Odpověď na téma: 42 – okres Uherské Hradiště – obory 13, 17

[Jakub Lukeš]

Odpověď pro pana Machalu.

Školský systém je zcela nepochybně součástí ekonomiky České republiky. Je placen z našich daní. I do učebních programů, Strategie 2030+, podpory technického a učňovského školství výrazně promlouvá průmysl. Promítá se v něm ekonomická struktura společnosti a vzdělávací systém ji reprodukuje, což je rozsáhlejší problém, než rušení víceletých gymnázií a nekvality jednotlivých škol. Školský systém má tedy naopak i dopady do ekonomiky. Studie společnosti McKinsey již v roce 2013 uvedla, že pokud nezastavíme klesající výsledky školství, bude nás to do roku 2050 stát 11 % HDP. Otázka řízení školství je otázkou ekonomickou, na to existuje oddíl na stránkách MŠMT, je zde známá otázka financování škol atd. Řízení vzdělávání je otázkou manažerskou. V našem systému, který je decentralizovaný, mají velkou svobodu ředitelé, na které má vliv zřizovatel prostřednictvím financí. Vzdělávání obecně je i otázkou lidských zdrojů, což je jedno z témat oboru vymezeného samotným oborem SOČ. A takto bychom mohli nepochybně ještě pokračovat, byť doufám, že jsem uvedl to nejzásadnější.

Moje práce, přesný začátek jejíhož názvu je: „Proč a jak musíme transformovat vzdělávací systém,“ se nezamýšlela pouze nad tím proč, ale také nad tím jak. To je vždy otázka ekonomická, zvažování nákladů a výnosů a je to otázka manažerská. Název práce dále pokračuje třemi slovy, které vymezují tři oblasti: „Teorie. Nástroje. Praxe.“ Teorií je především ekonomická teorie poznání, která je zahrnuta i v klíčových slovech. Je pochopitelné už z anotace, že se dívá ze samozřejmě ekonomické perspektivy na poznání jako na cenný zdroj, jehož hranice neznáme. Stejně tak je už v anotaci zmíněno, že cenným zdrojem jsou i schopnosti psychiky jednotlivce, jejichž hranice opět neznáme. Toto je jeden, ale nikoli jediný, ale naopak jeden z mnoha důvodů, proč práce nepatří do oboru 14 či 17. Při tomto ekonomickém pohledu totiž zjistíme, že z ekonomické perspektivy je zde příliš jasně patrný rozdíl mezi vzděláním (ve smyslu rozvoje poznání a schopností jednotlivce) a tím, co poskytuje školský systém. Tímto ztrácíme nejen oněch 11 % HDP, kde se v podstatě jedná o velmi tradiční odhad, ale i příležitost vybudovat si nějaké malé Silicon Valley, na což jsem narážel i v prezentaci. Takže ztrácíme mnohem víc příležitostí a mnohé z těchto příležitostí nezapadají do našeho tradičního vnímání; ekonomické ztráty „ušlých příležitostí“ jsou zde mnohem větší, než si myslíme.

Nástroje naráží na to, že bylo možné zvažovat i umístění této práce do oboru matematika vzhledem k využití statistických metod pro hodnocení přidané hodnoty škol a jednotlivých předmětů, což je problém, který doposud uspokojivě opravdu řešen nebyl. Ne nadarmo se třetí část práce, která nikam doposud poslána nebyla, jmenuje: „…ekonomie poznání: matematika a lidskost,“ a úvod k ní není nadarmo nazván matematikou vzdělávání; neurčitost z názvu další podkapitoly je statistický, matematický, pravděpodobnostní pojem; dále je kritizováno psychologické paradigma prostřednictvím pojmů zájem a paměť, kdy člověk subjektivně přiřazuje věcem ve svém vnímání určité hodnoty (opět kvantifikovatelný a ekonomický pojem) podle toho, jak jde s kůží na trh, což je talebovské pojetí (ten se zabývá pravděpodobností a je to původně trader) reálného světa, jehož je velmi ekonomika významnou součástí; dále je zde pojem asymetrie, který je opět talebovský a matematický a ekonomický; hierarchie společnosti je opět záležitost, která je dána ekonomikou, je zde naráženo na otázku, jestli veřejný sektor, kterým u nás školství většinou je, může vůbec být efektivní; v šesté podkapitole této části, která má mimochodem celkem sedmnáct stran, se hovoří zcela jasně o vzdělávání jako službě, což není pouze metafora dluhu a rozbor metafor o třech groších, ale i návrhem konkrétních opatření, ale především vize, která je podmíněna ekonomickou perspektivou a z ekonomické perspektivy jednoznačně vyplývá.

