně tváří, že nic takového není. Jde o to si tyto rozdíly přiznat a přiznat si i to, že studenti mají zájem na svém vzdělání, a proto se v rámci školy, ale i v mimoškolním vzdělávání, mohou chovat jako tržní subjekt, nejen na poptávkové straně. Důležité je tomu především nebránit a dát také prostor prostřednictvím podpory studentů různými soutěžemi k tomu, aby jejich práce byla vidět a mohla být uplatněna.

K další otázce. Za každou prací nějaký osobní příběh je a zde se jedná o téma, které je citlivé a s příběhy velmi spojené. Přesto to není na škodu metodologii práce, ale dokonce ji a teze práce podporuje. Samozřejmě by to šlo udělat elegantněji prostřednictvím výsledků toho testu, ale co dělat, když škola odmítá na jeho vyhodnocení přistoupit.

Z jiné strany mi jsou naopak vytýkány nedostatky zkušeností – takový email jsem dostal od pana ředitele – takže tohle je odpovědí na výtky těchto lidí tím, že moje zkušenosti a příběh ukazují, že vzdělávací systém právě potlačuje to, co je možné a co studenti dokázat mohou, jen tomu zbytečně, cíleně a sžíravě staví do cesty překážky.

Emaily nemají jen funkci obsahovou, ale také ilustrační či důkazní ve smyslu dlouhodobé nereakce systému na podněty, což je dáno kontextem dalších tvrzení práce. Také různé maily mají různou funkci v rámci textu práce, na což jsem už narážel. To by bylo dále na velmi konkrétní diskusi nad smyslem jejich obsahu.