Vámi vzpomínaná část je následována částí další, kde je v teorii her velmi zásadně polemizováno s jejím předpokladem konfliktu zájmů a je zaveden pojem „silných příležitostí“, z nichž jednou je vzpomínaný rozvoj poznání a duševních schopností člověka, kterým vzdělávání je. Tyto silné příležitosti nás neodolatelně přitahují a vytvářejí člověku nový životní prostor, prostor bez počáteční konkurence – a toto není pouze otázka mezery na trhu. Je zde dána ekonomická definice „chytrosti“ jako využívání těchto silných příležitostí. Práce reflektuje i SWOT analýzu – to jen k tomu zmíněnému měření přidané hodnoty škol. I v části, kterou zmiňujete, je možné navíc oproti všemu, co jsem zmínil i nezmínil, vysledovat určité analogie se vzděláváním s ohledem na tematiku této práce. Že dvě části již někam byly poslány, zároveň ukazuje, jak může vypadat podpora studentů v praxi. (Takže není pravda, že bych pouze kritizoval a neuměl pochválit.) Práce, přestože má 79 stran, je psána velmi „nahusto“, a proto nemá význam snažit se v této odpovědi pokrýt zcela vše, co je napsáno v práci samotné.

Ony dopisy vyučujícím obsahují praktická doporučení, která se vztahují k poslednímu slovu názvu práce – tedy praxi. Mají podobný smysl, jako dopis Radku Sáblíkovi s podněty ke Strategii 2030+. Opět tvrdím, že mi šlo o obsah, přičemž jsem pokládal za férové zmínit původní smysl.

Zároveň se tím dostávám k tomu, co je to vlastně odborná práce, a k tomu, co vy nesprávně nazýváte životopisem. Není to životopis. V přihlášce je kolonka „další reference o autorech“, což k životopisu svádí, ale už tradičně jsem ji nechal prázdnou. Jedná se o velmi relevantní zkušenosti k tématu práce, které jsou metodologicky (bohužel) nezbytné, ale to už je bohužel specifikum tématu, pokud máme zájem na vědeckém i manažerském rozvoji či průlomu, který by jej umožnil, jak jsem napsal i v práci. Jedná se také o motivaci k jejímu sepsání, kterou je doporučováno uvádět. Jak jsem napsal i v práci, zkušenosti jsou především v úvodu a jejich role je podpora vytyčených tezí. Na jejich uvedení není nic neobvyklého, neobvyklý je pouze kontext tohoto, což je ale specifikum tématu, jak jsem říkal.

Práce je metodologicky blízká maximu možného v rámci specifik tématu. Nenapadnutelných argumentů je dostatek. Já jsem skutečně nešel tak daleko, jako jde Nassim Taleb, abych do práce „publikující“ nové myšlenky vkládal beletrii samu pro sebe, byť relevantní. Odborná práce je o potvrzování a vyvracení hypotéz. Ty byly naznačeny názvem práce způsobem, jaký jsem v této odpovědi rozvedl. Teoreticky by k onomu „proč“ stačily výsledky poslechového testu, který jsem zmínil, nicméně tudy cesta, jak jsem říkal, nevedla, a tuto hypotézu je třeba prokázat jinak. Právě to bylo uděláno nejen prostřednictvím zkušeností, ale především prostřednictvím úvah a rozboru – odkáži vás na přílohy. K metodologii práce s těmito zkušenostmi se ještě vyjádřím později. Zopakuji, že výsledky práce jsou ojedinělé minimálně v českém prostředí.